Doba, kdy vedení každé druhé firmy nutně potřebovalo vyrobit aplikaci, je naštěstí pryč. I tak tady v České republice pracují stovky a tisíce lidí na projektech, které nikdo nechce, nepotřebuje a po dvou opravách jejich práce zahučí do propadliště dějin. Ne, vaše firma velmi pravděpodobně nepotřebuje aplikaci.
Filipa Horkého jsem v živém vysílání opakovaně viděl s iPhonem v ruce. Na jedné přednášce měl před sebou MacBook. Vždy mě zajímalo, jakým způsobem mladý český novinář a moderátor jablečná zařízení ve své práci využívá. Možností měl více než dost. Od šestnácti let psal články o fotbale pro Eurofotbal.cz. Od ledna 2010 do října 2015 pak pracoval v České televizi, a to hned na několika pozicích. Začínal u sportu, pak jako redaktor ČT24, parlamentní zpravodaj až po ranní Studio 6. Po odchodu z veřejnoprávní televize odešel do internetové televize DVTV, kde působil dva roky. Nyní funguje na Seznamu.
MacBooky Pro potřebují změnu, mysleli si evidentně v Applu, a tak tato společnost před časem představila novinku v podobě MacBooku Pro s Touch Barem a Touch ID. Někteří tento nový Mac odsuzují, jiní jsou z něj nadšeni. Ale jak produkt vnímají lidé se zrakovým postižením? Má pro tyto uživatele smysl?
Na Lukáše Fronka jsem narazil poprvé velmi nedávno. Na YouTube na mě někdy v loňském roce jako doporučené vyskočilo jeho video s reakcemi na iPhone X, který Apple zrovna představil. Už v tom prvním videu jsem věděl, že jde o jedinečného a originálního vlogera, který má styl, smysl pro srandu a ví, o čem mluví. Moc se mi líbí jeho postprodukční úprava a stejně tak témata, která nejsou jen o Applu. Letos jsme se také poprvé potkali ve Vídni, kam jsme oba vyrazili na otevírání nového Apple Storu. Ihned jsem věděl, že musím Lukáše vyzpovídat. Zaslouží si, aby o něm Apple komunita věděla.
Již bylo napsáno mnoho slov o tom, jak iPad pomáhá studentům. A také o tom, jak pomáhá učitelům na základních, potažmo středních školách. Univerzitní prostředí jako by bylo tou šedou myškou, která je méně zajímavá. A jelikož mimo jiné působím na Ostravské univerzitě, rozhodl jsem se přidat své zkušenosti právě z vysokoškolské výuky.
V minulém díle seriálu jsme si ukázali, jak jednoduše můžeme snímky do Apple Fotek dostat. Dnes se zaměříme na jejich organizaci. Udržet pořádek v tisících či dokonce desetitisících fotografií je úkol obtížný. Apple Fotky jsou překvapivě dobrým pomocníkem. Většinu práce totiž dokáží udělat za vás.
V souvislosti s konferencí Applu, která byla zaměřená na školství, se hojně diskutuje o větším důrazu a zaměření kalifornské společnosti právě na tento segment, který byl v poslední době spíše přehlížen. Otázkou však zůstává, jak hodně se představené novinky, mezi nimiž je tou největší levný iPad, dotknou českého vzdělávacího systému. Oslovili jsme proto nejen odborníka pro vzdělávání Jana Jílka, ale i několik učitelů, kteří s iPady ve školách každý den pracují.
Každá cesta má svůj začátek a svůj konec, tedy start a cíl. Má cesta začala v dubnu 2015, kdy jsem si objednal své první Apple Watch. Hlavní důvod k pořízení byl čistě prozaický, chtěl jsem je pro správu a organizaci času. Přeci jenom jsem očekával hlavně hodinky, i když díky integraci s iOS chytré. Na startovní čáru jsem se tedy postavil s očekáváním, že se přesune správa mého času z kapsy na ruku, tedy z iPhonu na Apple Watch.
„Je složitější najít dobrý design než ten špatný, částečně proto, že ten dobrý slouží našim potřebám tak dobře, že ho vůbec nevnímáme,“ řekl americký akademik Donald Arthur Norman. A jeho citát přesně vystihuje můj dlouhodobý pocit z designu, a to nejen od kalifornské společnosti Apple.
Používám zařízení od Applu již pár let. Můj první MacBook byl patnáctipalcový model Pro z roku 2011. Rok jsem používal MacBook Air v třináctipalcové variantě a následně vystřídal ještě dva modely Pro. Od loňského léta se stále ještě tak trochu trápím s nejnovější verzí třináctipalcového MacBooku Pro s Touch Barem. Ano, jsem to, čemu se říká power user. A i proto mohou být mé nároky a požadavky na zařízení, specifické.
Nedostatečná přístupnost služeb, webů, mobilních aplikací představuje takřka nepřekonatelnou bariéru hlavně pro handicapované. Ani nejmodernější technika nedokáže tuto zábranu zdolat. Přístupnost řeším denně několik let. Za tu dobu se mi podařilo dosáhnout velice nepatrných výsledků a zpřístupnit pouze pár projektů.
Mám pravidelné dny v měsíci, které mám vyhrazeny jako dny pro budoucnost, respektive jako dny, kdy se vzdělávám, nechávám se inspirovat nebo plánuji, čemu se budu v dlouhodobém horizontu věnovat. V rámci jednoho takového dne jsem se potkal s Eliškou Vyhnánkovou, konzultantkou v oboru sociálních médií.
V roce 2016 společnost Apple oznámila svůj záměr otevřít ve střední Evropě další ze svých obchodů. Mnoho z nás se krátce těšilo, respektive snilo, že by to mohlo být v Praze. V srpnu 2016 už bylo jasno, že to bude město, kde se narodil Sigmund Freud, město, které je známo svou bohatou hudební tradicí a kde žili a tvořili Strauss, Schubert, Mozart, Beethoven, Suppé nebo pánové Mahler a Brams. Město, jehož střed leží od našich hranic pětapadesát kilometrů a které je hluboce spjato s naší historií.
Když mě povolali do jedné ostravské stavební firmy s tím, že mají problém s IT, netušil jsem, o co přesně půjde. Už při vstupu do dveří a prvotním potřesení rukou mi svitlo. Nasadili plošně řešení od Applu, ale po chvíli nadšení se začali ztrácet. Bylo potřeba pustit se do práce.
Amazon a Google. Dva největší konkurenti Applu v oblasti chytré domácnosti. Kdybychom měli vývoj hodnotit jen podle letošního veletrhu spotřební elektroniky CES 2018, Alexa a Google by vyhráli na plné čáře. Zařízení s podporou HomeKitu takřka nebyly vidět. Zeptal jsem se proto Petra Máry, který v Las Vegal vše viděl na vlastní oči, na pět otázek kolem HomeKitu. Ujíždí Applu vlak?
