Konec vyprávění příběhů a psaní dlouhých zpráv. Stačí pořídit fotku a ta mnohdy vydá i za tisíce slov. Přesto existují případy, kde rozhodně narazíte. Zrakově handicapovaný člověk fotografii sice neocení, ale za to vám odhalí skrytý význam fotoaparátu. Brzy zjistíte, že nemusí sloužit pouze pro tvorbu kvalitních fotografií, ale umožňuje se rozhlížet kolem sebe se zavřenýma očima. Představuje oko do budoucnosti.

K sepsání tohoto zamyšlení mě inspiroval seriál Manažerský život s iPadem. V něm je iPad popisován jako velice užitečný a komplexní nástroj. To nepopírám, ale jako zrakově handicapovaný uživatel to vnímám mírně jinak. Na základě osobních zkušeností právě s iPadem bych vám rád prostřednictvím tohoto článku nastínil můj vlastní názor na celou problematiku. Nechci ovšem nijak vyvracet, co již bylo řečeno právě o životě s iPadem. Pouze bych rád předložil pohled na iPad z hlediska zrakově handicapovaného uživatele.

Moderní trendy se rozmáhají čím dál víc. S postupnou digitalizací v mnoha oblastech se brzy zbavíme i veškerých písemností a vše bude překlopeno do elektronické podoby. Nicméně než k tomuto kroku oficiálně dojde, uplyne pravděpodobně ještě pár let. Stále vídám řadu lidí, kteří u sebe nosívají bločky na poznámky, tištěné diáře, kapesní kalendáře.

Chcete si vytvořit účet v bance, uzavřít nájemní smlouvu, zažádat o elektronický podpis? Ať už jde o to či ono, stejně v závěru skončíte u tiskopisů. Pokud vidíte, není to žádný problém. Vyhotovené materiály přelétnete očima a směle podepisujete. Jenže jak postupovat, když vám zrak vůbec neslouží nebo jen minimálně? Budete slepě věřit neznámému úředníkovi za přepážkou?