Od iOS 12 se čekalo, že půjde hlavně o vylepšovací verzi, která napraví špatnou pověst loňské, velmi našlapané aktualizace. A to se také stalo. Ne, revoluce se nekoná, ale i tak dostáváme velmi slušnou dávku novinek. Je nám líto, ale k této stránce mají přístup pouze předplatitelé. Nejste přihlášen(a) nebo vaše předplatné vypršelo. Přihlaste se: Přihlašovací jméno Heslo Zapamatuj si mne Zapomněli jste heslo? Pokud ještě nemáte předplatné, můžete jej získat na registrační stránce. Pokud vaše předplatné již skončilo, můžete…

Doba, kdy vedení každé druhé firmy nutně potřebovalo vyrobit aplikaci, je naštěstí pryč. I tak tady v České republice pracují stovky a tisíce lidí na projektech, které nikdo nechce, nepotřebuje a po dvou opravách jejich práce zahučí do propadliště dějin. Ne, vaše firma velmi pravděpodobně nepotřebuje aplikaci.

Největší hrůza akcionářů Applu je pěstovaná poučka, že úspěch firmy je postavený jen na jediném produktu. Kdysi to byl Apple II a Macintosh. Před deseti lety to byl iPod a dnes je to iPhone. Je tedy jasné, že analytici na celém světě sledují vývoj trhu s chytrými telefony a pokouší se zjistit, v jakém momentu přestanou prodeje růst a jestli má Apple nějaké eso v rukávu.

Je pár týdnů po veletrhu CES a pár dnů zbývá do příchodu nového chytrého reproduktoru od Applu. Všechno nasvědčuje tomu, že rok 2018 se odehraje v duchu závodů o náš hlas. Kdybychom soudili podle CESu, tak v téhle bitvě soupeří Alexa od Amazonu a Google Assistant. Z povzdálí za nimi klopýtá Samsung Bixby na svém poslepovaném grošákovi a kůň Cortana ze stáje Microsoftu pomalu uhnívá v prvním vodním příkopu. Nikdo neví, kde je Siri.

Tak fajn, šest dílů seriálu jsem v podstatě jen chválil iPad a občas si šťouchnul do nějaké té aplikace. Ale dnes bych se chtěl podívat podrobně na to, k čemu se iPad absolutně nehodí a co je zkrátka a dobře úplně blbě. A pak… pak to celé uzavřeme. Já myslím, že nějakou tu představu už máte.

Prodal jsem iMac a koupil si iPad Pro. Už víc jak měsíc existuju jen na téhle malé destičce. A občas jsem docela v koncích.

Na iPadu se opravdu bez nejmenších problémů píše. Od minulého dílu jsem objevil celá hejna nových aplikací, která ukazují, jak začíná iOS být životaschopná platforma pro tuhle oblast. K nástrojům jako Scrivener, Werdsmith nebo profesionálním scénáristickým aplikacím se ještě budu vracet.

Vánoce přežijete. Pod stromkem určitě najdete nějaké krásné věci, možná dokonce s jablkem na zádech. Vylejete olovo i sebe. Nezapálíte stromek. Vánoce budou v pohodě. Ale pak… přijdou svátky.

Rozjedete se za svými rodinami a to je teprve pro pravého Apple nadšence zkouška víry. První polovina rodiny by do počítače nejraději strkala děrovací štítky nebo je pokropila svěcenou vodou. A ta druhá polovina má Androidy. Bratranec Kazimír dostal Google Pixel a chce vám ukázat, o kolik lepší fotky dělá oproti vašemu iPhonu. Sestra si sice koupila iPhone, ale „jako nějak úžasný“ jí to nepřijde. A ti tři malí haranti celou dobu sedí na gauči a vraždí se navzájem na telefonech pochybných značek takovou rychlostí, že si připadáte starý, osamělý a bezcenný.

Moje cesta od počítače k iPadu se neobejde bez kapitoly o psaní. Je to koneckonců činnost, která mě od dětství neskutečně baví a už pár let mě více či méně živí. Možná se zdá, že teď zabrousíme do světa textových editorů. Ale tak to nebude. Třeba tenhle úvod je psaný rukou na obrazovku iPadu. Přece jste si nemysleli, že to bude normální článek.

Budete zklamaní. Budete nesmírně zklamaní z tohoto dílu, který vám místo výčtu všech možných skvělých aplikací bude tvrdit, že si máte zapamatovat nějaké klávesové zkratky. Ale čtete článek člověka, který s iPadem pracuje šest let a všechny ty pěkné věci postupně mazal a mazal a mazal. A já tady nejsem od brouzdání po App Storu, já potřebuji pracovat a mám jenom iPad.

Aplikace Paper je s námi nějakých šest let a pořád patří k nejzákladnější výbavě každého iPadu a často i iPhonu. Minulý týden studio Fiftythree vydalo kompletně přepracovanou verzi 4.0, která ukazuje, že Paper nemá v úmyslu dělat vylomeniny, ale zároveň se posouvá neustále blíž k podstatě mise: stát se papírem.

Charles Dolan měl problém. New York byl v šedesátých letech 20. století už pořádně vysoké město plné skla a oceli. Proto jestli tu něco opravdu špatně fungovalo, byl to televizní signál. Jediný vysílač byl na špičce Empire State Building a když mezi ním a vaším domem stál mrakodrap, tak jste měli smůlu. Jistě, už v té době bylo v odlehlejších částech Spojených států možné přijímat televizní signál po sloupech telefonního vedení. Ale ne v New Yorku.