Prodal jsem iMac a koupil si iPad Pro. Už víc jak měsíc existuju jen na téhle malé destičce. A občas jsem docela v koncích.

Na iPadu se opravdu bez nejmenších problémů píše. Od minulého dílu jsem objevil celá hejna nových aplikací, která ukazují, jak začíná iOS být životaschopná platforma pro tuhle oblast. K nástrojům jako Scrivener, Werdsmith nebo profesionálním scénáristickým aplikacím se ještě budu vracet.

Vánoce přežijete. Pod stromkem určitě najdete nějaké krásné věci, možná dokonce s jablkem na zádech. Vylejete olovo i sebe. Nezapálíte stromek. Vánoce budou v pohodě. Ale pak… přijdou svátky.

Rozjedete se za svými rodinami a to je teprve pro pravého Apple nadšence zkouška víry. První polovina rodiny by do počítače nejraději strkala děrovací štítky nebo je pokropila svěcenou vodou. A ta druhá polovina má Androidy. Bratranec Kazimír dostal Google Pixel a chce vám ukázat, o kolik lepší fotky dělá oproti vašemu iPhonu. Sestra si sice koupila iPhone, ale „jako nějak úžasný“ jí to nepřijde. A ti tři malí haranti celou dobu sedí na gauči a vraždí se navzájem na telefonech pochybných značek takovou rychlostí, že si připadáte starý, osamělý a bezcenný.

Moje cesta od počítače k iPadu se neobejde bez kapitoly o psaní. Je to koneckonců činnost, která mě od dětství neskutečně baví a už pár let mě více či méně živí. Možná se zdá, že teď zabrousíme do světa textových editorů. Ale tak to nebude. Třeba tenhle úvod je psaný rukou na obrazovku iPadu. Přece jste si nemysleli, že to bude normální článek.

Budete zklamaní. Budete nesmírně zklamaní z tohoto dílu, který vám místo výčtu všech možných skvělých aplikací bude tvrdit, že si máte zapamatovat nějaké klávesové zkratky. Ale čtete článek člověka, který s iPadem pracuje šest let a všechny ty pěkné věci postupně mazal a mazal a mazal. A já tady nejsem od brouzdání po App Storu, já potřebuji pracovat a mám jenom iPad.

Aplikace Paper je s námi nějakých šest let a pořád patří k nejzákladnější výbavě každého iPadu a často i iPhonu. Minulý týden studio Fiftythree vydalo kompletně přepracovanou verzi 4.0, která ukazuje, že Paper nemá v úmyslu dělat vylomeniny, ale zároveň se posouvá neustále blíž k podstatě mise: stát se papírem.

Charles Dolan měl problém. New York byl v šedesátých letech 20. století už pořádně vysoké město plné skla a oceli. Proto jestli tu něco opravdu špatně fungovalo, byl to televizní signál. Jediný vysílač byl na špičce Empire State Building a když mezi ním a vaším domem stál mrakodrap, tak jste měli smůlu. Jistě, už v té době bylo v odlehlejších částech Spojených států možné přijímat televizní signál po sloupech telefonního vedení. Ale ne v New Yorku.

Zatímco Intel, Google a Microsoft se předhánějí v natáčení futuristických spotů o vizi zítřka, Apple se většinou v klidu věnuje její reálné výrobě. To platí i o iPhonu X. Telefon je našlapaný technologiemi, které očividně baví desítky milionů lidí po celém světě. Řada z nových funkcí přicházela na svět dlouhá léta. Jiné jsou jen zárodky novinek, které můžeme čekat ve velmi blízké budoucnosti. Jedno je jisté – pokud máte iPhone X, to nejlepší vás teprve čeká.

V lednu tu s námi bude již patnáct let. Aplikace Keynote z balíku iWork je mocná záležitost. Microsoft se může snažit jak chce – a také že Numbers i Pages umlátí čepicemi –, ale na prezentace nic lepšího nenajdete. Keynote toho ale umí mnohem víc a navíc si hoví zdarma ve vašem počítači, iPhonu i iPadu. Pojďte se podívat co všechno s ním dokážete, protože nechat to ležet ladem je věčná škoda.

Zatímco Satoshi Nakamoto, tajemný vynálezce bitcoinu, je jméno, které skloňují kryptoanarchisté, liberálové a technosnílci po celém světě, jméno Shigetaka Kurita vám asi nic moc neříká. A to je chyba. Nakamoto možná vytvořil nástroj pro dekonstrukci světového kapitalismu, ale Shigetaka Kurita vymyslel jazyk, kterým se dorozumí 3 miliardy lidí na celém světě. Shigetaka Kurita vymyslel emoji.

Právě teď Google, Facebook, váš mobilní operátor, vaše banka a desítky dalších společností nabízejí informace o vás. Kdybych chtěl, tak si tě, milý čtenáři, můžu koupit jako rohlík v supermarketu. Dokonce za stejnou cenu. Apple je jediný z velké čtyřky, u koho mám smůlu.

Legenda o Applu vypráví o neomylné firmě s plány na dekádu dopředu. Firma, která všechno, co jí stojí v cestě, zkrátka převálcuje. Tohle je jiný příběh. Příběh o Apple Pay je o umění kompromisu, selhání i změně názoru. A odkrývá mnohem věrnější obrázek nejhodnotnější firmy světa.

Prvního iPhonu se prodalo půl druhého milionu kusů a nad hranici 30 milionů kusů se šplhal tři roky. To byla trajektorie, která nastartovala „nejúspěšnější produkt všech dob”.  iPhone Nano, se nad tuto hranici dostal ještě o několik měsíců dříve. Jak ale tušíte, s tím jménem není něco v pořádku. Z nějakého důvodu známe tento produkt jako Apple Watch.