Jednou z věcí, kterou jsem, mimo jiných, v minulosti hodně podceňoval, byl pitný režim. Projevovalo se to zejména únavou, nechutí k jídlu a neustálým suchem v ústech. Nezřídka jsem měl problém s popraskanými rty a v teplých dnech i bolestí hlavy. Mělo to ale i své „výhody“ – nepotil jsem se a nemusel jsem často chodit na toaletu. Znáte to? Pak pro vás mám v úvodu jednoduchou radu: změňte to!

Když jsem v roce 2004 viděl sci-fi film Já, Robot, jehož děj se odehrává v Chicagu roku 2035, zaujalo mě, jak tvůrci ztvárnili představu chytré domácnosti. Domácnosti a jejich vybavení jsou napojeny na centrální superpočítač VIKI (Virtuální Interaktivní Kinetická Inteligence). VIKI se ovládá hlasem a řídí vše od bezpečnostních systémů domu přes ovládání světel, přehrávání hudby až po vyhledávání informací, o které uživatel požádá. Přes to, že je VIKI ve filmu zápornou „postavou“ a je v závěru zničena, je nutno říci, že její pojetí inteligentní asistované domácnosti ovládané hlasem mělo něco do sebe a zůstalo mi to léta v paměti.

Každá cesta má svůj začátek a svůj konec, tedy start a cíl. Má cesta začala v dubnu 2015, kdy jsem si objednal své první Apple Watch. Hlavní důvod k pořízení byl čistě prozaický, chtěl jsem je pro správu a organizaci času. Přeci jenom jsem očekával hlavně hodinky, i když díky integraci s iOS chytré. Na startovní čáru jsem se tedy postavil s očekáváním, že se přesune správa mého času z kapsy na ruku, tedy z iPhonu na Apple Watch.

Žijeme v digitální době, v digitální společnosti, která ovlivňuje nejen nás dospělé, ale i naše děti. V dobách mého dětství tomu tak nebylo. Jedinou dostupnou vyspělou technologií byla černobílá televize (později barevná), kazeťák nebo walkman, z těch komunikačních pak pevný telefon. K těm šťastnějším z nás se dostali první osmibitové domácí počítače jako Atari nebo Commodore. Sociální sítí nám byla škola, dětské hřiště nebo zájmové činnosti. Nejčastějším způsobem komunikace byl rozhovor, telefonát a tam, kde to nešlo jinak, dopis. Internet nebyl, neexistoval, a tak jediným zdrojem informací byly učebnice, respektive knihy, noviny a časopisy, rodiče a další dospělí.

Vyjádření postoje k životu fotografií nebo videem patří neodmyslitelně k základním komunikačním nástrojům dnešní doby. Své snímky sdílíme pomocní sociálních sítí, jako je YouTube, Instagram, Facebook, Twitter a další. Nejčastěji se tak děje pomocí mobilních zařízení, respektive mobilních telefonů, které dnes používá více než 2,3 miliardy lidí.

V roce 2016 společnost Apple oznámila svůj záměr otevřít ve střední Evropě další ze svých obchodů. Mnoho z nás se krátce těšilo, respektive snilo, že by to mohlo být v Praze. V srpnu 2016 už bylo jasno, že to bude město, kde se narodil Sigmund Freud, město, které je známo svou bohatou hudební tradicí a kde žili a tvořili Strauss, Schubert, Mozart, Beethoven, Suppé nebo pánové Mahler a Brams. Město, jehož střed leží od našich hranic pětapadesát kilometrů a které je hluboce spjato s naší historií.

Je to jen pár dnů, co mám HomePod, a věta v titulku tohoto textu se stává pomalu prvním, co mi vyjde z úst, když otevřu doma dveře. Ne, že bych upřednostňoval Siri před partnerkou nebo naším kocourem. HomePod nicméně po tomto příkazu a za pomocí HomeKitu připraví domácnost na můj příchod.

Moderní technologie se bez elektrické energie neobejdou, zejména ty přenositelné a nositelné, a proto jsou vybaveny baterií. Akumulátor, respektive nabíjitelná baterie, je zařízení pro opakované uchování elektrické energie. Jde tedy o sekundární článek, který je potřeba nejdříve nabít a teprve poté je možné jej použít jako zdroj energie. V současnosti jsou nejpoužívanějším typem Li-ion baterie a jejich nástupci označováni jako Li-pol nebo LiPo.

Rodina je v sociologii označena jako solidární skupina osob navzájem spjatých manželstvím, příbuzenstvím nebo adopcí, které spolu dlouholetě žijí a jejíž dospělí členové jsou zodpovědní za ty nedospělé, tedy za děti. Asi se najde málo z vás, kteří by neznali rodinu Corleonových ze slavného románu Kmotr autora Maria Puza, kde je rodina a závislost na ni nejlépe popsána, byť v mafiánském prostředí New Yorku roku 1945.

Žijeme v moderní civilizaci, která nám umožňuje rozmazlovat naše smysly vynálezy moderní vědy. Můžeme cestovat, létat do zajímavých destinací, plout po světových mořích nebo si užívat materiálních věcí, kterých je všude nadbytek. Máme chytré domy, auta, televize, počítače, tablety, telefony nebo chytré hodinky. Žijeme v blahobytu, díky kterému jsou nám dostupné potraviny celého světa v regálech našich supermarketů, a to nejen v jejich přírodní formě, ale zejména ve formě produktů připravených k okamžité konzumaci. Máme se zkrátka dobře a chceme si tento fakt také dokazovat a náležitě užívat.

Nový rok dorazil a s ním i řada nových kil, která jsme nabrali během Vánoc. Je to každý rok stejné. Naši blízcí, ve snaze zpestřit společně strávené rodinné chvíle, napečou a navaří mnoho pochutin, které naše chuťové pohárky zcela pohltí a nedovolí nám přestat v jejich konzumaci. Samozřejmě, že nebudeme rodinnou pohodu narušovat pohybovou aktivitou, a tak si užíváme odpočinku plnými doušky. Následky jsou mnohdy drtivé a nám nezbývá než zjistit jak moc.

Není to tak dávno, co jsem ve svém článku „Ponožka na iPhone X“ psal o mezinárodní záruce Applu, programu AppleCare+. Od té doby jsme já spolu s celou redakcí zaplaveni dotazy, jak program funguje a kde, případně jak se dá pořídit. Zájem projevili zejména vlastníci iPhonu X, kteří jej zakoupili v první prodejní vlně v České republice, tedy v listopadu.