Když Apple představil první verzi Fotek pro Mac, moc nadšení to nesklidilo. Aplikace působila příliš jednoduchým dojmem a protože znamenala konec iPhota a Aperture, reakce byly spíše negativní. S příchodem macOS High Sierra Apple konečně ukázal, jak obrovský potenciál Apple Fotky mají a jak na míle utekly konkurenci. Ukazují totiž, jak budeme s daty pracovat v následujících letech.
Budete zklamaní. Budete nesmírně zklamaní z tohoto dílu, který vám místo výčtu všech možných skvělých aplikací bude tvrdit, že si máte zapamatovat nějaké klávesové zkratky. Ale čtete článek člověka, který s iPadem pracuje šest let a všechny ty pěkné věci postupně mazal a mazal a mazal. A já tady nejsem od brouzdání po App Storu, já potřebuji pracovat a mám jenom iPad.
Aplikace Paper je s námi nějakých šest let a pořád patří k nejzákladnější výbavě každého iPadu a často i iPhonu. Minulý týden studio Fiftythree vydalo kompletně přepracovanou verzi 4.0, která ukazuje, že Paper nemá v úmyslu dělat vylomeniny, ale zároveň se posouvá neustále blíž k podstatě mise: stát se papírem.
Možná si vzpomenete na film s Meg Ryan a Tomem Hanksem s názvem Láska přes internet. Když si v ní jeden z protagonistů stahuje elektronickou poštu nebo rozepisuje odpověď, dýchne na vás trocha historie. I proto, že můžeme zahlédnout také třeba panáčka z loga AIM, dnes už pro většinu prakticky neznámé služby.
Zbavil jsem se iMacu i MacBooku. Koupil jsem iPad. Po letech práce na počítačích nemám nic než tuhle malou destičku, klávesnici a tužku. Tenhle příběh bude na pokračování a plný zvratů. Bude o tom, jestli se dá pracovat úplně jinak.
Když jsem si za nekřesťanské peníze kupoval hned v první možný den iPhone X, měl jsem různá očekávání. Situace to je zvláštní především kvůli tomu, že po několika letech se dají všichni, kteří si iPhone X pořídili, považovat za tzv. early adoptery. Desítkový iPhone totiž zcela překopal několik základních věcí, na něž jsme byli dosud u jablečných telefonů zvyklí.
Patřím mezi typ lidí, kteří se snaží svou práci a především její administrativní část co nejvíce zjednodušovat. Proto aplikuji takové postupy, které mi přinesou maximální uživatelské pohodlí a komfort. Ne že bych byl líný, ale svůj čas chci využívat efektivně. Nejen já a naše firma již dnes pracujeme v elektronickém a digitálním prostředí, zároveň s tím pomáháme dalším subjektů. Radíme v oblasti zefektivnění dosud zažitých a mnohdy administrativně neoblíbených a náročných postupů.
Pro některé zábava, pro jiné i podstatná část jejich osobního rozvoje či dokonce práce. Ať už to máte se sledováním seriálů a filmů tak či onak, protože čtete tento magazín, pravděpodobně k této činnosti využíváte i „výbavičku“ od Applu.
Když se v App Storu objevila ikona s nic neříkajícím názvem Revolution, málem jsem ji přeskočil. Ale nějaká zvědavost mě donutila na ni ťuknout. Záhy jsem zjistil, že nejde o jen tak obyčejný titul. Naopak, jde o velkolepý pokus přenést slavné MMORPG Lineage II přímo do našich mobilních zařízení. Tak vzhůru za online dobrodružstvím.
Charles Dolan měl problém. New York byl v šedesátých letech 20. století už pořádně vysoké město plné skla a oceli. Proto jestli tu něco opravdu špatně fungovalo, byl to televizní signál. Jediný vysílač byl na špičce Empire State Building a když mezi ním a vaším domem stál mrakodrap, tak jste měli smůlu. Jistě, už v té době bylo v odlehlejších částech Spojených států možné přijímat televizní signál po sloupech telefonního vedení. Ale ne v New Yorku.
Často se mě lidé ptají, proč používám vše od Applu. „Vždyť Samsung ve výsledku udělá stejnou práci, ne?“ Mnohokrát jsem nad podobnými otázkami přemýšlel a debatoval v nekonečných diskuzích. Seděl jsem u jednoho stolu s lidmi, kteří milují Android jako já Apple…
Zavřete oči a nastražte uši. Zapojte pouze hmat a sluch a nastavte si iPhone nebo iPad bez zrakové kontroly. Poznejte Apple bez zábran.
Vlastně si nevybavuji životní období, kdy by nedílnou součástí mé základní výbavy nebyl batoh. Projdu-li v paměti všechna svá školní léta, vystřídal jsem jich pár. Ale ta pravá zábava začala až v momentě nástupu do práce. Začal jsem si batohy pečlivě vybírat…
Zatímco Lukáš při své volbě batohu vsadil na maximálně jednoduchý, řekl bych až plochý design, sám jsem v nabídce PKG zabrousil trochu někam jinam. Taktéž jsem hledal nového parťáka na záda, v němž můžu bez problémů přenášet MacBook a zároveň k němu dát všechny další propriety. Na první pohled mě zaujal model DRI Tote Backpack, který je pro patnáctipalcové stroje a ve verzi MINI také pro třináctipalcové MacBooky. Právě menší verze mi plně dostačuje. Zároveň jsem nehledal nic podobajícího se brašně, což je přednost právě Lukášem testovaného PKG Laptop Backpacku.
Apple s vydáním watchOS 4 přidal mimo jiného také řadu nových funkcí pro měření tepové frekvence na Apple Watch. Než se dostaneme k samotnému popisu funkcí, pojďme se nejdříve podívat na pár jmen a připomenout si něco málo z nedávné historie.
Znáte jména Paul Hollem, Dennis Anselmo nebo James Green? Ne? Nedivím se. Nejsou to slavné osobnosti v pravém slova smyslu a ani je neuvidíte na červeném koberci ve světle reflektorů a kamer. Rovněž to nejsou slavní lékaři nebo inženýři, kteří se podíleli na vývoji Apple Watch. Jsou to obyčejní lidé, které bychom mohli potkat na ulici a ani si jich nevšimnout. Spojují je příběhy, které nám objasní, co mají společného s Apple Watch a měřením srdečního tepu.
