Ačkoliv je v poslední době velmi módní útočit na média veřejné služby, a tedy právě i na Český rozhlas, pro mě osobně ČRo představuje klíčový zdroj informací. A to nejen skrze zpravodajský webový portál iRozhlas.cz, ale – a to ještě o pár let déle – díky celé řadě pořadů, které ČRo vyrábí. To, že rádio jako médium není rozhodně zešedlé prachem, dokazuje Český rozhlas i možnostmi, jak jej flexibilně poslouchat na mobilním telefonu.

Na poslech mluveného jsem si po letech „ticha“ musel zvykat, vždyť naposledy jsem při něm sedával či usínal v dětství. Načtené knihy mě ale lákaly, byť si říkaly o nemalou dávku koncentrace. Možná vlastně i toto byl důvod. Těch by se však našlo více, třeba možnost si číst se zavřenýma očima nebo pohodlně při cestování. Před několika roky jsem se tedy ke zvukovým knihám vrátil. A naprosto se zamiloval…

Kdykoliv, když jsem začal zkoumat svět streamované muziky, zúžil se můj uživatelský test de facto na velmi omezené, leč nemálo mediálně známé hráče. Já sám jsem zakotvil u Apple Music, vyhovuje mi jak prostředím, nabídkou, tak především přirozeným zapojením do systému Applu. Nejen Apple však čelí kritice, že svým způsobem hubí pestrost hudební scény a většina interpretů si může o nějakých příjemných výdělcích může jenom zdát. Dost možná novou reakcí na tento trend trhu bude vznik nových, co do obsahu vyhraněnějších služeb. S jednou jsem se začal nedávno kamarádit. Jmenuje se Idagio.

Vlastně si nepamatuji, že by při nákupu jakéhokoliv jablečného zařízení stejně tak důležitou, ne-li větší, roli nesehrály vedle racionálních argumentů emoce. Apple to jistě ví. Ne snad, že by kvůli tomu dělal tak dobré reklamy, ale měrou vrchovatou zdůrazňuje unikátnost každého produktu a především jeho zasazení do našich životů.

Zatímco v tradičních, cestovatelských a turistických mapách se ztrácím, a tak hledám větší oporu v navigaci (nebo jenom štěstí), ty myšlenkové představují mého každodenního společníka. Je pochopitelné, že v souvislosti s jejich tvorbou a užitím musí padnout řeč i na konkrétní nástroj. Doporučím vám ten nejosvědčenější.

Nemusíte pročíst kompletní „seberozvojovou“ literaturu (a ani bych to nikomu z vás nepřál), abyste si potvrdili, že velká řada rádců doporučuje značit si své návyky a pečlivě je zaznamenávat. Můžeme tomu říkat lecjakým jménem, třeba i buzerlístek, princip však zůstává prakticky stejný. Seznam (zlo)zvyků a zaškrtávání políček. Cíl? Dobré návyky vybudovat, ty zlé odstranit…

Bezpochyby znáte hlášku, že pokud chcete rozesmát Boha, plánujte. Dost možná jste však potkali i jinou: pokud si svůj život nenaplánujete, jistě se najde někdo jiný, kdo to za vás udělá. K plánování se dá postavit všelijak, ať už se bavíme o přístupu, nebo nástrojích. Pojďme se podívat na obojí.

K plánování mám pozitivní vztah, a to i přesto, že prakticky týden co týden prožiji poněkud ambivalentní chvilku. Jde o pocit, kdy díky pečlivějšímu rozplánování nadcházejícího týdne zjistím, že na dohledání volných míst potřebuji lupu. Současně se však uklidním, neboť vstupuji do „boje“ připravenější a s vytvořenými rezervami.

Už si nevzpomínám, kdy ke mne ta záliba dorazila, zkrátka jednoho dne jsem se rozhodl mít rád tabulky, grafy a všelijak hezky uspořádané informace. Vezmu-li v potaz jednu ze svých stěžejních prací, tím je vedení katedry na vysoké škole, na nemožnost potkávat se s Excelem si stěžovat nemůžu. Jak ale jistě tušíte, můj citový příklon k seznamům, databázím a tabulkám dostával při zacházení s molochem od Microsoftu zabrat. Pomalu ale jistě jsem Excelu začal využívat jen v těch naprosto nezbytných situacích, takže bych mohl naše setkávání nyní brát spíše jako příležitostná až takřka „slavnostní“.