Říká se, že co člověk to názor. Toto moudro rozhodně sedí na nové iPhony. Od představení nových telefonů uběhl téměř týden a za tu dobu jsem slyšel snad všechny možné názory od extrémů, že Apple přestal inovovat až po to, že jsme viděli jeden z nejvydařenějších updatů. A pak všechno mezi.

Zatím jsme se v našem povídání o vesměs neblahém vlivu streamovacích platforem na hudební průmysl bavili především o umělcích, hudebních vydavatelstvích a písničkách jako takových. Prostor ale zatím nezbyl na ten možná nejpodstatnější aspekt hudební produkce, kterým jsme my – nadšení i volnočasoví posluchači, kterým hudba už neodmyslitelně utváří den. Posun to ale opět není vyloženě pozitivní…

Ačkoliv se tomu těžko věří, další rok je za námi a Apple se i letos rozhodl představit čtyři nové iPhony. Po iPhonu 16 a 16 Plus uzavírají aktualizovanou nabídku modely 16 Pro a 16 Pro Max. O jejich novotě by se sice dalo jako pokaždé dlouze spekulovat, ale přesto se samozřejmě najde hned několik docela zajímavých věcí, které i letošní modely pro profesionály odlišují od jejich předchůdců. Zdá se mi akorát, že rostoucí „profesionalita“ iPhonů si žádá též rostoucí vynalézavost jejich zákazníků.

Minulý týden jsem si přisednul na oběd ke kamarádovi, který mě dalším přítomným představit jako „toho blázna“, který má doma v síti – hádejte kolik – najednou aktivních IP adres. Převážnou část ale tvoří prvky chytré domácnosti, takže opravdu nemám doma desítky počítačů. I když to samo o sobě už je možná problém, protože wi-fi je opravdu ten poslední způsob komunikace, kterou má chytrá domácnost používat. Dnešní článek bych ale chtěl spíš věnovat tomu, která zařízení a proč patří mezi moje nejoblíbenější a nejvíce se hodí v mé situaci. 

Všechno vždycky potřebuje svůj čas. Po desetiletích vlivu na veškerou vyprodukovanou hudbu se hudební průmysl ještě nemohl vzpamatovat z toho, že se umělci najednou mohou obejít i bez něj. Problém však je, že přizpůsobení se situaci začalo vést k tomu, že nová hudba za to už zkrátka nestojí. Z umělců se stala jen personifikovaná čísla kontraktů a hudba z nich musí vyjíždět jak na běžícím páse. Tento týden dokončíme povídání o tom, proč byla hudba v minulosti lepší.

Téma zdraví a kondice je mi blízké. Proto jsem na jaře napsal hned šest článků o aplikaci Zdraví nebo třídílný seriál k běhání s Apple Watch završený pražským půlmaratonem. Jsem rád, že se Apple tomuto segmentu nadále věnuje a není v zapomnění podobně jako třeba aplikace Knihy. Když tedy na WWDC začali představovat funkce Vitals a Tréninkovou zátěž, měl jsem radost a nemohl se dočkat, až oboje začnu používat.

Kolikrát za poslední dobu jste si jen tak sedli nad sklenkou něčeho dobrého, možná u talíře dobrého jídla, a nechali se jen tak unášet hudbou? Tak, že jste u toho nedělali nic, co by odvracelo vaši pozornost od krásných tónů a pečlivě napsaného textu, že jste si možná začali i pro potěšení zpívat? Mnozí lidé z hudebního průmyslu, odchovaní na dědictví umělců uplynulé doby, mají dojem, že o tento typ zážitku už jednoduše není zájem. Hádejte proč.