Počítačové hry jsou zřejmě jediným obhajitelným důvodem, proč nehodlám odejít od Windows. Odjakživa jsem si hry užíval a celý život jsem si přál herní počítač, což jsem si letos splnil. Aniž by to kdo tušil, letošní rok je pro elektroniku a hlavně pro herní průmysl velice významný. Nejen že vyšlo plno nového hardwaru, ale Apple přechází k vlastním čipům, což s hraním na Macu významně zahýbe. Co je tedy ten nejlepší herní hardware?
Po nějaké době vždy nevyhnutelně přijde čas na změnu. V mém případě změna v oblasti elektroniky nastala letos vlivem pandemie, kdy jsem po pěti letech obměnil svůj počítač. S jídlem ale roste chuť a já nezůstal pouze u herního počítače. Postupně jsem podlehl a přikoupil i herní monitor a klávesnici, aby můj OMEN nebyl pod stolem sám. Herní klávesnice stejné značky ale znamenala přechod z nízkého na klasický dlouhý zdvih kláves. Který je lepší?
„One More Thing…“ je dnes bájnou elipsou, světoznámou větou, kterou všichni zarytí fanoušci Applu nesou v srdci se silným sentimentem i po všech těch letech. Steve Jobs, i když to pro něj ze začátku nebylo lehké, byl na pódiu showman, uměl poutavě mluvit a představit nové produkty jako nikdo v Applu. Za jeho vedení se často stávalo, že na konci prezentace nastal zlom a přítomní byli svědky představení ještě nějaké novinky. Po jeho odchodu se ale cosi změnilo a tato fráze citelně ztratila na frekvenci. Proč?
Inovace je v dnešní době velmi skloňovaným termínem, a to především ve světě technologií. Inovativní přístup, inovativní architektura, inovativní značka atd. Zní to krásně a určitě nás to všechny připoutá k obrazovkám a plakátům, protože jsme zvyklí na bombastickou novinku den co den. Ale… Do jaké míry je to tupý marketing a kdy se jedná o skutečnou inovaci v pravém slova smyslu? A vůbec, můžeme to říct hned na začátku, kdy onu technologii ani neznáme?
Ve svém shrnutí zářijové keynote jsem se o „zbrusu“ novém iPadu Air 2020 nevyjádřil možná úplně mile, především o stylu jeho prezentace. Nelíbilo se mi, jaké superlativy ho vynesly na piedestal, přičemž se tolik nového skutečně neodehrálo. Ať už je to ale s představením iPadu Air jakkoli, svými specifikacemi to trochu zavařil iPadu Pro, který v mých očích pro tento moment bohužel ustoupil trochu do pozadí. Proto jsem si položil otázku: „Který nabušený iPad se skutečně vyplatí koupit na podzim roku 2020?“
Když na jaře tohoto roku udeřila první vlna pandemických opatření, měl jsem tu výhodu, že jsem v podstatě stihl odchodit všechny předměty dřív, než univerzitu zavřeli. Bylo to zhruba dva týdny před koncem zkráceného posledního semestru, tudíž se to vyřešilo domácími úkoly. Distanční výuce jsem se tím vyhnul, a ač to o prázdninách vypadalo taky slibně, dopadlo to přesně naopak. Ostravská univerzita se zavřela dva dny po začátku semestru, takže jsme během prvního týdne najeli kompletně na online režim. Po více než třech týdnech vám tak přináším zkušenosti z první ruky.
iPad 8. generace byl představen na obsahově krapet netradiční zářijové keynote. Stalo se tak zhruba tři a půl roku poté, co modelová řada iPad (univerzální model bez druhového jména) přešla po vzoru iPadu Air na takřka bezrámečkový svěží design. iPad 5. generace byl tehdy společně s iPady Pro jedinou volbou, pokud jste chtěli iPad. iPady Air a mini ležely v zapomnění. V březnu roku 2018 však Apple úplně otočil a nastolil nový režim a jasnou strategii – za každou cenu zásobit všechny lidi tablety, protože v tabletech je budoucnost. Vnímám, že letos přišlo vyvrcholení tohoto příběhu.
V úterý 15. září opět proběhla snad nejočekávanější událost ve světě chytré elektroniky. Apple od 19.00 hodin našeho času odvysílal na svém webu a na YouTube hodinovou předtočenou show. Show, na které se vždy představují nové iPhony. Tentokrát však bez iPhonů a reálně jen s jedním zbrusu novým produktem. Pojďme si shrnout, co se dalo vyčíst mezi řádky.
S příchodem září už nám, běžným smrtelníkům, skutečně zbývá jen posledních několik týdnů s iOS 13. Každý prožívá přechod na nový systém s menším či větším nadšením a já jsem osobně byl vždy tím, kdo poslední týdny nemohl dospat a instaloval tak brzo, jak jen to šlo. Letos mě ale ze židle nezvedly ani praktické funkce pro uspořádání plochy… Proto vás dnes chci provést mou domovskou obrazovkou a zdůvodnit, proč widgety na ploše zřejmě nikdy nevyužiju.
Celovečerní dokumentární film V síti na jaře tohoto roku, bohužel trochu nešťastně přesně před startem omezení spojených s koronavirem, otřásl českým divákem a postavil jej před krutou realitu sociálních sítí. Téma zneužívání dětí na internetu a hrozby, které nezkušenému uživateli na síti hrozí, jsou sice permanentně omílány, ale nikdy se nejedná o konkrétní příklady, naopak spíše o obecné rady typu „neber si od cizích lidí sladkosti“. Film V síti nás staví před konkrétní data, konkrétní svědectví napadených subjektů i predátorů a padají tam důležité myšlenky, kterým se má smysl věnovat i v našem magazínu. Pokusím nespoilerovat…
Přenosné bezdrátové reproduktory se pro mnoho lidí staly univerzálním řešením pro poslech hudby doma i na cestách. Svými praktickými rozměry, dobrým přednesem i stále lepší výdrží baterie si získaly srdce jak audiofilů, tak méně náročných posluchačů, kteří takové reproduktory používají na zahradních akcích, v práci nebo venku s přáteli. Protože se do segmentu přenosných reproduktorů s Bluetooth pustily i renomované značky jako Bose, Bang&Olufsen, harman/kardon nebo JBL se však přenosné reproduktory často staly jediným prostředkem domácího poslechu. Vyvstává tedy otázka: dají se přenosné reproduktory prémiových značek doporučit jako náhrada domácí Hi-Fi soustavy?
Koronakrize zahýbala světem snad po všech stránkách. Silné firmy musely obstát v těžké zkoušce, slabší firmy musely bojovat o přežití, ve státních kasách je pod tíhou vyrovnávání všech ztrát jako vymeteno a zároveň bylo otevřeno mnoho otázek, které jsme doposud nepovažovali za tak horké. Vzdělání se v krušném období ukázalo jako klíčové. Neustále je potřeba se učit a věnovat se kvalitě a rozšíření vzdělání, protože jedině tak jsme schopní zodpovědně fungovat dál. Server Statista.com vydal začátkem června docela rozsáhlou studii vzdělávání v Evropské unii, v níž je celá pasáž věnovaná technologiím. Pojďme se v tomto volném pokračování společně podívat na konkrétní data, jak jsme na tom teď.
Poslední dobou se na mě lidé docela často obrací s dotazem, jaký iPhone si mají koupit. Po pár jednoduchých otázkách, jak telefon používají, co od něj očekávají a jaký mají rozpočet, vždy skončím u iPhonu SE nebo iPhonu 11. Tam už pouze záleží na jednotlivci, zda trvá na Touch ID, malém těle a úplném základu, nebo chce moderní bezrámečkovou platformu, relativně veliký telefon a bezkonkurenční výdrž baterie. Nikomu v mém okolí jsem však nikdy nedoporučil nejdražší iPhony Pro či dříve třeba model XS oproti XR. Proto mi v hlavě vyvstala otázka: pro koho tedy vůbec Apple své profesionální produkty vyrábí?
Pár dní před mými státnicemi mi přistála ve školní e-mailové schránce prosba o účast ve fascinujícím průzkumu. Kolegové z Katedry informačních a komunikačních technologií Pedagogické fakulty Ostravské univerzity sestavili dotazník s názvem Digitální technologie ve vzdělávání zaměřeném na přípravu učitelů v oblasti digitálních technologií. Aniž bych se cítil být kdovíjakým profesionálem přes počítače, jsem hluboce přesvědčen, že jako budoucí učitel musím technologie do výuky zakomponovat. Zde je má vize.
Tři tygři. Tento youtubový kanál zná dnes snad každý druhý Čech. Improvizačnímu uskupení herců z ostravského Divadla Mír se v době, kdy nikdo nemohl vystupovat, povedlo něco jedinečného. Zatímco na internetu ve velkém vysílali jen a pouze zpěváci a hudební kapely, Tři tygři dokázali, že i divadlo se dá dělat po internetu, když to jinak nejde. 18 živými vysíláními, seriály VyPlašení nebo Distanc a mnohým dalším bavily tváře Divadla Mír český YouTube, protože se tentokrát nemohly setkat osobně s tradičně vyprodaným sálem. Je mi ctí, že si Albert Čuba, šéf Míru, principál Třech tygrů a nadšenec do technologií, udělal čas a nechal mě, abych ho vyzpovídal, jak to všechno bylo.
