Doba, kdy vedení každé druhé firmy nutně potřebovalo vyrobit aplikaci, je naštěstí pryč. I tak tady v České republice pracují stovky a tisíce lidí na projektech, které nikdo nechce, nepotřebuje a po dvou opravách jejich práce zahučí do propadliště dějin. Ne, vaše firma velmi pravděpodobně nepotřebuje aplikaci.
Filipa Horkého jsem v živém vysílání opakovaně viděl s iPhonem v ruce. Na jedné přednášce měl před sebou MacBook. Vždy mě zajímalo, jakým způsobem mladý český novinář a moderátor jablečná zařízení ve své práci využívá. Možností měl více než dost. Od šestnácti let psal články o fotbale pro Eurofotbal.cz. Od ledna 2010 do října 2015 pak pracoval v České televizi, a to hned na několika pozicích. Začínal u sportu, pak jako redaktor ČT24, parlamentní zpravodaj až po ranní Studio 6. Po odchodu z veřejnoprávní televize odešel do internetové televize DVTV, kde působil dva roky. Nyní funguje na Seznamu.
V tomto čísle jste měli číst článek na jiné téma, ale nakonec jsem podlehl emocím a rozhodl jsem se, pár hodin před uzávěrkou, napsat článek zaměřený na aktuální prohlášení Applu o ukončení prodeje produktů AirPort, jmenovitě AirPort Expres, AirPort Extreme a AirPort Time Capsule, které bylo zveřejněno 26. dubna 2018.
V dnešní době snad všichni sledují seriály. Mají velkou výhodu oproti filmům, protože jsou obvykle jen tři čtvrtě hodiny až hodinu dlouhé, což se často lépe konzumuje než dvojnásobně dlouhé filmy. Seriály sledují jak jak dámy v pozdním věku, které mají rády Ordinaci v růžové zahradě, tak mladí teenageři, kteří ujíždějí například na Game of Thrones.
Inkluze je termín, který dnes zvedá ze židle nejednoho pedagoga a také rodiče. Možná také proto se tento název změnil na výraz Společné vzdělávání. Nevím, jestli to zní lépe, ale takto dnes Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) oficiálně definuje začlenění dětí s různým typem postižení do výuky na běžných základních školách. Abychom lépe pochopili dané pojmy, řekněme si na úvod, co to vlastně znamená a co je cílem Společného vzdělávání.
Vždy jsem obdivoval lidi, kteří před sebou měli obrazovku plnou čísel a nicneříkajícího kódu. Již jako malý kluk jsem snil o tom, že budu jednou programovat. Líbila se mi ta možnost stvořit něco nového, vlastního. V devadesátých letech jsem se setkal s programovacím jazykem a vývojovým prostředím Baltík, který je založen na bázi jazyka C. Pomocí přesunování ikonek jsem dával příkazy malému čaroději, co má dělat či vykonávat. Bylo to úchvatné. Po více než dvaceti letech jsem se setkal s podobnou aplikací, která má s Baltíkem mnoho společného. Řeč je o výukovém Apple programu „pro děti“ Swift Playgrounds.
Připravil jsem pro vás seriál článků o HomeKitu s tipy a triky pro automatizaci vašich chytrých domácností, a to nejen v aplikaci samotné, ale doplněný zejména přehledem příslušenství, jeho použití a nastavení.
V minulém dílu seriálu o Apple Fotkách, který vyšel v iPure č. 26, jsme si popsali jednoduchý systém organizace fotek založený na využití automatických funkcí programu. Aby vše fungovalo tak, jak jsme si vysvětlili, potřebuje aplikace informace, ze kterých může vycházet. Těm se souhrnně říká metadata.
Jednou z věcí, kterou jsem, mimo jiných, v minulosti hodně podceňoval, byl pitný režim. Projevovalo se to zejména únavou, nechutí k jídlu a neustálým suchem v ústech. Nezřídka jsem měl problém s popraskanými rty a v teplých dnech i bolestí hlavy. Mělo to ale i své „výhody“ – nepotil jsem se a nemusel jsem často chodit na toaletu. Znáte to? Pak pro vás mám v úvodu jednoduchou radu: změňte to!
Vždy jsem měl obrovskou slabost pro iPady a iOS. Již od prvního iPadu jsem prakticky každý den navštěvoval App Store a stahoval nějaké aplikace. Ani nechci přemýšlet o tom, kolik peněz jsem do aplikací a her již investoval. Každopádně nelituji jediné koruny. Každý nákup dělám s rozvahou a přemýšlím, k čemu mi daná aplikace pomůže. Pravidelně také softwarové vybavení iPadu obměňuji a čistím, kdy nepoužívané aplikace letí nemilosrdně do koše. Mám ale rozhodně několik favoritů, kteří jsou se mnou neustále.
MacBooky Pro potřebují změnu, mysleli si evidentně v Applu, a tak tato společnost před časem představila novinku v podobě MacBooku Pro s Touch Barem a Touch ID. Někteří tento nový Mac odsuzují, jiní jsou z něj nadšeni. Ale jak produkt vnímají lidé se zrakovým postižením? Má pro tyto uživatele smysl?
Lidé obecně nemají rádi změny. Aplikací a služeb se to týká také. Uživatelé někdy museli změnit svůj přístup k aplikacím, někdy se naopak přizpůsobila firma vývoji společnosti. Nedávno jsem v iPure č. 22 zmiňoval, jak vypadaly počátky Instagramu. Dnes bych chtěl trochu popsat vývoj v posledních letech a změny, které zažily uživatelé.
Na Lukáše Fronka jsem narazil poprvé velmi nedávno. Na YouTube na mě někdy v loňském roce jako doporučené vyskočilo jeho video s reakcemi na iPhone X, který Apple zrovna představil. Už v tom prvním videu jsem věděl, že jde o jedinečného a originálního vlogera, který má styl, smysl pro srandu a ví, o čem mluví. Moc se mi líbí jeho postprodukční úprava a stejně tak témata, která nejsou jen o Applu. Letos jsme se také poprvé potkali ve Vídni, kam jsme oba vyrazili na otevírání nového Apple Storu. Ihned jsem věděl, že musím Lukáše vyzpovídat. Zaslouží si, aby o něm Apple komunita věděla.
Již bylo napsáno mnoho slov o tom, jak iPad pomáhá studentům. A také o tom, jak pomáhá učitelům na základních, potažmo středních školách. Univerzitní prostředí jako by bylo tou šedou myškou, která je méně zajímavá. A jelikož mimo jiné působím na Ostravské univerzitě, rozhodl jsem se přidat své zkušenosti právě z vysokoškolské výuky.
Když jsem v roce 2004 viděl sci-fi film Já, Robot, jehož děj se odehrává v Chicagu roku 2035, zaujalo mě, jak tvůrci ztvárnili představu chytré domácnosti. Domácnosti a jejich vybavení jsou napojeny na centrální superpočítač VIKI (Virtuální Interaktivní Kinetická Inteligence). VIKI se ovládá hlasem a řídí vše od bezpečnostních systémů domu přes ovládání světel, přehrávání hudby až po vyhledávání informací, o které uživatel požádá. Přes to, že je VIKI ve filmu zápornou „postavou“ a je v závěru zničena, je nutno říci, že její pojetí inteligentní asistované domácnosti ovládané hlasem mělo něco do sebe a zůstalo mi to léta v paměti.
