Sociálním sítím se vůbec nebráním a dá se naopak říct, že jsem jim pozitivně nakloněn. Se svou mladší sestrou jsem napsal celou řadu článků zkoumajících současnou podobu, funkci a roli sociálních sítí a v podstatě jsem jedním z mála, kdo je (dle mého názoru) jaksi objektivně hájí. Přesto to však neznamená, že budu bezhlavě naskakovat do každého jedoucího vlaku jen proto, že to už udělali všichni okolo. BeReal prostě není pro mě.
V dnešní době se vyrábí úplně všechno. Módní vlny a různé trendy se sice postupně střídají, ale v principu se nabídka světového trhu neustále rozšiřuje. Pokud něco není k mání u nás, není žádný problém si to nechat buď dovézt, nebo si pro to přinejhorším zajet. I tak se ale mnozí lidé při výběru přenosného počítače občas nechají svést a koupí si takový, který se pro jejich účely vůbec nehodí. A musí pak řešit problém.
Všichni výrobci softwaru nás pravidelně zásobují menšími aktualizacemi a jednou za čas pak přijde větší update s něčím opravdu novým. Pokud se bavíme o operačních systémech, perioda velkých aktualizací je dnes napříč spektrem jeden rok, u jednotlivých aplikací nebo ovladačů (GPU apod.) přicházejí častěji. Aby dnes zařízení vůbec mohlo být považováno za ekologickou a rozumnou volbu, musí být ještě dlouho po vydání kompatibilní s budoucími verzemi softwaru. Jsou ale zařízení s kratší či prošlou „trvanlivostí“ o tolik horší? A potřebujeme opravdu každý rok nový systém?
Časový rozestup mezi oznámením nové generace grafických karet je na dnešním trhu dva roky. Poslední řady 30 společnosti NVIDIA a 6000 společnosti AMD byly představeny v pandemickém roce 2020, od kdy do nabídky až do jara tohoto roku postupně přibývaly další a další modely. Tento podzim tedy nastal čas posunout laťku opět o kus výše – je tu RTX řady 40 a RX 7000.
Opakuje se to pořád dokola. I když se to v dnešní době, a navíc z pohledu odvěkého majitele iPhonu, může zdát k nevíře, na tomto světě ještě stále existují lidé, absolutní hazardéři, kteří denně usínají s vědomím, že nemají zálohu svých dat. Práce, fotek, hudby, kontaktů. A pak to přijde. Jeden nešťastný moment, zařízení takříkajíc klekne a v jejich životě je rázem prázdno.
Je to lehce přes dva týdny, co se na chvíli vypnul Apple Store a na YouTube se objevil zcela netradiční, takřka desetiminutový online event, jehož jediným účelem bylo svět informovat o opět „zcela předělaných“ iPadech a vytuněných iPadech Pro s čipem M2. Nějaké skromné představení v říjnu jsem po bombastických zářijových novinkách sice čekal, ale co z toho nakonec vzešlo, bohužel musím považovat za zklamání, nad kterým se mnozí z nás budou ještě dlouho hloubavě drbat ve vlasech.
Control není žádná novinka. Hra byla původně vydána roku 2019, posléze docela výrazně rozšířena několika dodatky. Titul již od prvního dne ověnčený nekonečnou řadou ocenění za vše, co si jen dovedete představit. Gameplay, grafika, efekty, výprava… Control byl taky jedním z prvních megaprojektů, který se pyšnil plným nasazením ray tracingu a DLSS akcelerovanými novými kartami NVIDIA. Přijít však na pravou podstatu surrealistického mysticismu, který je v Control tak surově reálný, mi trvalo dva roky. Pojďme spolu hledat svá bytostná Já.
Máme dnes zhruba měsíc od doby, kdy celý svět začal přecházet na nový watchOS 9. Apple v nejnovějším operačním systému pro své chytré hodinky upřímně řečeno nepředstavil tolik novinek, ale v podstatě všechny ty, jichž jsme se dočkali, se týkají zdraví a věcí s ním souvisejících. Apple pro běžné Watch (ne Ultra) evidentně vidí největší budoucnost právě v přesném sledování aktivit těla jejich nositele, protože tento trend vidíme už roky a nic nového se na obzoru neobjevuje. Dnes společně zhodnotíme novinky v běhu.
V minulém týdnu jsme se společně ponořili do sofistikované aplikace cloudových služeb a online platforem do středoškolské výuky. Co jsem ale pro účely toho článku částečně záměrně ponechal bez komentáře, je opět ona zásadní otázka – notebook, nebo iPad? Začíná se zdát, že toto dilema s námi bude věčně!
Jako nově nastoupivšího učitele mě na našem moderně orientovaném gymnáziu čekalo mnoho nástrah, na které vás vysoká škola nikdy nepřipraví. Jako v každém oboru platí i v učitelství, že mít to vystudované je věc jedna, ale mít praxi a snad možná i talent je věc druhá, kdy obě jsou potřebné stejně. Na to, aby člověk jako pedagog přistál do reálného školního prostředí relativně hladce, se musí mentálně připravit a ideálně být otevřená hlava. I tak toho ale může pro nováčka být příliš, byť myšlenka je správná.
Musím se kajícně přiznat, že jsem již dlouhou dobu pokukoval po nových hodinkách. V mém hledáčku však bohužel nebyly nové Apple Watch, které jsem si pořídil vloni s iPhonem, nýbrž konzervativní mechanika. Myšlenku jsem nakonec odložil, než jsem ji znovu přivedl k životu v souvislosti s blížící se státní závěrečnou zkouškou. Tu mám dnes již úspěšně za sebou a dá se říct, že konec prázdnin zároveň značil i můj návrat tam, kde jsem to před 6 lety opustil – do dob analogových hodinek.
Před pár minutami skončil přenos další předtočené zářijové keynote. Je škoda, že ani po dvou letech se bohužel nemůžeme zbavit strachu a divadlo Steva Jobse tak v podstatě nemůže sloužit ke svým primárním účelům, ale tým naprostých maniaků z Cupertina to naštěstí nijak neobtěžuje. Na první pohled se opět nedá skoro nic vytknout, Apple totiž zase zvedl laťku výš. Konkrétně až na orbitu!
Během letošních prázdnin začal vlivem úniku stále přesnějších informací o novém iPhonu 14 mezi lidmi víc než dříve sílit dojem, že zřejmě už nemá smysl očekávat od nových iPhonů zázraky, natož je opakovaně kupovat. V podstatě jsme před tím varovali již dávno, žádné překvapení by to tedy být nemělo, že iPhone 14 nedonutí majitele iPhonu 13 vstát ze židle. Konkrétní informace vám ještě bohužel neřeknu, protože tento článek bude vydán teprve den po zářijové keynote, ale pojďme si přesto zchladit hlavy a zopakovat si, jak je k novému iPhonu potřeba přistupovat.
Určitě všichni dobře znáte to nutkání si v prodejně alespoň prohlédnout vystavené počítače a telefony, především pokud se jedná o Apple. Bez ohledu na to, že už všechny produkty doma máte a rukama vám jich prošly desítky, pokochat se je nutnost. Jak je zvykem, ve většině takových případů se k vám vzápětí přichomýtne obsluha, která je jablečnými produkty ověnčena jako vy a začne se snažit se vám o nich něco moudrého povědět, přestože vy už to od nás všechno víte i pozpátku. Jak to však bohužel bývá, mnohdy by se mohli učit oni od vás…
Mediální humbuk kolem připravované legislativy EU s názvem Right to Repair, tedy právo na opravu, už stihl způsobit vrásky na čele nejednomu modernímu výrobci. Evropská unie je v mnoha ohledech světovým průkopníkem, především co se práv a ochrany spotřebitele týče, a i Apple s ní v určitých oblastech táhne za jeden provaz. Právo na opravu však zřejmě v Cupertinu k nejoblíbenějším nařízením patřit nebude. Chytila se na to už i Bidenova administrativa a Apple se tak rozhodl zavčas reagovat, byť opět svým způsobem. A vlna kritiky přišla okamžitě.
