Moje workflow pro 2020 #1

Workflow

Čtete první řádky něčeho, co měl být původně jednoduchý článek na téma, jak novinky loňského roku změnily moje pracovní a soukromé workflow. Když jsem se začal více zamýšlet nad strukturou a vůbec tím, jestli a jak se moje workflow a využití nejen mobilních technologií za poslední rok změnilo, zjistil jsem, že to nebude tak jednoduché, jak jsem si původně představoval.

Ono se toho totiž za poslední rok stalo opravdu hodně a pokud máte iPure předplacen delší dobu a sledujete mě na sociálních sítích, tak jistě víte, že jsem během loňského roku experimentoval s Androidy. A to se na celkovém průběhu a výsledku pro rok 2020 dramaticky podepsalo.

Vypadá to tedy, že z původně jednoduchého článku se stane takový menší seriál, který v podstatě plynule navazuje na můj loňský seriál o snaze zakomponovat Android do širokého ekosystému Applu. A ještě více ho rozšiřuje.

Chcete PDF verzi tohoto článku? Stáhněte si ji zdarma.

Věřím, že v některých bodech si budete ťukat na čelo, že jsem objevil Ameriku. V jiných budete kroutit hlavou, jak je to možné a jinde si zase budete říkat jak to, že vás to taky nenapadlo. Pusťme se tedy společně do toho.

Workflow

Mám pro vás připravený úvod a navrženou strukturu dalších kapitol, ale pojďme to udělat společně ještě o kousek zajímavější a interaktivnější. Během celého seriálu uvítám vaše komentáře a dotazy. Ať už skrz Twitter (@marekhajn) nebo e-mailem (marek@marekhajn.com). Vaši zpětnou vazbu se budu snažit zohlednit v dalších kapitolách a pokračováních tohoto seriálu. Cílem není jen vyprávět, jaké změny jsem udělal a proč, kam mě posunuly a jak se to projevilo. Ale také pomoci vám v případném rozhodování a nasměrování k určitým změnám. Pojďme na to…

Úvod do „problému“

Jak se tedy změnilo moje workflow během roku 2019 směrem k roku 2020? Překvapivě hodně, a to hned v několika oblastech – jak v soukromém, tak v pracovním životě.

Novinky konce roku 2018 a novinky konce roku 2019 měly samozřejmě velký vliv na to, co se změnilo. Jsem nadšenec do Apple a jak to tak bývá, musím mít každou novinku, kterou nám Apple naservíruje. Na přelomu 2018 a 2019 jsem vyměnil iPad Pro 10,5″ za iPad Pro 11″. Původní iPad Pro změnil mé workflow hodně. Snažil jsem se pracovat výhradně s ním a používání MacBooku omezit, co to jen jde. Chtěl jsem být „moderní“ a chtěl jsem si vyzkoušet, jestli se dá fungovat pouze s iPadem. Nová „jedenáctka“ tuto moji snahu posunula ještě o kousek dále. Větší a lepší displej, Face ID, vylepšený Pencil, lepší klávesnice. To vše mě mělo popostrčit k tomu, abych MacBook strčil do šuplíku nadobro.

Nicméně, nikdy se mi nepovedlo jít cestou „iPad only“. Nevěřil bych, že to někdy řeknu, ale ono to prostě v mém případě zatím nejde. Hardware iPadu Pro je beze sporu skvělý a nemá konkurenci. iOS, respektive iPadOS je rok od roku lepší, ale stále není připravený na čistě pracovní využití.

V průběhu roku jsem pak vyměnil iPhone XS Max za menší iPhone XS. iPhone XR za iPhone 11 a iPhone XS za iPhone 11 Pro. Portfolio telefonů jsem doplnil o Android a většinu roku v tašce nebo kapse nosil jeden nebo dva různé Androidy. Což pomalu vyústilo k tomu, že dnes stabilně nosím jeden iPhone a jeden Android. Proč? K tomu se dostanu.

Workflow

Během roku 2019 jsem vyzkoušel několikery chytré hodinky. Google Wear OS, Samsung Tizen OS, Garmin. Více jsem o svých zkušenostech psal v iPure č. 92. Nakonec jsem se ale vrátil k Apple Watch v podobě Series 5. Proč? Tipněte si.

Zklamání

Původní AirPods jsem vyměnil za AirPods druhé generace s bezdrátovým nabíjením a následně za AirPods Pro. U nich prvotní nadšení vyprchalo a přešlo v solidní zklamání, které má překvapivý vývoj a předpokládám, že během tohoto seriálu dojdu k celkem nečekanému výsledku. Opět se k tomu dostanu dále, včetně toho, proč jsem svůj sluchátkový arzenál doplnil o PowerBeats Pro, ze kterých mám nakonec největší radost a která, vzhledem k tomu, kolik různých bezdrátových sluchátek jsem za minulý rok vyzkoušel, včetně Samsung Galaxy Buds, považuji za to nejlepší, co jsem pro své potřeby mohl najít.

No a nesmím zapomenout na MacBook Pro 13″, který na podzim 2019 nahradil předchozí MacBook 12″ a můj velmi oblíbený iPad Pro 11″ odsunul na druhou, spíš až třetí kolej, co se týče pracovního nástroje. Překvapivé? Pro mě ano. Přes 2 roky jsem na veškeré psaní používal jen a pouze iPad Pro. Tenhle seriál píšu na MacBooku Pro „sedícím“ na stojánku MOFT. Tohle kombo pro mě z pohledu psaní a dalšího pracovního využití bylo značným posunem jiným směrem. Ne dopředu, ale jiným směrem.

A nakonec nesmím zapomenout na služby, protože ty celému tomu kolotoči dávají smysl.
Začal bych tím, co bolelo nejvíce, a to byl přechod z českého na americké Apple ID a s tím spojený převod celé rodiny. To bolelo, hodně. Nevěřím, že jsem jediný uživatel Applu, který se stěhuje z jedné země do druhé a rád by využil možnost změny regionu. Apple nejen, že to člověku neulehčí, ale naopak spíše hází klacky pod nohy.

S tím se pojí i služby Googlu a postupné opouštění G Suite ve prospěch obyčejného účtu u Googlu, protože ten, kupodivu nejen v oblasti soukromého využití, nabízí více. Jak na iOS, tak na Androidu.

Zvláště pak, chcete-li používat Google Assistant. A ano, asistent. Během 2019 jsem zcela přestal používat Alexu od Amazonu, omezil používání Siri a začal podstatně více využívat Google Assistant.

No, a aby vám to celé dávalo smysl, hlavně pak fakt, proč na pracovní agendu používám Samsung Galaxy Note 10+ a jak ten funguje vedle iPhone 11 Pro. Nesmím zapomenout ani na svůj plný přechod na Office 365 a jejich využití v iOS a macOS.

Workflow

Není toho zrovna málo

Hodně z uvedeného najdete v předchozích číslech iPure (87, 101, 106) kde jsem během celého roku popisoval svoje zkušenosti s telefony s Androidem a svoji snahu používat tento OS jako primární telefon. Nepovedlo se, z mnoha vcelku pochopitelných důvodů. Nicméně jak se prostřednictvím tohoto článku dozvíte, Android jako druhé zařízení funguje skvěle, i v rámci ekosystému Apple a zatím si tohle spojení chválím. Nicméně, jen za předpokladu, že je to TOP Android. Právě třeba Note 10+. Nedovedu si moc představit, že by se jinému modelu povedlo ho nahradit. Zkoušel jsem to. OnePlus, Xiaomi, Pixel… neklaplo to.

Bude to dlouhé. Bude to trvat. Obsah se bude postupem času i měnit. Proto výše uvedené prosím neberte jako jasně danou strukturu, podle které se budete v dalších číslech iPure orientovat. Spíše jen jako návrh témat, o které se společně v tomhle seriálu otřeme. Je možné, že další z toho vyplynou a další na základě vaší zpětné vazby a dotazů přibydou.
Kolik bude mít seriál dílů? Netuším. Mám navrženo 11 kapitol bez tohoto úvodu. Kolik jich nakonec bude, se ještě uvidí. Vždy vás ale upozorním, že budeme pokračovat příště a až se dostaneme na samý konec, dozvíte se to také.

Obměna iPhonů

Tohle bude asi ta nejjednodušší kapitola, tak se jí „zbavíme“ hned na začátku.
Od podzimu 2017 je iPhone plus minus stejný. Přibyly nám dvě velikosti v podobě XR (respektive 11) a modelu Max. Změnilo se hodně v útrobách, v oblasti fotografování, ale na denním workflow se to nijak výrazně nepodepsalo. Ani iOS nepřinesl žádné dramatické změny, snad jen tmavý režim napříč celý systémem.

Já osobně jsem experimentoval se všemi třemi dostupnými velikostmi. Z iPhone X jsem přešel na iPhone XS a po čase na iPhone XS Max. Říkal jsem si, že ten největší iPhone bude z pohledu každodenní produktivity výhra. Perfektní výdrž na baterku, mód landscape jak v nativních aplikacích, tak i u mnoha třetích stran. Bohužel, rozměry a hmotnost se pro mě po čase ukázaly jako nepřekousnutelné a ovládání jednou rukou velmi komplikované (později se dozvíte, jak je možné, že stejně velký Note 10+ mi vyhovuje). Proto tedy návrat k menšímu XS a následně 11 Pro.

Vysvobozením mohl být iPhone XR, respektive 11 na podzim roku 2019. Stále tvrdím, že jak XR, tak i „jedenáctka“ jsou ty nejlepší iPhony pro drtivou většinu lidí. Zvláště pak 11, která je levnější, než byl o rok dříve XR a oproti 11 Pro netrpí výraznými nedostatky nebo nedodělky, zato cenový rozdíl je výrazný.

Jenže jako správný technologický nadšenec a fanda Applu vždycky musím mít „to nejlepší“. A iPhone 11 Pro je tímhle pohledem stále vrchol nabídky.

iPhone 11

Je to nelogické, nedává to smysl. Ani finančně, ani z praktického pohledu. Já vím. Nicméně toto je čistě subjektivní pohled a ačkoli iPhone 11 umí zmiňovaný režim landscape, výdrž na jedno nabití je fantastická a oči přestanou širší okraje kolem displeje vnímat po pár hodinách, v mém případě to nefunguje. Nosím ho v tašce, jednou za čas ho vyndám, prohodím SIM a pár dnů ho používám, abych se nakonec vrátil zase zpět k 11 Pro. Není ale všem dnům konec a na obzoru je možná změna.

Z tohoto pohledu se tedy v mém workflow nic moc nezměnilo. V posledních několika týdnech do toho ale dramaticky promluvil Samsung Galaxy Note 10+ 5G. To je totiž taková tenká červená nitka, která se bude pomalu táhnout celým tímto seriálem. A právě díky, nebo spíše kvůli němu, iPhone 11 Pro používám hlavně pro soukromé věci, iMessage, spojení s Apple Watch, health a wellness obecně, ovládání domácnosti od žárovek až po televizi. A vedle něj pak Note 10+ plní funkci čistě pracovního nástroje. Proč a jak? K tomu se dostanu později. Nicméně v oblasti telefonů je tohle jasně největší změna v mém workflow. Jak soukromém, tak pracovním.

Obměna AirPods a proč ne AirPods Pro

AirPods osobně považuji za jeden z nejlepších produktů, které Apple za posledních 5 let uvedl na trh. Původní AirPods jsem spokojeně používal dlouhou dobu. Druhá generace s bezdrátovým nabíjením posunula uživatelský komfort ještě o malý kousek dále. Alespoň v mých očích. I přes nedostatky v oblasti ovládání, bylo jen málo toho, co bych jim vytkl a v podstatě žádné alternativy.

Dlouho se mluvilo o možné zcela nové generaci, která by přinesla voděodolnost, aktivní potlačení okolního hluku a celkově vyšší výkon a opět lepší uživatelský zážitek. Stalo se, když Apple představil nové AirPods Pro. Samozřejmě jsem nelenil a hned je koupil. Nakonec o svých prvních dojmech jsem psal v iPure číslo 106.

Bohužel, moje první velmi dobré dojmy postupně vystřídalo veliké zklamání. Po pár týdnech mi AirPods Pro nedrží v uších. Postupně jsem vyzkoušel všechny tři velikosti silikonových koncovek. Fígle s umytím obyčejným mýdlem nebo Viticciho trik s paměťovou pěnou. Bez úspěchu. Na běhání s AirPods Pro už jsem rezignoval úplně. Avšak, že mi pomalu, ale jistě, vyjíždějí z ucha i při pomalé chůzi, na to si u sluchátek za více jak 250 USD odmítám zvyknout.

Jasně. Tak jako spoustě lidí neseděly v uších původní AirPods a mně ano, tak spoustě lidí sedí AirPods Pro a mně zase ne. Tak to bohužel je.

Workflow

PowerBeats Pro

Běhání a sport obecně jsem vyřešil nákupem PowerBeats Pro. Ty díky klipu za ucho perfektně sedí i při běhu a když pominu aktivní potlačení okolního hluku, nabízejí veškerý komfort jako AirPods Pro. Ačkoli ANC je za mě jedna z nejlepších, ne-li nejlepší funkce, kterou AirPods Pro dostaly do vínku, u sportovních sluchátek zrovna toto v klidu oželím. Když běhám ve fitku na pásu, asi by se hodilo utlumit okolní hluk a moje vlastní dupání. Snažím se ale co nejvíce běhat venku a tam ANC není zrovna praktické, protože potřebuji slyšet okolí, hlavně pak auta.

Tuhle část bych tedy považoval za vyřešenou. Sice za dalších 250 USD, ale co už. Naštěstí jsem na PowerBeats Pro narazil v akci a koupil je alespoň o 50 USD levněji. A nelituji jediného dolaru, který jsem za ně utratil, protože tahle sluchátka se vážně povedla.

Smířil jsem se tedy s faktem, že nebudu mít jedna univerzální sluchátka na všechno. Ovšem pozici hlavních sluchátek na telefonování a poslouchání hudby vyřešenou nemám. AirPods Pro mám rád a jejich funkce potlačení okolního hluku je naprosto skvělá, ale nejsem dále ochoten akceptovat to, že mi nedrží v uších a každých zhruba 30 vteřin si je tlačit zpět hlouběji do ucha. Tak jak to dělám zrovna teď, když píšu tento článek. Je to otravné a jediný důvod, proč je mám v uších, je právě ANC.

Přemýšlel jsem nad různými alternativami a zatím nedošel k závěru. Nosím tedy v tašce pro jistotu AirPods první generace a na zkoušku jsem si objednal sluchátka BatPods 2.0, což jsou v podstatě napodobeniny původních AirPods. Podle recenzí ale jedny z těch kvalitnějších.
Budou fungovat nebo to bude naprosté fiasko? Dozvím se za pár dní a příště se s vámi podělím o své zkušenosti. Pokud ani toto neklapne, budou jediným východiskem AirPods s bezdrátovým nabíjením. Což bude poprvé v historii, kdy u Apple udělám krok o generaci zpět.

Závěr a krok „K“ do budoucna

Pro dnešek by to stačilo. Na úvod jsem téma otevřel a nastínil, jak budeme pokračovat dál. Teď je pro mě důležitá vaše zpětná vazba a případné dotazy k tomu, co jste si právě přečetli, nebo k tomu, co nás čeká v dalších pokračováních. Moje vyprávění může být zajímavé, ale o kus přínosnější bude, pokud se dotkne i toho, co v daných oblastech řešíte vy. Nebojte se tedy ozvat a poslat mi zpětnou vazbu a dotazy k tématu. Děkuji.

1 komentář

  1. Je to zvláštní. Já mám iPady opravdu rád, teď jsem si dokonce koupil 12,9 palcovej a střídám práci na macbooku a na ipadu, někdy to i používám jako druhý monitor přes SideCar. Ale stejně, všichni říkají, že iPad je hlavně vhodný pro konzumaci obsahu, ale já s tím vblastně moc nesouhlasím. Přeci, jak mám koukat například na seriály na iPadu, když má poměr stran 4:3? To je prostě jak koukat na starou televizi:) Uvažoval jsem chvíli o tabletu od samsungu, ale když jsem si i s tím nejnovějším hrál u kamaráda, tak jsem se z toho málem zbláznil. Stiskl jsem na disleji tlačítko pro návrat na plochu a kolikrát jsem čekal i dvě vteřiny, než se něco stalo. Naprosto strašný. Jinak se mi ten tablet moc líbil, oled displej, 16:9 poměr stran a údajně i podpora HDR. Ale při tom v aplikaci od Netflixu to nepodporuje. Nevím, jestli je to chyba Netflixu a nebo Samsungu a je m to prostě jedno. Takové věci řešit nechcdi. Chci, aby to fungovalo. A to pro mě Apple zatím pořád, i když jsou tam poslední léta drobné chybičky, splňuje.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *