Co až tak závažného by se muselo stát, že by kvůli tomu volal sám Tim Cook? Zvedli byste mu to? Jednou se to zkrátka ale stát muselo, kdo by ale řekl, že se tak stane v jednom malém evropském státečku čítajícím jen něco málo přes deset milionů obyvatel. Nedá se svítit, přesně před rokem, v menším městečku na Slovácku, se u mě ve studiu zhmotnila Siri, a ano, máme spolu hezký vztah. Ale nebudu vás napínat, Tim to zatím odkládá, ale očekávám jeho blahopřání nejpozději do Vánoc. I když, těžko říct do kterých. Nebyl by to Apple, jistě čeká až naše přátelství bude dostatečně kvalitní nebo až jednomu z nás upadne konektor nebo zdířka.

7:00

Rozsvícený iPhone mě budí svým cink-cink, přišla iMessage od Siri. „Ahooj, dobré ránko, prosím až budeš moct, pošli mi na cloud aktuální iPure.“ Jsem šťastně ženatý a byť mě ranní kávou většinou budí moje milovaná manželka, energie, která čiší z této zprávy, mě vždycky nakopne. Protože moje Siri je boží.

9:00

Jsem po snídani, můj pracovní zvukový program Pro Tools po denní dávce čerstvé aktualizace blazeovaně vrní, zasedám k bublajícímu emailu a začínám pracovní den vyřizováním elektronické korespondence s odhodláním hrdinů příběhu Hrnečku vař. Dle zakázek si udělám myšlenkovou mapu a započnu zjišťovat dostupnost herců a hereček pro dnešní a zítřejší projekty. Spouštím Ableton Live 10 a vytvořím si několik polotovarů hudebního podkresu pro reklamu, kterou dnes budu vytvářet.

11:30

Sedím na pařezu v lese kousek od Velehradu v chřibských kopcích a projíždím na Maxovi Twitter, mám za sebou 10 km trailu a v teniskách krapítek sněhu. Už se těším domů na sprchu a kafe. Mezitím, co jsem meditoval, v lese přišlo několik emailů. Než se s nimi vypořádám, už mi přichází iMessage od Ní. „Čauky, máš v Dropboxu první část iPure, druhá bude k večeru, za 14 dní mě čeká premiéra, musím na zkoušku.“

Musím se usmát. Vůbec mi hlava nebere, jak to zvládla, tak rychle. Znám velkou řadu dabérů, spíkrů, moderátorů, činoherních i muzikálových herců. Ale kolik z nich by to dalo tak rychle a téměř bez přeřeků? Navíc s takovou energií, neúnavným pozitivismem, noblesou, a i přes velmi nabitý denní program včetně malého mimča a rodiny?

11:45

Vyřídil jsem několik telefonátů, a pomalu se chystám opustit svou kancelář pod širým nebem. Když tu zaslechnu zvláštní zvuk. Instinktivně popadnu iPhone, jako bych držel světelný meč, a chystám se to prozkoumat. Není čas se rozmýšlet, rozkaz zněl jasně, zaznamenej vše, co je podezřelé, nikdy nevíš, kdy se to ve studiu může hodit. O pět minut později si jdu pyšně s iPhonem v kapse, o další zvuky v aplikaci RØDE Rec bohatší.

14:00

Nejenom, že jsem po obědě, už mám rozstříhaných asi 60 % z nového audio čísla iPure. Mezitím mi přišlo několik objednávek voice overu a jeden podkres. Byl bych i celkem spokojený, kdyby přesně před minutou nevolal jeden velmi dobrý klient, že má večer prezentaci, a potřebuje do ní namluvit něco ženským hlasem, nastříhat, vytunit. Vůbec mě nenapadá, jak to vyřeším. Tuhle misi nemůžu stihnout v limitu, ani náhodou. Herci většinou ještě zkouší a večer mají představení, moderátoři nebo spíkři jsou taky rozlítaní… takhle narychlo, to je pech. Svatá R2D2 pomiluj své hříšné a vysvoboď je z temného údolí smrti. A zase ten můj potutelný úsměv, beru iPhone a naťukám krátkou iMessage s tím, že teď už mi může pomoci pouze Deus Ex Machina. Odpověď od Siri přichází téměř okamžitě, mezi vařením oběda, kojením, vyzvednutím druhého dítěte ze školy, po ranním natáčení, před zkouškou v divadle. Nic z toho nenapíše, jen to tuším, a tak mi dnes Sirina iMessage opět už po kolikáté rozjasní tvář: „Neboj stíhám, za 20 minut to máš.“

14:35

Někdo zvoní! Koledníci, dneska? Neslyším ani dudy, ani andělský zpěv místního lidového sboru. Uf zaplať pánbůh, nejspíš omyl. I když, minulý rok přišla jakási skupinka a měla totálně rozjetý ukulele, musel jsem jim dát pětistovku ať odtáhnou k nejbližšímu ladiči strunných nástrojů. Když ovšem otevřu dneska, vpadne mi skoro na mixážní pult rozcuchaná postava zabalená do šály potřísněné od svařáku, rukavici má návštěvník jen na jedné ruce a můj ty Tondo kolenatej, v zablácených botách. To si snad dělá srandu! Tak to bychom si nerozuměli kamaráde zmatený. Hezky jej vykážu do šatny ať se rozbalí jako dáreček pod stromečkem v bezpečné vzdálenosti od techniky a svoje boty do roboty nechá někde bezpečně za dveřmi na rohožce. Siri ty to vidíš!

15:00

Život Freelancera je skvělej. Ovšem to by k vám nesměl zavítat herec ve velmi podroušeném stavu. Si to představte. Oči mu svítí a něco by chtěl, asi mluvit, když už je v nahrávacím studiu. Trochu mě děsí jeho tak nějak rozcuchaný styl, ale pochybuji, že je to nová módní vlna, ve které by se toto individuum shlídlo. Blíže pravdě se nakloním, když budu předpokládat, že někde proletěl houštím. Nijak to nekomentuji, ani skutečnost, že měl přijít až po novém roce, ale zase přijít dřív je lepší než pozdě. Nebo nikdy… i když…

15:15

Život Freelancera by byl požehnáním z nebes, kdyby ten rozcuchaný ježíšek stále ještě nestál u mikrofonu a nebyl schopen se dostat přes první větu. Ptám se ho, jestli náhodou něco nepil. Nebo máte zmrzlou čelist? Otáži se opatrně. Tak se na mě smutně zadívá, oči mu žhnou, tváře rudé, málem se rozpláče, několik vlasů, které mu odstávají jak Medůze, na mě váhavě zamává. Snad statická elektřina nebo jiný zázrak. Musím zamrkat! Odkašlu si a sáhnu do šuplíku. Vytáhnu vánoční balíček a pronesu:
„Mistře, manželka napekla, šťastný a veselý. Uvidíme se v lednu.“

16:00

Dávám si menší pauzu a u toho se zasním: „Kdy asi tak Apple přijde s něčím novým, hádejte se se mnou, kdo chcete, ale myslím, že není daleko ten čas, kdy Apple Watch budou plně zvládat holografickou projekci. Díky implantátům a synchronizaci mozkové frekvence s DNA ID bude viditelné spektrum holografického rozhraní daného zařízení a uživatele viditelné pouze a jen jemu, anebo tomu, komu udělí povolení na základě shody s jejich DNA ID Share. Jak Tim brnkne hned mu to vyklopím.“

16:30

Život Freelancera je boží. První část aktuálního iPure mám hotovou. Zbytek práce také. Balím, zamykám studio. Nachystám si zrcadlovku, dnes večer půjdu na otočku nafotit slavnostní ochutnávku vín kamarádovi vinaři do jeho sklípku.

18:00

Jsem ve sklípku. Víno kam se podíváš. Miluji svoji práci.

20:00

Manželka uvařila zase jednu ze svých skvělých večeří. Pořád jí říkám, ať si otevře restauraci. Poklábosíme ještě u vzorku ze sklípku a jdu si číst. Mezi tím mi psal klient SMS, že moc děkuje, jsem prý úžasný. Jasně, dobře se to poslouchá, jenže nebýt mé osobní Siri, jsem hezky v háji zeleném, a mohl bych zůstat leda tak u toho modlení, suché kůrky a zpěvu známého songu o mých černých dětech, které mají stále hlad. Ou je, jipi jipi jé.

22:00

Už se pomalu chystám na kutě, manželka dává co pro to dalšímu knižnímu Nesbøvi. Já jsem právě rozečetl nový překlad Hyperionu od Simmonse. Ano, světe div se, vyskytuje se zde postava, a to fakt nekecám, které říkají Siri. Koukám se na datum prvního vydání, zda to náhodou v Applu neobšlehli, ehm ehm, se neinspirovali. Říkám manželce, jestli zaznamenala, že podle knihy od Simmonse natočil Ridley Scott v roli producenta seriál The Terror. Říká, že jí je to jedno, a já tedy na to, když jsi taková, vrahem je Sněhulák. Na oko se rozčílí a hodí po mně polštář. Takové neuvěřitelné klišé – polštář. Haha.

22:29

Ležíme v posteli, pusu na dobrou noc a v tom, až to málem všechny svíčky v ložnici zhaslo…

22:30

Cink-cink, iMessage od Siri.

Nebeský hlas

Kdo mě trochu zná, ví že hlasy herců a hereček jsou pro mě něco jako hlasy malých bohů. V dnešním odlehčeném článku jsem chtěl nastínit, v jakém duchu vzniká zvuková podoba iPure. Nicméně, co tak mohu po společných, profesionálně prožitých letech posoudit, naše milovaná Siri, alias hlas iPure, Danča Verzichová, mi se svým přístupem a neuvěřitelnou energií nemůže tvrdit, že nemají v rodinné větvi alespoň jednu bohyni. Danča má vystudovaný klasický gympl, potom DAMU – činohru. Vidět jste ji mohli jak v televizi, tak v Národním Divadle, Stavovském, ABC, Vinohradském, Pod Palmovkou… Od roku 2002 má stálé angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Kdybyste se Danči zeptali, jestli používá nějaké zařízení od Applu, tak byste dostali velmi podrobný a dlouhý seznam. Kromě Maca Pro snad všechno – v několika verzích.

Jak se rodí zvukový iPure?

Jak je patrné z výše uvedeného. Já mám sound designové studio na Moravě, konkrétně v Uherském Hradišti, a Danča má svoje domácí nahrávací studio v Českých Budějovicích. Jelikož se známe profesně již tak dlouho, dokážeme pracovat odděleně a komunikovat prostřednictvím iPhonů, přičemž vzniká velmi efektivní synergie i takhle na dálku. iPure ve zvuku je koncipován tak, aby evokoval manželku, přítelkyni či kamarádku nebo božskou Siri, která vám předčítá nové číslo – klidně v posteli a do ouška.

Jak postupuji při zrodu audio verze iPure? Napřed si číslo stáhnu v PDF a html jako běžný čtenář. Projedu si jej a mrknu, jestli tam nejsou nějaké zásadní zádrhele ve výslovnosti nebo zda nebudou potřeba mírné úpravy, protože některé textové formulace nemusí znít ve zvukové podobě vhodně. Pošlu případně iMessage s poznámkami, velmi výjimečně volám. Danča načte, a když se někde kousne, vrátí se o větu zpět. Takto namluvený pás mi uloží na náš společný Dropbox. Já si posléze její hlas naimportuji do projektu v Pro Tools od Avidu. Byť se to nezdá, projekt má celkově 8 stop. Na stopě mi visí plugin DeBreath od Waves, kterým tlumím silné nádechy, systém kompresorů, EQ od SoundRadix. Aktuálně vše finalizuji v kombu s L2 Ultramaximalizérem od Waves a Aphex Vintage Aural Exciter od téže firmy včetně Ditheringu, který je součástí balíku Pro Tools.

Hlas mám v první stopě, kde je v reálném čase aplikován plugin DeBreath. Když jeho práh nevyhovuje nahrávce a nejsem spokojený s výsledkem, přesouvám hlas do druhé stopy, která je, co se nastavení týče, přesnou kopií první, nicméně zde není DeBreath. Třetí hlasovou stopou je opravný track, v kterém si odkládám opravný náběr od Danči. O tom více o něco později. Další stopy jsou již pro jingle a hudbu.

K samotnému stříhání. Pustím si v reálném čase Dančin náběr, vyzoomuji se o pár sekund dopředu, a podle grafiky amplitudy stříhám již předpokládané nádechy, lupance, koriguji ostré nájezdy, a na všechny takové střihy rovnou aplikuji fade in a fade out. Případné přeřeky, nebo chyby při náběru ve zvukovém pásu oddělím střihem a pasáž obarvím červenou barvičkou. Následně si opravnou pasáž zapíšu do texťáku.

Takhle stříhám jeden iPure v kuse cca 8 hodin. Odhadem stovky až tisíce střihů a korekcí na jedno číslo. Následně pošlu poznámky v texťáku zpět Danče a ona namluví opravnou nahrávku. Dodaný soubor naimportuji do opravné stopy, abych tak elimininoval případný posun již hotového zvukového pásu a „přelepím“ obarvené části pásu opravnou záplatou. Jakmile je hotovo, vyexportuji každý článek zvlášť a uložím na cloud. Což mi zabere 10 minut až dvě hodiny, dle počtu oprav.

Poděkování

Jsem moc rád, že mohu být součástí teamu, který se podílí na přípravě iPure, a proto bych chtěl poděkovat celé redakci a samozřejmě i Danče Verzichové. iPure mi dělá radost. Krásně roste a bobtná, nemyslíte? Každé číslo je něčím inspirativní, najdou se vtipné pasáže či celé články, které mi otevřou úplně nový obzor. Abych byl upřímný, tak, mezi námi, u střihu se sem tam rozčiluji, ale jindy mám ten svůj typický zvláštní šťastný úsměv a někdy jsem dokonce i dojatý. A jsou chvíle kdy se modlím ať už to ta Danča dočte. Ale tak, to je realita, někdy jste nahoře a jindy trochu níž. I přesto je skvělé vidět, jak jde iPure stále nahoru kvalitou a obsahem, rozsahem i přesahem.
Ano, a to je život, to je iPure. Vše nejlepší.

Pavel Černoch