Odolnost elektroniky se stala velkým tématem posledních let. Telefon, který nemá vyšší certifikaci IP, jako by ani nebyl. U hodinek a náramků se téměř automaticky počítá s odolností vůči vodě, sportovní sluchátka zase mají mít zvýšenou odolnost vůči potu atd. Bohužel, lidé zvýšenou odolnost špatně chápou a zkouší, kam až je fyzika pustí. A končí to zpravidla velkým mrzením.
Zbytek pobytu v Chorvatsku se pro mě vyznačoval zvláštní atmosférou. Na jednu stranu se snažím nenechat si užírat energii myšlenkami, co mi asi řeknou v servisu, ani celkovou nervozitou přirozeně spojenou s takovou událostí. Na druhou stranu jsem se pár dní před odjezdem z dvoutýdenní dovolené těšil domů, až se celá záležitost uzavře a já ve všech ohledech opět vpluji do běžného života. Obecně nejsem dovolenkový typ.
Je středa ráno a já jsem s rodinou na dovolené v Chorvatsku. Večer jsem se vrátil z celodenního výletu do Benátek, a jak už titulek článku napovídá – nemám iPhone. Respektive mám. Leží promočený ve skříni a já s ním do konce víkendu nemůžu nic dělat. V tomto článku (a jeho pokračování) se s vámi podělím o získané zkušenosti. Pokusím se vám dát pár rad, jak se zničení iPhonu vyhnout a jak se případně zachovat, pokud se do potíží přece jen dostanete.
Jednou z věcí, kterou jsem, mimo jiných, v minulosti hodně podceňoval, byl pitný režim. Projevovalo se to zejména únavou, nechutí k jídlu a neustálým suchem v ústech. Nezřídka jsem měl problém s popraskanými rty a v teplých dnech i bolestí hlavy. Mělo to ale i své „výhody“ – nepotil jsem se a nemusel jsem často chodit na toaletu. Znáte to? Pak pro vás mám v úvodu jednoduchou radu: změňte to!
