Je tady listopad. Asi před rokem jsem se snažil obsáhnout změny v Apple Arcade, poměrně nové službě, která se zdála velmi zajímavou jak pro hráče, tak pro Apple. Rok je ale dlouhá doba a my bychom si po roce znovu mohli říct, co je nového ve světě zábavy a her v podání Applu.
Je po půlnoci, všude kolem je tma, venku zuří letní bouřka a jen já nespím. Mám důležitější věci na práci – jsem na cestě z jižní Kalifornie do Oregonu v obřím kamionu, který převáží nová auta do tamějšího autosalonu. Ne, nezměnil jsem kariéru, ani si neplním položky z bucket listu. Před hodinou a půl jsem zjistil, že moje oblíbená hra American Truck Simulator podporuje Steam Deck, a musel jsem to vyzkoušet. Původně jsem se už chystal do postele, ale nedalo mi to. Podobný scénář se za poslední dva týdny opakuje už poněkolikáté, jen s jinou hrou. „Pár minut času mám, tak se ještě zkusím dostat dál,“ říkám si vždycky na začátku nočního hraní, které obvykle končívá pozdě v noci. Už jsem opět dohrál Portal (zase mi lhali s tím dortem), v Half-Life 2, který hraju znovu po 17 letech, mě čeká cesta přes Ravenholm, což ve mně vzbuzuje hrůzné vzpomínky, a Zemi od invaze z pekla v Doom Eternal taky nikdo jiný nezachrání.
iPad používám od dětství. Hraní na něm byla má odměna tehdy, a je i teď.
Jsem staromilec, nebo přesněji se jím stávám. Po více než dekádě nehraní jsem asi před pěti lety přičichl k Nintendo Switch a později k Xboxu. Hraji pochopitelně i nové a aktuální tituly, ale upřímně si hodně vybírám, kde nechám drahocenné chvíle svého volného času. Navíc u moderních her často narážím na problém, že když od hry na několik dní odejdu, vůbec si nemůžu vzpomenout, jak se vlastně ovládá, kam mám jít a co mám dělat. Zdá se mi, že starší tituly jsou v tomto o něco přívětivější. Ale možná je to jen nostalgie, která člověku nasazuje růžové retro brýle.
Počítače Mac byly pro výrobce počítačového příslušenství vždy zvláštní kategorií kvůli tomu, jak dominantní je v této oblasti sám Apple. Dlouhou dobu bylo nemyslitelné používat k Macu jinou klávesnici než tu od Apple, což mělo za následek, že se výrobci ani nesnažili firmě z Cupertina v tomto směru příliš konkurovat. A uživatelé preferovali klávesnice s jablkem ve znaku, protože přinášely kvalitní zpracování a design připomínající integrované klávesnice MacBooků, na které byli všichni zvyklí.
Vždy jsem miloval aplikace na telefonu. Používám je snad úplně na všechno – od vaření až po čištění zubů. Při pohledu na můj telefon by digitální minimalisté plakali. Na domovské stránce mám sice jen tři aplikace v docku, ale zbylých 185 mám v knihovně. A to jsem ještě mazal… V poslední době jsem se ale zamiloval do rozšířené reality a chci se podělit o to nejlepší, co jsem našel v App Store!
Dle mého empirického výzkumu převládají mezi applisty spíše fanoušci Sony, a to jak stran herních konzolí, tak ohledně audiovizuálního směru. Omlouvám se všem, kterým kazím tuto zažitou představu, ale já jsem z týmu Xbox. Můžeme se do nekonečna hádat, která konzole je lepší, kdo má lepší ovladač a kdo lepší nabídku her. Pokud jde ale o služby, musí majitelé PlayStation polknout nahořklou slinu a uznat, že Microsoft je v některých věcech prostě dál.
Když v březnu 2019 Apple představil službu Arcade, kterou spustil 19. září téhož roku, byl jsem pln očekávání. Na druhou stranu mě to ale překvapilo. Apple a hry? Steve Jobs moc hrám nefandil… Já sám taky nejsem náruživý hráč. Mnoho lidí očekávalo a přálo si revoluci. Navíc jsem ze všech stran po čase slyšel samou chválu. Přišla kýžená změna?
Povedlo se nemožné! Po sedmi měsících čekání mi konečně přišel nový nástupce PlayStationu 4. Rád bych vás provedl prvními pocity a srovnal novinku s předchozím modelem. Těm z vás, kteří stále na PlayStation 5 čekáte, přeji hodně trpělivosti, i když vás dnes budu trochu provokovat.
Čeká mě teď nelehký úkol. Dát dohromady mé workflow a napsat o tom, jak se změnilo za poslední rok. Proč nelehký úkol? Kdybych měl změny shrnout jedním slovem, zvolil bych „škrtání“ nebo „mazání“. V minulém roce jsem totiž započal novou kapitolu ve svém programátorském životě a tak jsem se snažil vyškrtnout vše, co bylo navíc a co bylo zbytečné. Výčet aplikací, které aktuálně denně používám, by byl na jednu maximálně na dvě řádky.
Opět tu máme tradiční zimní ticho. Na podzim jsme dostali hromadu novinek, vyšly nové MacBooky s chipem M1, PlayStation 5 nebo Oculus Quest 2 – a od té doby nic. Firmy se pomalu připravují na další sezonu a my se můžeme na chvilku zastavit, vše zhodnotit a hlavně se podívat do budoucnosti.
V minulém článku jsem vám představil herní engine Unity. Engine volně dostupný širokým masám, který podle všeho využívá přes 50 % her a aplikací v App Store. Tento článek bude věnovaný druhému hernímu enginu, který můžete zdarma využít pro tvorbu her.
Chtěl bych vyvíjet hry. Když jsem byl na seznamováku na vysoké škole, tohle byl nejčastější argument lidí, proč se přihlásili na Fakultu informačních technologií. Jak už to tak bývá, nikdo z nich se herním vývojářem nestal a naprostá většina lidí se nedostala ani do druhého semestru. A přitom je dnes herní vývoj dostupnější než kdy předtím. Díky herním enginům jako je například Unity.
Velmi se mi líbí, jaké hry se postupně dostávají na Apple Arcade. Při spuštění služby jsme měli k dispozici knihovnu jednoduchých až dětských her. Dnes je ale situace jiná. Na Apple Arcade se poslední dobou objevují hry, které jsou zajímavé. Jsou zajímavé příběhem, grafikou nebo stylem ovládání.
Dlouhé chvíle v karanténě se začínají projevovat. Netrpělivě čekám na druhou vlnu PlayStation 5, mezitím mi přišel nový MacBook Air a nostalgie z dětských let, kdy jsem nemocný ve volných chvílích trávil čas u formulí či jiné kultovní hře, se prohlubuje. I přes výkon nového čipu M1 si toho na mém MacBooku moc nezahraji, protože spousta her zatím není na macOS podporována. Naštěstí je zde řešení. Řešení tak skvělé, že si teď své hry můžu zahrát kdykoliv a na čemkoliv, ať už mám u sebe iPhone, iPad či MacBook. Jedná se o službu od Googlu, která před nedávnem přišla k nám do Česka a umožňuje hrát hry přes cloud. Google Stadia.
