Quo vadis, Apple?
Trochu abstraktní zamyšlení nad tím, čím je dnes Apple, jak se dostal tam, kde je, a kam směřuje. A také, jestli a kde má jeho současná cesta konec nebo rozcestí.
Trochu abstraktní zamyšlení nad tím, čím je dnes Apple, jak se dostal tam, kde je, a kam směřuje. A také, jestli a kde má jeho současná cesta konec nebo rozcestí.
iMovie tak nějak tiše žije ve stínu diskuzí o budoucnosti Final Cut Pro a mohlo by se zdát, že je zapomenuto. Opak je pravdou. Jde o skvělý nástroj pro většinu uživatelů Applu. Nástroj, který je vyladěný a nyní ještě lepší!
Zní to už jako slušné klišé, když člověk na každém rohu slyší lidi opakovat, že svět kdysi vypadal jinak a doba se změnila. Co já jako čtyřiadvacetiletý student učitelství před závěrečnou zkouškou můžu hodnotit, když se sám řadím do generace Z a nic předtím jsem nezažil? Jenže už i já vidím znatelný posun od dob mého dětství a zdá se mi, že se jisté bouřlivé a revoluční období adaptace na technologie zítřka začíná postupně uklidňovat. A je také výzkum v oblasti moderní pedagogiky, co mi možná dává klíč k pochopení, co se vlastně ve společnosti děje.
Aplikaci Zdraví mám opravdu rád. Zapisuju si do ní snad úplně všechno, co dělám. Proto jsem byl nadšený, že Apple přistoupil k novému designu této systémové aplikace. Pár týdnů před vydáním tohoto článku Apple vydal 60stránkovou brožuru, ve které shrnul výhody své aplikace, a také se pokusil nastínit, jaký bude její další vývoj. Na co se můžeme těšit?
Je to už patnáct let, co Apple převrátil svět mobilních telefonů vzhůru nohama. Na jednu stranu je neuvěřitelné, kam se telefony posunuly a kolik nového toho proti původnímu iPhonu umí. Na druhou stranu, jde stále o tu stejnou dotykovou placku. Fundamentálně se vlastně nezměnilo skoro nic. A to začíná být problém.
Metaverse naprosto ovládl internetový život v posledních několika týdnech. Někteří v něm vidí téměř až apokalyptický osud celého lidstva, a jiní z něj jsou zase nadšeni. Jednou věcí si ale můžeme být jisti. Nakonec to bude vypadat jinak, než se teď o tom mluví. Proč? Protože první výsledky bychom mohli teoreticky vidět až na konci této dekády.
Máme stanovený kurz. Mark Zuckerberg nám na státní svátek před dvěma týdny nadělil vizi budoucnosti, která je stejnou měrou dokonalá i děsivá zároveň. Díky investicím astronomických sum a přičiněním ochotných ji chtě nechtě zprostředkuje společnost Meta, bývalá Facebook Company, pod taktovkou zběsilé mysli svého šéfa, který si svět představuje jako Hurvínek válku. Metaverse je svět zítřka, svět našich dětí, který jako by z Utopie vypadl. Ale není to spíš Cyberpunk?
Svět se mění a my s ním. Změnil se před lety, když Steve Jobs na pódiu pronesl a zopakoval svou památnou větu, kterou zpočátku nikdo nechápal. Vzápětí světu ukázal první iPhone. V tu chvíli nikdo z nás, a možná ani Steve sám, netušil, jak moc ta chvíle svět změní. Po letech přichází další změna. Doufejme. Je totiž potřeba více než kdy dříve.
Dlouhé chvíle v karanténě se začínají projevovat. Netrpělivě čekám na druhou vlnu PlayStation 5, mezitím mi přišel nový MacBook Air a nostalgie z dětských let, kdy jsem nemocný ve volných chvílích trávil čas u formulí či jiné kultovní hře, se prohlubuje. I přes výkon nového čipu M1 si toho na mém MacBooku moc nezahraji, protože spousta her zatím není na macOS podporována. Naštěstí je zde řešení. Řešení tak skvělé, že si teď své hry můžu zahrát kdykoliv a na čemkoliv, ať už mám u sebe iPhone, iPad či MacBook. Jedná se o službu od Googlu, která před nedávnem přišla k nám do Česka a umožňuje hrát hry přes cloud. Google Stadia.
Svět za padesát let? Podle novináře, podnikatele a gurua českého internetu Patricka Zandla se vše, co uděláte, bude ukládat do veřejného cloudu a superpočítače budou vyhodnocovat, jak moc jste přispěli k lidské společnosti.