V minulém díle seriálu jsme si ukázali, jak jednoduše můžeme snímky do Apple Fotek dostat. Dnes se zaměříme na jejich organizaci. Udržet pořádek v tisících či dokonce desetitisících fotografií je úkol obtížný. Apple Fotky jsou překvapivě dobrým pomocníkem. Většinu práce totiž dokáží udělat za vás.
V souvislosti s konferencí Applu, která byla zaměřená na školství, se hojně diskutuje o větším důrazu a zaměření kalifornské společnosti právě na tento segment, který byl v poslední době spíše přehlížen. Otázkou však zůstává, jak hodně se představené novinky, mezi nimiž je tou největší levný iPad, dotknou českého vzdělávacího systému. Oslovili jsme proto nejen odborníka pro vzdělávání Jana Jílka, ale i několik učitelů, kteří s iPady ve školách každý den pracují.
Když byste chtěli uložit něco důležitého, použili byste nejspíš sejf nebo nedobytnou budovu. Ideálně nějakou pevnost, ve které by se vaše důležité osobní věci neztratily. A co víc: nikdo jiný by se k nim nemohl dostat. Co ale pokud jde o vaše soukromá data na internetu? Komu je svěřit? Nemá náhodou společnost, které teď důvěřujete, prorezlé zámky ve své budově? Nemá třeba ona sama zálusk na vaše cenné věci
Každá cesta má svůj začátek a svůj konec, tedy start a cíl. Má cesta začala v dubnu 2015, kdy jsem si objednal své první Apple Watch. Hlavní důvod k pořízení byl čistě prozaický, chtěl jsem je pro správu a organizaci času. Přeci jenom jsem očekával hlavně hodinky, i když díky integraci s iOS chytré. Na startovní čáru jsem se tedy postavil s očekáváním, že se přesune správa mého času z kapsy na ruku, tedy z iPhonu na Apple Watch.
Věda je pro počítače a technologie velmi zvláštní obor. Když jsem přemýšlel, čím bych čtenáře obohatil, došlo mi, že prostředí, ve kterém se ve svém profesním životě pohybuji, je úplně odlišné od toho, s čím se většina lidí při své práci na počítačích setká.
Už od dob Steva Jobse je v DNA Applu zakódován důraz na vzdělávání. Jen se kalifornská firma v posledních letech soustředila na trochu jiné věci, až zjistila, že jen přijít a zůstat sedět v lavici nestačí. Proto po šesti letech uspořádal Apple speciální akci zaměřenou výhradně na učitele, studenty a celý vzdělávací systém. V jedné z nejstarších středních škol v Chicagu Tim Cook se svým týmem ukázal, jak si představuje moderní vzdělávání.
„Je složitější najít dobrý design než ten špatný, částečně proto, že ten dobrý slouží našim potřebám tak dobře, že ho vůbec nevnímáme,“ řekl americký akademik Donald Arthur Norman. A jeho citát přesně vystihuje můj dlouhodobý pocit z designu, a to nejen od kalifornské společnosti Apple.
Žijeme v digitální době, v digitální společnosti, která ovlivňuje nejen nás dospělé, ale i naše děti. V dobách mého dětství tomu tak nebylo. Jedinou dostupnou vyspělou technologií byla černobílá televize (později barevná), kazeťák nebo walkman, z těch komunikačních pak pevný telefon. K těm šťastnějším z nás se dostali první osmibitové domácí počítače jako Atari nebo Commodore. Sociální sítí nám byla škola, dětské hřiště nebo zájmové činnosti. Nejčastějším způsobem komunikace byl rozhovor, telefonát a tam, kde to nešlo jinak, dopis. Internet nebyl, neexistoval, a tak jediným zdrojem informací byly učebnice, respektive knihy, noviny a časopisy, rodiče a další dospělí.
Ačkoliv je v poslední době velmi módní útočit na média veřejné služby, a tedy právě i na Český rozhlas, pro mě osobně ČRo představuje klíčový zdroj informací. A to nejen skrze zpravodajský webový portál iRozhlas.cz, ale – a to ještě o pár let déle – díky celé řadě pořadů, které ČRo vyrábí. To, že rádio jako médium není rozhodně zešedlé prachem, dokazuje Český rozhlas i možnostmi, jak jej flexibilně poslouchat na mobilním telefonu.
Když mě povolali do jedné ostravské stavební firmy s tím, že mají problém s IT, netušil jsem, o co přesně půjde. Už při vstupu do dveří a prvotním potřesení rukou mi svitlo. Nasadili plošně řešení od Applu, ale po chvíli nadšení se začali ztrácet. Bylo potřeba pustit se do práce.
Všude samé iPady, aplikace, praktické zkušenosti a učitelé. Jednou větou lze vystihnout, jak proběhl devátý ročník Učitelského summitu, který se uskutečnil uplynulou sobotu v prostorách Mezinárodní školy v Praze. Už jen samotné místo konání je velmi příznačné. Ať jsem se podíval kamkoliv, všude jsem viděl produkty s nakousnutým jablkem. O učebně plné iMaců jsem dosud mohl jenom snít. To však dejme stranou a pojďme se podívat, jak vypadal letošní Učitelský summit, jehož hlavním tématem byla virtuální a rozšířená realita.
Používám zařízení od Applu již pár let. Můj první MacBook byl patnáctipalcový model Pro z roku 2011. Rok jsem používal MacBook Air v třináctipalcové variantě a následně vystřídal ještě dva modely Pro. Od loňského léta se stále ještě tak trochu trápím s nejnovější verzí třináctipalcového MacBooku Pro s Touch Barem. Ano, jsem to, čemu se říká power user. A i proto mohou být mé nároky a požadavky na zařízení, specifické.
Nedostatečná přístupnost služeb, webů, mobilních aplikací představuje takřka nepřekonatelnou bariéru hlavně pro handicapované. Ani nejmodernější technika nedokáže tuto zábranu zdolat. Přístupnost řeším denně několik let. Za tu dobu se mi podařilo dosáhnout velice nepatrných výsledků a zpřístupnit pouze pár projektů.
Patřím k lidem, kteří Instagram znají skoro od počátků, tedy necelých osm let. Zažil jsem ještě tu škaredou hnědou ikonu odkazující na instantní fotografie a filtry, kdy šlo sdílet fotografie pouze ve čtvercovém formátu a nikomu to nevadilo nebo kdy byla tato aplikace dostupná pouze pro iOS. To poslední byl také velmi častý způsob, jak se vysmívat uživatelům Androidu za jejich špatný výběr systému. Dnes už má člověk nadhled, takže lidem kolem sebe nevnucuje pouze jednu konkrétní platformu.
Mám pravidelné dny v měsíci, které mám vyhrazeny jako dny pro budoucnost, respektive jako dny, kdy se vzdělávám, nechávám se inspirovat nebo plánuji, čemu se budu v dlouhodobém horizontu věnovat. V rámci jednoho takového dne jsem se potkal s Eliškou Vyhnánkovou, konzultantkou v oboru sociálních médií.
