Stojím si za tím, že každý zodpovědný uživatel iCloudu by za něj měl platit. Je to nejen fér, ale člověk dostane především jistotu, že je o jeho data postaráno, a ten komfort, že budou všude přístupná. Všude? Prý ano – alespoň se nám to Apple snaží tvrdit…
Své Apple Watch na celém světě nosí denně na zápěstí zhruba 10 % majitelů iPhonu, v USA je to pak neuvěřitelných 35 %. Apple Watch jsou nejúspěšnějšími hodinkami na světě a měřítkem pro mnohé další výrobce. Přesto jen málo z nás se skutečně čas od času ponoří do nastavení a provede příslušné změny, aby hodinky stále plnily svou funkci přesně podle našich představ. Nabízím proto souhrn toho nejdůležitějšího, co byste měli o svých hodinkách vědět a umět to také nastavit.
Čas od času se na mě obracejí přátelé a známí pro rady ohledně svých iPhonů či iPadů. Ve většině případů se jedná o relativně jednoduché dotazy, které mě nestojí žádné rešerše ani moc uvažování. Po určité době se ale vždy objeví někdo, kdo mě úplně zaskočí, a z pátrání po řešení se tak stane menší výzkumná činnost. To si tak jednou moje kamarádka smazala z plochy fotoaparát…
Programy měsíčních předplatných se v posledních dvou letech objevují jako houby po dešti. Tendence společností kompenzovat zisk z původních produktů poskytováním nástavbových služeb hrazených měsíčně se stává průmyslovým standardem. Ve výsledku se pak my, rozmazlení a velmi movití uživatelé, lehce lapíme do promyšleného systému, čímž ale logicky ztrácíme dost ze své volnosti. Má tedy předplácení smysl a dá se mu ještě vyhnout?
Začátkem února vyšel nejnovější žebříček World’s Most Admired Companies magazínu Fortune, jemuž už po čtrnácté s přehledem dominuje Apple. Zajímavější než toto potěšující vítězství jsou však okolnosti vzniku žebříčku, tedy způsob, jakým jsou nejobdivovanější společnosti světa vybírány.
Když Tim Cook před necelými deseti lety převzal vedení Applu, trvalo to skoro čtyři roky, než jsme se dočkali první One More Thing. Jak víme, současný CEO si tuto frázi šetří pouze pro ty nejzásadnější události. Proto se dnes sluší ohlédnout zpět, podívat se na čísla a zápěstí a vyhodnotit, do jaké míry měl Tim Cook před těmi šesti lety pravdu. A jelikož kolega Pražák hodinky nenosí, přebírám štafetu já.
Rok 2020 byl plný protikladů. Dotkl se nás na všech úrovních – od chodu států po naše rutinní návyky jako pravidelné mytí rukou. Mnohem více si tak uvědomujeme, jak křehká rovnováha našeho světa je, a že skutečně všechno se vším souvisí mnohem více, než se na první pohled zdá. A jak se podepsal covid na osobním i pracovním životě členů naší redakce? Honza vás do tohoto seriálu už zasvětil, takže jdeme rovnou na věc!
Když jsem sepisoval článek o bezdrátové komunikaci, zmínil jsem zcela mimochodem službu AirParrot jako něco, co určitě každý domácí či firemní uživatel Apple TV zná. Ukázalo se, že jsem se šeredně spletl a zázračné programy „od Veverek“ jsou překvapivě málo populární. Pojďme si dnes tedy představit bezkonkurenčně nejlepší řešení sdílení obrazovky, jež funguje napříč platformami a téměř všemi směry. SPOILER ALERT: Zjistíte, že ho potřebujete.
28. ledna odpoledne se Tim Cook, CEO Applu, distančně zúčastnil digitální panelové diskuze na téma A path to empowering user choice and boosting user trust in advertising v rámci konference Computers, Privacy & Data Protection (CPDP). Cookův příspěvek nesl název Enforcing Rights in a Changing World a zazněl živě z Apple Parku krátce po čtvrt na šest našeho času. Přestože konference Evropské unie v našich končinách málokoho zaujmou, pokusím se na následujících stranách vysvětlit, proč zrovna tato za naši pozornost stojí.
Jedním z postřehů, které jsem uvedl ve svém minulém článku, bylo, že se nevyplatí si kupovat levná bezdrátová sluchátka. Za takovou cenu výrobce není schopen poskytnout dost solidní hardware, aby se vyplatilo upustit od drátů. Pojďme dnes tento problém uchopit více zeširoka a podívat se na otázku bezdrátových zařízení jako takovou. V jakých případech je ztráta kabelu skutečným benefitem?
Je naprosto přirozené, že se nám nechce jen tak vzdávat těžce vydělaných peněz. Všichni máme potřebu utrácet co nejméně, nebo alespoň co nejlépe. Neznám nikoho, kdo by dobrovolně připlácel, když se zrovna nejedná o spropitné. To dávat musíme. Jenže, co když se ve skutečnosti vyplatí připlatit? Osobně jsem si mnohokrát vyzkoušel, že tomu tak je.
Nomen omen. Hra, kterou netřeba představovat. Ne snad? Cyberpunk 2077 je dle všeho nejzvučnějším herním titulem roku 2020. Několikeré přesuny data vydání, přelomová grafika, přes 15 milionů prodaných kopií během pár dní, ale i drastické bugy, nestabilita na konzolích, a tedy dost krutý start pro tak ambiciózní projekt. Jenže mně se nezdá, že by takové „haló“ vzniklo jen kvůli lepší grafice… Není to málo na takový humbuk? Musí za tím být něco víc! Pojďme se podívat.
To nejlepší už tu bylo. I tak se dá jednou větou shrnout současná světová situace směrem k roku 2020, současným omezením a velice bledým vyhlídkám do budoucna. Přesto jsem přesvědčen – ač je to na první pohled až zvrácené – že tento stav by mohl být tím nejlepším, co se světu mohlo stát. Máme jedinečnou šanci zkalibrovat si mozky a konečně porozumět sami sobě.
Upřímně řečeno, první myšlenkou, která mě napadla, jakmile jsme se v listopadu dozvěděli, že Apple do dvou let opustí Intel, byla obava, co si teď Intel počne. Ne že bych měl obavy o společnost, která má jmění zhruba v hodnotě čtvrt bilionu amerických dolarů… Všichni ale víme, že Intel vyrábí čipy pouze pod svojí značkou a že Apple patřil k největším odběratelům. Pro tak drastický krok musel mít pořádný důvod!
Před dvěma týdny jsem se ve svém článku vydatně rozepsal o hraní videoher. Věnoval jsem se mimo jiné i novým herním konzolím, které, ač nejsou, a ještě dlouhou dobu nebudou, k dispozici, podporují hraní ve 4K s obnovovací frekvencí 120 snímků za sekundu. Vyjádřil jsem se, že je to v případě konzolí marketing a je to obelhávání zákazníků. Tím úplně nejpodstatnějším problémem totiž je, že takový obsah musíte mít na čem zobrazit.
