Udržujte rovnováhu

Zavislost na telefonu

Několik posledních týdnů jsem věnoval experimentu o závislosti na mobilním telefonu. Nejsem žádným odborníkem na závislosti, ani psycholog, ale nemohl jsem si nevšimnout, jak se nejen v mém okolí objevují lidé, kteří nevydrží bez mobilního telefonu v ruce.

Již jsem realizoval nějaké průzkumy v různých oblastech, a tak jsem definoval, co hledám a jakou metodu pro svůj experiment zvolím. Nakonec jsem vytvořil diagnostický test. Ten zahrnoval několik otázek pro přímé dotazování a některé pro pozorování. Rekrutoval jsem několik respondentů a pustil jsem se do testování.

Dnešní článek nebude statistikou, ani se nepodělím o získaná data. To si s dovolením nechám pro jiné účely. Podělím se o několik zajímavých aspektů, které jsem zjistil a které považuji za alarmující.

Závisle závislí

Závislost obecně je stav, kdy je někdo podmíněn nějakou okolností, situací, kterou potřebuje (nebo si myslí, že ji potřebuje) ke své existenci. Každý živý organismus je na něčem závislý. My, lidé, zpravidla na potravinách, vodě, vzduchu a spánku. Pak jsme také závislí na jiných lidech, kteří nám poskytují péči či lásku ve všech jejích podobách. Jako příklad si uveďme malé dítě, které je za normálních okolností od narození závislé na svých rodičích. Závislost tedy není nic, co by bylo samo o sobě špatného a patří do našich běžných potřeb.

Zavislost na telefonu

Nicméně v souvislosti se závislostí se často skloňují návykové látky jako cigarety, alkohol, drogy, ale také cukr. Taková závislost je často způsobena tím, že člověku něco nahrazuje, tedy že si musí něco kompenzovat. Někdy to může být potlačování smutku, jindy únik od neúspěchu nebo problematických osobních vztahů. Příčin může být nespočet, ale všechny vznikají tím, že jsme nezávisle závislí a hledáme únik.

A tím se dostáváme k mobilním telefonům. K jejich displejům unikáme od rána do večera. Zpravidla na ně hledíme hned po probuzení, pak při cestě do zaměstnání, během dne a často je odkládáme až při usínání. Ano, můžete namítat, že pracujete, vyřizujete e-maily, že potřebujete být sociálně aktivní nebo jen konzumujete obsah, hrajete hry a píšete si s přáteli. A zde je ten zakopaný pes. Novodobé technologie nám umožňují být stále on-line. Můžeme na nich pracovat kdykoliv a kdekoliv, stejně jako můžeme být ve spojení s přáteli na celém světě. K dispozici máme neomezené množství obsahu, který můžeme kdekoliv konzumovat. Všimli jste si toho kouzelného slovíčka „můžeme“?

Rodiče a děti

Jako většina dobrých či špatných návyků se i závislost formuje v našem dětství. Vše je v rodičích, tedy ve vzorech. Nebudu to moc rozebírat, ale podívejte se na některé dnešní děti. Jen těžko je odlepíte od obrazovek mobilních telefonů. Pokud se o to pokusíte, vyvoláte v nich mučivý traumatizující pocit, a hned je problém na světě. Rodiče místo toho, aby věc řešili, často ustoupí konfliktu, který by mohl nastat, a nechají své ratolesti mobilní technologie neomezeně užívat.

Ty tak tráví čas neustálým procházením internetového obsahu, komunikací na sociálních sítích s bůhvíkým a jejich osobnost formují virtuální vzory namísto rodičů. Jejich mozky, stejně jako naše, navíc ovlivňuje hned několik dalších skutečností.

Zavislost na telefonu

Prvním je chemická látka – dopamin. Ta v našem těle zodpovídá za myšlení, náladu, pozornost, motivaci a ovlivňuje spokojenost (slast). Právě poslední zmiňovaná funkce je tím, co přímo vytváří závislosti. Začíná to nevinně. Umístíme fotku na sociální síť a někdo nám dá lajk nebo srdíčko a udělá nám tím radost. Přeci koho netěší, když jej někdo pochválí nebo ocení. A tak příště chceme zase lajky a srdíčka, abychom opět zažili ten pocit radosti. Ten přichází, ale nám už to nestačí. Mozek si rychle zvykl a z této aktivity už dopamin nečerpá. Vytváříme tak další aktivity, abychom ten pocit radosti zase zažili. U displeje tak trávíme více času, odpovídáme na zprávy, reagujeme na komentáře a sledujeme, jak naše oblíbenost na sociálních sítích roste. Opět máme radost – na chvíli.

Druhým faktorem je trpělivost. On-line svět budí dojem, že je perfektní, sluníčkový a čas v něm je relativní veličinou. Vše je k dispozici hned a bez čekání. Ovlivňuje nás to natolik, že zapomínáme, že vše má svůj čas a je potřeba vynaložit i nějaké úsilí, abychom dosáhli cíle.

Také to, že je internet doslova k prasknutí narvaný informacemi, zprávami, fotkami a videi našemu mozku neprospívá. Ten je zahlcen zbytečným balastem, který nás zatěžuje a ovlivňuje naše psychické procesy – emoce.

V neposlední řadě je tu také pozornost. Všimli jste si toho, že jen klikáme a scrollujeme a málokdy něco dočteme do konce? Ideálním společníkem v tomto duchu je Instagram. Nikdy nekončící proud obrázků, videí a tolik oblíbených stories. Nemusíte číst, stačí přeskakovat mezi stupidními obrázky, pozorovat videa zvířátek, která nás rozveselí, nebo sledovat úchvatný život influencerů, sdílet s nimi radosti z věcí, které mají, z cestování po světě a z jejich bohatého života. To ten čas utíká a vy při tom sedíte stále sami v prázdném bytě.

Nezapomínejme na to, že dětský mozek je houba, která nasává. Pokud jsem nyní shrnul několik skutečností, které ovlivňují naše mozky, pro děti to platí násobně více. Je proto důležité si to uvědomit a vytvořit pro ně takové podmínky, aby žily přítomností, realitou a neutíkaly do virtuálních světů. Stačí k tomu málo, věnovat jim čas, nechat je soutěžit, přijímat prohry, vítězství a vést je ke zodpovědnosti a disciplíně. Pak se nemusíme bát o jejich budoucnost. Budou umět rozhodovat, co je důležité a co nikoliv, stejně jako se budou radovat z reálných věcí, kterým věnovaly čas a dostatek trpělivosti. Nebudou potřebovat mobilní technologie k tomu, aby zažily radost.

Osobní zkušenost

Když jsem se zeptal lidí, které považuji za úspěšné, jaký je jejich přístup k mobilním technologiím, zpravidla jsem dostal odpověď, že je používají zcela sporadicky. Kdykoliv s nimi budete na schůzce, nikdy nezvednou zvonící telefon a nikdy neodpoví na příchozí zprávu. Ne proto, že nemusí, ale buď nemají mobilní telefon u sebe nebo mají vypnutý zvuk. Nevyrušují je žádné notifikace a soustředí se jen na rozhovor s vámi.

Zavislost na telefonu

Jejich ráno nezačíná tím, že berou mobilní telefon do ruky a večer neusínají s pohledem na jeho displej. Není pro ně důležité, co se kde stalo, kdo se narodil, kdo umřel, kdo vyhrál a kdo prohrál. Jejich rituály se obejdou bez použití technologií obecně. Udržují svůj mozek svěží a nezahlcují jej zbytečnými informacemi.

Mobilní technologie vnímají hlavně jako nástroj, který mohou použít kdykoliv to bude potřeba. Nevyhledávají je a když mohou, odloží je. Mají vypnuté zvuky pro zvonění a vypnutá upozornění na notifikace. Jak tedy vše stíhají? Jednoduše. Jsou disciplinovaní. Ví přesně co, kdy, kde a jak. Když potřebují informace, mají je. Když potřebují telefonovat, telefonují. Když chtějí sdílet obsah, udělají to. Ne, když to chce někdo jiný a rozhodně ne proto, že se to od nich očekává, když už mají v kapse iPhone.

Potkal jsem řadu lidí, kteří patří do jiné skupiny a troufám si říci, že do té výrazně početnější. Jejich přístup k mobilním technologiím je diametrálně odlišný. Potřebují je a nedokáží si život bez nich představit. Při schůzkách s nimi jsem registroval, že často unikají k displejům svých mobilních telefonů. Během rozhovoru jsou těkaví a přeskakují z jedné věci na druhou. Jejich oči často sklouznou na zhasnutý displej, který následně poklepem prstu rozsvítí. Nic tam není, ale co kdyby. Dokonce, a to již považuji za obsesi, se někteří museli během hovoru telefonu dotýkat.

Automaticky a bezmyšlenkovitě berou mobil do ruky s tím, že prohlíží Instagram nebo Facebook a unikají na několik vteřin do virtuálního světa. Nezřídka se mi stalo, že během rozhovoru putovala fotka jídla z našem stolu na sociální síť. To se stále bavíme o pracovních aktivitách.

Neustále nic nestíhají a musí být stále na příjmu, aby jim nic neuniklo. Jejich zvonění a notifikace hlasitě informují o tom, že je vyžadována jejich pozornost. Rozhovor, byť s manželkou o nákupu, vyřídí s omluvou – to musím, to je nutné. Díky, už vím, že máš koupit pět rohlíků, mléko, mast na paty a nějakou lahev na večer. Často je vyrušují notifikace sociálních sítí. Tu někdo lajknul tweet, jindy zase jejich fotografie dostala své srdíčko nebo na messenger přišel GIF s vyjádřením uznání. Ne, nepřeháním to. Nebudu zde rozebírat asociální aspekty jejich chování ani základy elementární lidské slušnosti. Obrázek si udělejte sami.

Zatímco první skupina lidí, tedy ti úspěšní, používají slovo můžu, ta druhá skupina se vyznačuje slovem musím. Bez zajímavosti není, že obě skupiny prostupují napříč generacemi. Není podstatné, zda jsou to studenti nebo vrcholoví manažeři.

Podívejte se někdy do kavárny, sdílené pracovny nebo navštivte některé vzdělávací akce. Obě skupiny zde najdete a poznáte je od sebe na první pohled. Ti, co mohou, komunikují, soustředěně pracují nebo aktivně naslouchají. Ti, co musí, znuděně hledí do displejů, neustále něco fotí, mnohdy jednu věc opakovaně, předstírají práci, respektive o ní více mluví, než reálně dělají. Jejich mobilní telefony neustále oznamují příchozí zprávy a stavy notifikací. Namísto naslouchání častěji mluví a předhánějí se v tom, co vše ještě musí zvládnout.

Sociální sítě

Několikrát jsem zmínil sociální sítě. U nich, více než u čehokoliv jiného, platí, že jsou dobrým sluhou, ale zlým pánem. Díky sociálním sítím můžeme být ve spojení s celým světem, oslovit velké množství lidí, získat nové přátele nebo se seznámit s budoucí matkou či otcem našich dětí.

Zavislost na telefonu

Jenže jedinci, kteří nejsou disciplinovaní, jimž chybí rozeznávací schopnost, co je důležité a co nikoliv, ti, jenž se hledají, propadají snadnému životu na sociálních sítích. O úspěchu tam nerozhodují reálné činy, dobře odvedená práce, ale lajky, srdíčka nebo palce nahoru, a to téměř za cokoliv. Znám několik případů, kdy si takoví jedinci kupují lajky nebo další uživatele, aby udrželi atraktivnost obsahu, který sdílejí. Lajků není nikdy dost a dopamin už došel.

Výrobci pasivně aktivní

Zodpovědnost není jen na nás uživatelích. K masivnímu nástupu závislosti na mobilních technologiích a souvisejících službách, přispěli značnou měrou i jejich výrobci. Apple nevyjímaje.

Z počátku se nám zdálo, že s nástupem prvních dotykových mobilních technologií, v našem případě iPhonů, získáváme skvělého pomocníka pro každý den. Nikoho by tehdy nenapadlo, že se postupem času najdou jedinci, kterým nebude technologie sloužit, ale oni budou slouží jí.

Apple nám dlouhá léta říkal, že nic není nemožné. Každým novým zařízením, každou další aplikací nás učil nahrazovat naše stávající dovednosti pomocí nových technologií a služeb. Neříkám, že nás nutil.

Před časem v Applu přišli na to, že je něco špatně. Přispěchali s funkcí Čas u obrazovky, abychom my, uživatelé, měli větší přehled o tom, jak a čím trávíme čas na našich iPhonech a iPadech. Nic zásadního se nezměnilo, ale k přenesení větší zodpovědnosti na uživatele reálně došlo.

Závěr

Asi vám ani nemusím popisovat, jak lehce zjistíte, zda jste na mobilní technologii závislí. Stačí, když si vzpomenete, čím začínáte den a bez čeho nemůžete usnout. Také na to, kdo je vaším společníkem, když cestujete, nebo na koho se obracíte, když se necítíte dobře a hledáte bezpečí. Pokud je to mobilní telefon nebo tablet…

Technologie mě obklopují po většinu mého života. Vždy jsem je zkoušel, testoval a hledal, kam až sahají jejich možnosti. S postupem doby jsem si všiml odchylky, která před několika lety nastala a již jsme nechali bez povšimnutí. Technologie, zejména ty mobilní, předběhly naše potřeby a výrobci v honu za zisky stále inovují a hledají, co vše by ještě v našem životě mohli nahradit. Už nehledají, jak by nám technologie mohly být užitečné, ale jak nás přimět, abychom každý rok kupovali nové produkty.

Je snadné tomuto trendu propadnout, stejně jako je snadné být na technologiích závislí. V životě se nám buď daří nebo nedaří. Každý jsme zažili nespočet dnů úspěchu a neúspěchu. Odlišují nás jen rozdílné návyky, různé životní hodnoty a zázemí, které jsme měli a máme. Hranice mezi můžeme a musíme je tenká. Je nutné udržovat rovnováhu ve všech našich činnostech, včetně přístupu k mobilním technologiím. Závislost na čemkoliv vzniká z objektivních příčin a zpravidla jediným východiskem z ní bývá léčba. Ani závislost na mobilních technologiích není výjimkou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *