Přestože systémová knihovna fotografií existuje na zařízeních Apple už víc jak dekádu, stále se setkávám s lidmi, kteří ji nechtějí používat. Jaký je rozdíl oproti klasické adresářové struktuře a proč je knihovna většinou lepší?

Chcete PDF verzi tohoto článku? Stáhněte si ji zdarma.

Myšlenka nahrazení adresářové struktury spravované uživatelem systémovou knihovnou, o jejíž organizaci se stará operační systém, je velmi stará. Vznikla ještě v dobách Steva Jobse a důvodů bylo hned několik. Tím hlavním je samozřejmě usnadnit práci uživateli. Protože Apple dělá různé systémové knihovny pro různé typy dat, tak je může vždy doplnit funkcemi relevantními pro daný datový typ. Právě v případě systémové knihovny fotografií je v tomto Apple dnes nejdále. Díky strojovému učení umí velmi efektivně vyhledávat snímky podle obsahu, tváří a lokací. Umí vytvářet vzpomínky nebo třeba převádět typy obrazových formátů. Nebo třeba odstraňovat duplikáty. Zároveň se knihovna sama stará o verzování, přináší skvělé vyhledávání, stírá rozdíly mezi formáty souborů a zrychluje práci s velkými soubory jako je formát RAW nebo video.

Druhým důvodem je bezpečnost. V IT se pohybuji přes 20 let, a jestli jsem si něčím opravdu jistý, tak je to fakt, že lidský faktor je nejslabším článkem řetězu při práci se soubory. Ať už si fotografie přepíšete špatnou verzí, omylem smažete nebo jen někam zašantročíte, výsledek je vždy stejný. Velmi nepříjemná ztráta dat, která již znovu nikdy nevytvoříte. Fotografie mají totiž tu obrovskou nevýhodu, že nejdou zpětně udělat znova, protože svět se mění.

Ať hodí kamenem někdo, kdo si nikdy neudělal nepořádek ve fotkách, kdo si omylem nepřepsal fotky v adresáři nebo nevytvořil omylem několik duplikátů. A podobných drobných selhání nashromáždíte za roky ručního budování archivu obrovské množství. A co to způsobí? Zabírá zbytečně hodně místa, je nepřehledný a u některých snímků přijdete o původní kvalitu.

Právě úspora místa byla třetím důvodem zavedení systémových knihoven. Umožňují předcházení vzniku duplicit i jejich vyhledávání. Umožňují velmi efektivní ukládání změn a úsporné zálohování i synchronizaci.

A právě navazující služby jako je zálohování, synchronizace přes cloud apod. jsou dalším benefitem. Zde samozřejmě jde použít i klasickou adresářovou strukturu, ale systémová knihovna umí tyto věci dělat chytře. Například nám nabízí možnost synchronizovat nebo rozdílově zálohovat pouze provedené změny a úpravy bez nutnosti přenášet velká zdrojová data.

V čem se liší knihovna od adresářů

Než se pustíme do porovnávání knihovny a adresářů, je třeba si vysvětlit, jaký je mezi nimi vlastně rozdíl. Pochopení toho jak věci fungují, může část uživatelů zbavit strachu ze ztráty kontroly.

Systémová knihovna je postavena na stejných principech jako zbytek souborového systému. Uvnitř obsahuje strukturu adresářů, podadresářů a jednotlivých souborů. V tomto ohledu je jedinou změnou to, že adresáře a soubory nevytváří uživatel, ale operační systém za uživatele. Už to přináší odstranění řady rizik způsobených lidskou nepozorností a nesystematičností.

Operační systém automaticky přejmenovává soubory při ukládání do knihovny, takže se vám nestane to, že se vám potkají dva různé soubory se stejným nicneříkajícím názvem IMG2416 v jednom adresáři. Celý koncept identifikace fotografií pomocí jmen souborů je absolutně nepraktický a přežitý. Dnes nemusíte pojmenovávat snímky tak, abyste poznali, co obsahují. Dokonce nemusíme používat klíčová slova. Díky umělé inteligenci a strojovému učení můžeme v systémové knihovně vyhledávat podle obsahu snímku a to neuvěřitelně rychle.

To, kromě jiného, umožňuje doplnění souborů v knihovně o databázi metadat, databázi úprav, různé indexy a náhledy, díky kterým dokáže s fotografiemi a videi pracovat mnohem chytřeji. Nemusíme otevírat jednotlivé obrovské soubory s fotografiemi a videi, abychom s nimi mohli pracovat, vyhledávat v nich nebo je upravovat. To vše se díky doplňkovým strukturám děje úsporněji na mnohem menších datech.

V případě macOS je systémová knihovna souborem, který uživatel vidí, může jej přejmenovat, přesunout nebo dokonce smazat. Když na něj kliknete pravým tlačítkem myši a v menu si vyberete Zobrazit obsah balíčku, můžete si dokonce zkontrolovat, že uvnitř jsou adresáře a soubory. Jen vás prosím, nic v knihovně ručně neměňte, protože byste ji s vysokou pravděpodobností rozbili.

U ostatních systémů (iOS, iPadOS, watchOS, tvOS, visionOS) se již Apple rozhodl knihovnu před uživatelem zcela schovat do útrob systému, aby eliminoval riziko, že ji uživatel omylem smaže nebo se ji bude snažit ručně měnit. Technicky vzato jde pořád o stejný soubor uložený v interním úložišti naformátovaném na APFS, jen je ve skryté složce, do které nemá běžný uživatel přístup.

Bezpečnost

Velmi často se setkávám s nedůvěrou uživatelů, kteří mají strach předat kontrolu nad svými fotografiemi operačnímu systému. Já tomu rozumím, protože také pamatuji dávné doby, kdy poškozený soubor PST na Windows znamenal ztrátu všech e-mailů. Ale to už je opravdu dávno, a hlavně vnitřní struktura systémové knihovny u Applu je jiná, takže riziko fatálního selhání je zcela minimální. Rozhodně menší než v případě uživatelem spravovaných dat.

Naopak z mojí zkušenosti je zcela převažujícím zdrojem problémů uživatel sám. Přílišná zbrklost, nepozornost, nesystematičnost nebo neznalost jsou nejčastější důvody ztráty či poškození fotografií. Přiznejme si, že jako lidé máme spoustu skvělých vlastností, ale máme i své chyby. Proč ztrácet čas organizací snímků na úrovni adresářů, když můžeme tuto energii napřít kreativním směrem.

Na druhou stranu 100% bezpečnost z mnoha důvodů neexistuje a Apple si to velmi dobře uvědomuje. Proto vede uživatele k tomu, aby svá data zálohovali a synchronizovali přes cloud. Díky tomu případná chyba v knihovně je nepříjemná, ale celkem snadno řešitelná, pokud uživatel aspoň trochu rozumí tomu, co se v jeho zařízení děje a má jej správně nastavené.

Zde bohužel strašně chybí český Apple Store, který by nabízel uživatelům, kteří o to stojí, bezplatné zaškolení třeba právě v aplikaci Fotky. Snažíme se tento handicap aspoň částečně kompenzovat nabídkou komerčních kurzů Apple včetně kurzu zaměřeného na Fotky.

Nedestruktivní úpravy

Pokud jsem vás ještě nepřesvědčil, že systémová knihovna fotografií je správnou cestou, mám v rukávu připravené eso. Pokud budete používat klasické adresáře a upravovat své fotografie, tak největším problémem je udržování pořádku ve verzích snímků. Pokud fotografii zmenšujete pro web, nechcete si přepsat původní snímek v plném rozlišení, tak si musíte udělat kopii snímku. Další vzniká při převodu z formátu RAW do JPEG, další při ořezu nebo převodu do černobílé. Je jen otázkou času, kdy uděláte chybu nebo se v tom ztratíte.

Systémová knihovna fotografií funguje jinak. Ve své vnitřní adresářové struktuře má uloženou fotografii tak, jak byla vyfocena, respektive tak, jak byla naimportována. Tento originál (master) se nikdy nemění, nepřepisuje ani nikam nepřesouvá. Je chráněn proti chybě uživatele i systému. Když uživatel udělá nějakou úpravu snímku, zapíše se do pomocné databáze a přepíše se náhled výsledného snímku. V knihovně tedy existuje originál a vedle zapsané úpravy a náhled. To umožňuje provádět libovolné množství úprav a nikdy neztratit originální kvalitu. Můžete měnit ořez, barevnost, jas, kontrast a pořád existuje cesta zpět. Dokonce si můžete udělat několik verzí úprav, které skoro nic nezabírají, protože originál je jen jeden a k němu existuje jen několik různých textových zápisů v databázi s úpravami.

Nedestruktivní úpravy přináší nejen vyšší bezpečnost a komfort, ale i obrovský tvůrčí potenciál. Můžete zcela svobodně experimentovat bez jakéhokoli dopadu na výslednou kvalitu.

Omezení systémové knihovny

Každé řešení má svá omezení a je dobré o nich vědět. Na Macu můžete mít vytvořených více knihoven fotografií a oddělit tak od sebe různé skupiny fotografií. Bohužel jen jedna z nich může být systémová a tudíž přístupná ostatním aplikacím, synchronizována s iCloudem atd. Systémovou knihovnu můžete rozdělit na části privátní a sdílenou, ale jakékoli další dělení je velice nepraktické a nelze ho doporučit. V případě ostatních systémů už není ani možnost vytvářet alternativní knihovny.

Dalším omezením může pro někoho být maximální velikost knihovny. Apple neuvádí žádný limit počtu položek v knihovně ani její celkové velikosti. Z praxe jsem ale vysledoval, že pokud počet fotografií a videí překročí 100 000, začne práce s knihovnou postupně váznout a při překročení 120 000 položek se často stává nestabilní. Většina uživatelů tak obrovskou knihovnu v životě nevytvoří, ani si nemyslím, že by to bylo dobré, ale je potřeba s tím počítat.

Knihovna nebo adresáře?

Každý máme jiné priority a já jsem ten poslední, kdo by někoho k něčemu nutil. Podle mě však existuje jediný relevantní důvod, proč systémovou knihovnu fotografií nezvolit, a tím může být multiplatformní život. Pokud kombinujete zařízení od Applu se zařízeními od jiných výrobců, je práce s knihovnou fotografií často nepraktická. Ne, že by to úplně nešlo, ale není to komfortní.

Pokud ale žijete v ekosystému Applu, tak důvody, proč mentálně zůstat v 90. letech minulého století a nepřejít na systémovou knihovnu, jsou většinou čistě emoční. Věřte mi, že když knihovně dáte šanci, ušetří vám obrovské množství času, práce a přidá obrovskou tvůrčí svobodu.