Zásadní rozdíl mezi počítači s Windows a Macem je pochopitelně míra optimalizace. Windows je divoké prostředí otevřené v podstatě pro kohokoli, do jednoho systému můžete namontovat miliony kombinací různého hardwaru a verzí softwaru a vždycky to nějak pojede. Jenže jak? Pro Apple je taková nejistota noční můrou, není přece možné dopustit, abyste nacpali desetitisíce korun do prémiových komponentů a pak od nich ani nedostali očekávaný výkon…
Operační systémy se u Apple odjakživa vyvíjely tak nějak ruku v ruce. V podstatě všechny vnitřní systémové funkce jsou každý rok od prvního dne vestavěny do iOS i macOS, zatímco ta či ona platforma občas dostane něco navíc jako nedávno Stage Manager. Poslední dva roky ale sledujeme vehementní splývání z možná nečekaného směru, které se navíc neomezuje pouze na ovládací prvky. Říkám mu efekt Apple Watch.
Ano ano, já vím, smějete se mi, protože jsem na tomto místě minulý týden napsal, že iPhone 15 vynechám, ale dnes už ho mám objednaný… Někdy prostě stačí nechat věci ještě jednou projít hlavou, zamyslet se nad skutečným potenciálem, který se nabízí, a hravě změníte názor. Nejnovější modelová řada iPhonu mě nakonec nadchla hned z několika důvodů a jedním z nejpodstatnějších je cena. Tu Apple letos trefil do černého.
Je to doslova několik okamžiků, co dozněla poslední slova CEO Tima Cooka na zářijovém vysílání z Cupertina, které nás jako obvykle seznámilo s modely iPhonu a Apple Watch pro nadcházející sezónu. Jak se to již stalo tradicí, dalším perfektně natočeným eventem Apple vzbudil emoce všech druhů, když místo nového telefonu nebo nových hodinek se největší počet novinek týkal udržitelnosti a ohleduplnosti společnosti. Apple už asi nemusí obhajovat svoji pozici na trhu s elektronikou, tak přišla na řadu ekologie – ve velkém stylu!
Neděje se to příliš často, že by vám někdo dal něco zadarmo, a to ještě roky poté, co jste u něj nakoupili. Přesto se ale jako každé září roztrhl pytel nejen s novinkami všeho druhu – je přece Techtember – a tak je radno mít oči na stopkách a vyhlížet, s čím na vás ten či onen výrobce vyskočí. Jedním z největších zabijáků letošního září, respektive již konce srpna, je nicméně NVIDIA.
Mezi uživateli zařízení od Apple je známo, že jeho přístroje není nutno vypínat ani restartovat. iPhone, Mac i iPad si pomůže i bez toho, nepracuje na Windows nebo Androidu, aby bylo potřeba kontrolovat zaplněnost RAM a čistit paměť od nepotřebných dat. Praxe ale ukazuje, že nic nefunguje úplně dokonale a že i pro Apple platí první ajťákova otázka: „Kdy jsi naposledy restartoval?“
Situace na trhu s přenosnými počítači se neustále vyvíjí. Krom toho, že Apple pravidelně vydává jednu novou verzi Macu za druhou, tu máme samozřejmě i všechny ostatní výrobce, kteří nelení a neustále vybavují svoje počítače nejnovějšími komponenty, které jsou k dispozici. Je to nekonečný proces – a tak se hodí se čas od času porozhlédnout po okolí a zrekapitulovat si, kam se v mezičase který ze souputníků dostal.
400 upozornění denně. Sociální sítě, komunikace s přáteli a rodinou, novinky ze světa. Už jste si někdy zkusili představit, jak tichý by okolní svět najednou byl, kdybyste neměli telefon? Ti starší mezi námi takový svět ještě dobře pamatují, ale nejen oni, dokonce i já v dětství s telefonem bez dat a s přístupem k internetu pouze doma přes počítač, v době bez sociálních sítí… Dění ve světě však rozhodně nebylo méně, akorát jsme o něm nemohli vědět. Tehdy totiž ani nebylo jak. A vůbec – stojí za to to všechno vědět?
Je konec července, a ač počasí poslední dobou projevuje spíše deštivý charakter, jsme uprostřed léta. V autech na parkovištích je přímo encyklopedická výheň, na ulici často dopadá přímý sluneční svit, na plážích je parno. Všechno to jsou typické projevy letních prázdnin, na které se všichni tak těšíme, ale nezapomínejme na jedno – jakkoli nám opalování dělá radost, pro naše elektronická zařízení je to doslova peklo na zemi. Proto si dneska dáme takový praktický přehled toho, co dělat a co nedělat, abychom si naše zařízení neupekli zaživa.
Nevím jak vás, ale mě vždycky potěší, když je nějaká nová aplikace přehledná a jednoduše čitelná. Pokud vývojáři použili i hezkou kombinaci barev, to jsem pak úplně nadšený. Dovede mě totiž vyloženě otrávit, když se musím po instalaci nové aplikace nebo při instalaci nového produktu prodírat nekonečnými možnostmi nastavení a uvažovat nad scénáři, o nichž by mě ani ve zlém snu nenapadlo, že mohou nastat…
Nedávno na mě na YouTube vyskočilo zajímavé video, v němž autor udělal rychlou recenzi sluchátek za 39 Kč, a ony překvapivě nevyšly úplně špatně. Jistě, člověk nemůže počítat s kdovíjakým zázrakem, ale za tu cenu je to úplně směšně skvělý nákup, ať už je kvalita jakákoli. Dají se připojit, dá se z nich telefonovat, i je něco slyšet; co víc si přát. A tak mě to přivedlo ke kacířské myšlence – vyplatí se vůbec to „prémium“, o kterém se tady pořád bavíme?
Jak v květnu v našem podcastu, tak i ve svém článku v čísle 286 jsem se nechal slyšet, že Stage Manager ještě moc používat neumím. Stage Manager mi zřejmě především kvůli zkušenostem ze starého iPadu Pro, kterému už poslední dobou chyběla operační paměť, přišel jako příliš přechválená funkce, která ve skutečnosti uživateli nenabídne to, co si od ní i Apple původně sliboval. Kolega Radim Kroulík mě ale při našem příjemném povídání donutil se nad Stage Managerem zamyslet znovu a nasadil mi takového brouka do hlavy, že jsem se vyloženě na sílu rozhodl Stage Managera spustit. Zde jsou mé dojmy po více než měsíci.
Je to za námi. Jen před několika okamžiky skončila úvodní keynote každoroční vývojářské konference WWDC, na níž Apple pravidelně oznamuje přinejmenším novou generaci svých operačních systémů. Tento rok to ale bylo skutečně nabité, a to možná paradoxně nikoliv softwarovými, nýbrž hardwarovými novinkami. Apple nám tak konečně dal odpověď na mnoho otazníků, které ve veřejném prostoru visely již poměrně dlouho.
Na trhu se nedávno objevil první pokus čínské společnosti OnePlus vyrobit tablet, který se má pokusit obrat všemocný iPad o trochu vedení. Na to, že se jedná o první takový produkt OnePlus, je to zajímavě naceněný i vybavený kus, který ve světě přitahuje mnoho pozornosti. Obávám se však, že v propadlišti dějin zapadne jen jako další z mnoha tabletů jedné z mnoha společností, která prodává a vyrábí jen proto, že potřebuje vydělat.
Odjakživa jsem obdivoval exotická auta. Jako kluk jsem hltal každý článek, studoval je a hlavně jsem se těšil, až do mých oblíbených her konečně přibydou nejnovější hypersporty. Autem mého dětství ale bylo Bugatti Veyron. Fascinovalo mě svými technologiemi a mírou luxusu, díky nenávratným investicím VW jednoduše překonávalo všechno, co jsme doposud považovali za možné. A byť se asi budu muset smířit s tím, že šestnáctiválcové Bugatti nikdy mít nebudu, jakmile jsem zjistil, že Bugatti vydá společně s mladou americkou společností Master & Dynamic limitovanou sérii prémiových sluchátek, věděl jsem, že přišla moje chvíle.
