S ohledem na trendy by se slušelo v iPure vydat článek s návody na to, jak se odpojit a jak otevřít brány informační dietě. Namísto toho vám zde sesumarizuji své vlastní zkušenosti a z nich odvozená doporučení, kterak se k informacím dostávat.
Cest, kterak se skrze aplikace nalezené v App Storu dostat k výuce anglického jazyka, je takřka bez nadsázky nepočítaně. Na stránkách našeho magazínu bych se rád některým z nich podrobněji věnoval. Začnu rovnou tou, která mi za dlouhé měsíce (jsou to vlastně již roky) sedla ze všeho nejvíc.
Od doby, kdy jsem o softwaru společnosti OmniGroup psal poprvé, uplynulo devět let. Ačkoliv se ve způsobu, jakým přistupuji k metodě Getting Things Done, respektive ke správě projektů a úkolů, toho změnilo dost, OmniFocus prošel vývojem až překvapivě opatrným. Bohužel to potvrzuje i nejnovější iOS upgrade s pořadovým číslem verze 3.
Ačkoliv je v poslední době velmi módní útočit na média veřejné služby, a tedy právě i na Český rozhlas, pro mě osobně ČRo představuje klíčový zdroj informací. A to nejen skrze zpravodajský webový portál iRozhlas.cz, ale – a to ještě o pár let déle – díky celé řadě pořadů, které ČRo vyrábí. To, že rádio jako médium není rozhodně zešedlé prachem, dokazuje Český rozhlas i možnostmi, jak jej flexibilně poslouchat na mobilním telefonu.
Na poslech mluveného jsem si po letech „ticha“ musel zvykat, vždyť naposledy jsem při něm sedával či usínal v dětství. Načtené knihy mě ale lákaly, byť si říkaly o nemalou dávku koncentrace. Možná vlastně i toto byl důvod. Těch by se však našlo více, třeba možnost si číst se zavřenýma očima nebo pohodlně při cestování. Před několika roky jsem se tedy ke zvukovým knihám vrátil. A naprosto se zamiloval…
Kdykoliv, když jsem začal zkoumat svět streamované muziky, zúžil se můj uživatelský test de facto na velmi omezené, leč nemálo mediálně známé hráče. Já sám jsem zakotvil u Apple Music, vyhovuje mi jak prostředím, nabídkou, tak především přirozeným zapojením do systému Applu. Nejen Apple však čelí kritice, že svým způsobem hubí pestrost hudební scény a většina interpretů si může o nějakých příjemných výdělcích může jenom zdát. Dost možná novou reakcí na tento trend trhu bude vznik nových, co do obsahu vyhraněnějších služeb. S jednou jsem se začal nedávno kamarádit. Jmenuje se Idagio.
Vlastně si nepamatuji, že by při nákupu jakéhokoliv jablečného zařízení stejně tak důležitou, ne-li větší, roli nesehrály vedle racionálních argumentů emoce. Apple to jistě ví. Ne snad, že by kvůli tomu dělal tak dobré reklamy, ale měrou vrchovatou zdůrazňuje unikátnost každého produktu a především jeho zasazení do našich životů.
Zatímco v tradičních, cestovatelských a turistických mapách se ztrácím, a tak hledám větší oporu v navigaci (nebo jenom štěstí), ty myšlenkové představují mého každodenního společníka. Je pochopitelné, že v souvislosti s jejich tvorbou a užitím musí padnout řeč i na konkrétní nástroj. Doporučím vám ten nejosvědčenější.
Nemusíte pročíst kompletní „seberozvojovou“ literaturu (a ani bych to nikomu z vás nepřál), abyste si potvrdili, že velká řada rádců doporučuje značit si své návyky a pečlivě je zaznamenávat. Můžeme tomu říkat lecjakým jménem, třeba i buzerlístek, princip však zůstává prakticky stejný. Seznam (zlo)zvyků a zaškrtávání políček. Cíl? Dobré návyky vybudovat, ty zlé odstranit…
Bezpochyby znáte hlášku, že pokud chcete rozesmát Boha, plánujte. Dost možná jste však potkali i jinou: pokud si svůj život nenaplánujete, jistě se najde někdo jiný, kdo to za vás udělá. K plánování se dá postavit všelijak, ať už se bavíme o přístupu, nebo nástrojích. Pojďme se podívat na obojí.
K plánování mám pozitivní vztah, a to i přesto, že prakticky týden co týden prožiji poněkud ambivalentní chvilku. Jde o pocit, kdy díky pečlivějšímu rozplánování nadcházejícího týdne zjistím, že na dohledání volných míst potřebuji lupu. Současně se však uklidním, neboť vstupuji do „boje“ připravenější a s vytvořenými rezervami.
Pro některé zábava, pro jiné i podstatná část jejich osobního rozvoje či dokonce práce. Ať už to máte se sledováním seriálů a filmů tak či onak, protože čtete tento magazín, pravděpodobně k této činnosti využíváte i „výbavičku“ od Applu.
Vlastně si nevybavuji životní období, kdy by nedílnou součástí mé základní výbavy nebyl batoh. Projdu-li v paměti všechna svá školní léta, vystřídal jsem jich pár. Ale ta pravá zábava začala až v momentě nástupu do práce. Začal jsem si batohy pečlivě vybírat…
Pravděpodobně jste i vy zaznamenali otřesy kolem Evernote. Sympatický „sloník“ bobtnal, aby poté podrobil své portfolio dietě. Následně významně přehodnotil ceník (rozuměj zdražil). Na internetu se začaly objevovat tipy na alternativy a návody, jak poznámky z Evernote přenést. Co třeba do Milanote?
Měla to být původně běžná recenze. Chystal jsem se na ni záhy poté, co Culture Code vypustilo do světa dlouho, opravdu dlouho, očekávanou novou verzi Things. V notýsku jsem si připravil poznámky, kde bych shrnul všechny novinky a vyzdvihl, jak se mi „Trojka“ líbí. Jenže jak šel čas…
Už si nevzpomínám, kdy ke mne ta záliba dorazila, zkrátka jednoho dne jsem se rozhodl mít rád tabulky, grafy a všelijak hezky uspořádané informace. Vezmu-li v potaz jednu ze svých stěžejních prací, tím je vedení katedry na vysoké škole, na nemožnost potkávat se s Excelem si stěžovat nemůžu. Jak ale jistě tušíte, můj citový příklon k seznamům, databázím a tabulkám dostával při zacházení s molochem od Microsoftu zabrat. Pomalu ale jistě jsem Excelu začal využívat jen v těch naprosto nezbytných situacích, takže bych mohl naše setkávání nyní brát spíše jako příležitostná až takřka „slavnostní“.
