
V polovině 90. let se Apple nacházel ve vážné krizi. Finanční ztráty se hromadily, produktové řady byly roztříštěné, a firma ztrácela půdu pod nohama jak vůči Microsoftu, tak i vůči rostoucím výrobcům levných PC s Windows. Do této situace se v roce 1997 dramaticky vrátil Steve Jobs, muž, který Apple založil, ale byl z něj v roce 1985 odejit. Jeho návrat nebyl jen symbolický – byl začátkem zcela nové éry.
Apple v té době koupil společnost NeXT, kterou Jobs založil po svém odchodu z Applu. Součástí akvizice bylo nejen operační systém NeXT Step (ze kterého později vznikl macOS X), ale i samotný Jobs, který se opět ocitl ve vedení firmy. Nejprve jako poradce, ale brzy převzal roli dočasného CEO – a změny na sebe nenechaly dlouho čekat.
Tento článek si můžete vychutnat i v plně grafické PDF podobě.
Jobs okamžitě zredukoval přeplácanou nabídku produktů na čtyři klíčové kategorie: profesionální desktop a notebook, a domácí desktop a notebook. Právě v kategorii „consumer desktop“ měl vzniknout produkt, který by Apple zachránil: jednoduchý, výkonný a levný počítač pro každého. Tak se zrodil projekt iMac.
Steve, Jony a Bondi Blue
V té době byl v Applu zaměstnán britský designér Jonathan „Jony“ Ive, který do firmy nastoupil už v roce 1992. Jeho práce byla dosud téměř neviditelná, ale Jobs v něm okamžitě rozpoznal vizionáře, který rozumí funkčnímu i emocionálnímu designu. Jobs a Ive vytvořili blízké pracovní partnerství. Ive navrhl zaoblený, přátelský design, který se měl stát protipólem hranatých, šedých a nevýrazných krabic, jež tehdy dominovaly trhu. Jobs od začátku trval na tom, že nový počítač musí být krásný, snadno použitelný, a přitom technicky pokročilý. Tak vznikl iMac G3 – počítač, který nejenže vypadal jako z jiného světa, ale také přinesl technologické a koncepční inovace, které změnily průmysl.
Dne 6. května 1998 se Steve Jobs postavil na pódium a s dramatickým nádechem představil nový počítač, který měl zachránit Apple. „The back of this thing looks better than the front of the other guys’,“ pronesl s typickým sebevědomím – a měl pravdu. Svět viděl něco, co nikdy předtím: iMac G3.
Nový iMac měl elegantně zaoblený tvar a revoluční průsvitné plastové šasi ve výrazné barvě nazvané „Bondi Blue“ – odstín inspirovaný barvou vody u slavné australské pláže Bondi Beach. Barva oscilovala mezi sytě modrou a tyrkysovou a v kombinaci s mléčně bílými prvky tvořila jedinečný, téměř futuristický vzhled. Vnější plastová skořepina byla nejen barevná, ale také částečně průhledná, což umožnilo nahlédnout do vnitřností zařízení – další odvážný krok směrem k demystifikaci počítačové techniky. iMac nebyl jen designovou revolucí, ale i dobře vybaveným počítačem pro koncové uživatele. V jeho nitru tepal procesor PowerPC 750 na frekvenci 233 MHz, což byl čip navržený společnostmi IBM a Motorola. Tento procesor byl založen na architektuře RISC a nabízel vysoký výpočetní výkon při nízké spotřebě energie, a byl dokonce výrazně rychlejší než procesory Intel Pentium II, které v té době poháněly konkurenční PC. Základní konfigurace obsahovala 32MB SDRAM (rozšiřitelnou až na 128 MB), 4GB IDE pevný disk, a 24rychlostní mechaniku CD-ROM. Vestavěný 15″ monitor s CRT obrazovkou Trinitron od Sony nabízel rozlišení až 1024 × 768 bodů s ostrým a kontrastním obrazem. Obrazovka byla integrována do šasi, čímž vznikl kompaktní all-in-one koncept, který Apple propagoval už od dob původního Macintosh 128K.
Jedním z největších šoků pro veřejnost bylo vynechání tradiční 3,5″ disketové mechaniky. Jobs sází na budoucnost internetu – a iMac to měl reflektovat. Místo starých technologií jako ADB, SCSI a sériových portů, které byly standardem u předchozích Macintoshů, iMac G3 nabídl dva porty USB 1.1 – poprvé v historii Applu. Tento krok měl přinutit výrobce periferií přejít na nový univerzální standard, a přes počáteční odpor se to skutečně povedlo. Počítač měl dále ethernetový port 10/100 Base-T pro síťové připojení a interní modem 56k – kombinace, která ukazovala důraz na internetové služby. V útrobách se nacházel také 4MB grafický čip ATI Rage IIc s podporou 2D a základní 3D akcelerace. Zvukový výstup zajišťovaly stereo reproduktory s decentním výkonem zabudované po stranách obrazovky. Nechyběl sluchátkový výstup a interní mikrofon. Operačním systémem byl Mac OS 8.1, s příjemným grafickým rozhraním Platinum, které výrazně kontrastovalo s tehdejšími Windows 98.
Celý stroj vážil přes 17 kg, což nebylo málo, ale díky integrovanému madlu na horní straně jej bylo možné relativně snadno přenášet. Chlazení bylo řešeno bez ventilátorů – pasivně – což zajišťovalo naprosto tichý provoz. Další ikonickou součástí byla světelná kontrolka, která jemně pulsovala, když byl počítač v režimu spánku – detail, který se později stal poznávacím znamením mnoha Maců.
Tento stroj ztělesňoval nejen technologickou změnu, ale i návrat Applu ke kořenům – jednoduchosti, integraci a především odvážnému myšlení. Jobs nepředstavil jen počítač, ale celé nové paradigma: že technologie může být přitažlivá, srozumitelná a zábavná.
Ve své sbírce mám právě tento úplně první model iMacu G3. Získal jsem jej od sběratele, který jej doslova zachránil u popelnice. K mému překvapení byl počítač zcela funkční – po letech nečinnosti nastartoval jako by nikdy neopustil stůl svého původního majitele. Kromě důkladného vyčištění a odstranění baterie PRAM, která mohla způsobit poškození základní desky, jsem s ním nemusel dělat vůbec nic. Je to krásný příklad toho, jak kvalitní a odolné tyto stroje byly.
Záchrana Applu
iMac G3 se stal okamžitě hitem. Jen během prvních pěti měsíců se prodalo přes 800 000 kusů a během prvního roku přes dva miliony. Po letech ztrát se Apple opět dostal do zisku. Počítač oslovil běžné uživatele, školy, designéry i první generaci internetových nadšenců. Jeho design byl natolik revoluční, že ovlivnil celý průmysl – od domácích spotřebičů po automobily. Najednou začalo být „cool“ mít barevný, průsvitný plast. Jobs s iMacem vrátil do Applu důraz na jednoduchost, estetiku a přímý kontakt se zákazníkem. Počítač byl prezentován jako zařízení, které zapojíte do zásuvky, připojíte k internetu a okamžitě používáte. Bez složité instalace, bez „krabicového pekla“ a s ohromným důrazem na zážitek z používání.
Po počátečním úspěchu začal Apple vydávat nové barevné varianty iMacu G3 – a nebyly to jen kosmetické změny. Přicházela i drobná hardwarová vylepšení: vyšší frekvence procesorů, lepší grafika, větší disky, porty FireWire, sloty pro kartu AirPort či mechanika DVD.
Přes ovoce k dalmatinovi
V roce 1999 Apple uvedl pět barev pod označením Fruit Colors: Grape (fialová), Lime (zelená), Tangerine (oranžová), Blueberry (modrá) a Strawberry (červená). Později následovaly další série Flower Power a Blue Dalmatian, které iMacům dodaly výrazný potisk místo jednobarevných variant. Každý model měl svůj kód, své označení a fanouškovskou základnu.
Ve své sbírce mám jeden z posledních modelů iMac G3 – variantu Blue Dalmatian z roku 2001. Tento model se od původního Bondi Blue z roku 1998 výrazně lišil nejen vizuálně, ale i technicky. Počítač měl výkonnější procesor PowerPC G3 s taktem 500 MHz, což z něj činilo jednu z nejrychlejších konfigurací celé řady. Byl osazen 128 MB SDRAM paměti, rozšiřitelnými až na 1 GB, a měl pevný disk s kapacitou 20 nebo 40 GB podle konkrétní konfigurace. V oblasti multimédií byl Dalmatian výrazně pokročilejší – nabízel kombinovanou mechaniku CD-RW/DVD-ROM, která umožňovala nejen přehrávání filmů, ale i vypalování CD, což v té době nebylo u domácích počítačů samozřejmostí. Grafická karta ATI Rage 128 Ultra s 16 MB VRAM nabízela slušný výkon pro 2D i lehčí 3D úlohy, a podporovala rozlišení až 1024 × 768 bodů na vestavěném 15″ monitoru s CRT obrazovkou Trinitron. Zásadním vylepšením byla přítomnost dvou portů FireWire 400 (IEEE 1394), které iMac G3 přiblížily profesionálnímu segmentu, například pro připojení digitálních videokamer. Nechyběly samozřejmě dvě zásuvky USB 1.1, ethernetový port, modem 56k a volitelný slot AirPort pro připojení k bezdrátové síti Wi-Fi standardu 802.11b – ten byl ve své době velmi pokrokový.
Po stránce designu šlo o doslova extravagantní verzi – průsvitné modré šasi bylo poseto nepravidelnými bílými skvrnami, které evokovaly srst dalmatina. Každý kus měl díky tomuto vzoru mírně odlišné rozmístění skvrn, takže žádné dva iMacy Dalmatian nebyly úplně identické. Tato varianta byla zaměřena především na domácnosti, školství a mladší zákazníky, kteří hledali zábavnější a méně konvenční vzhled svého počítače.
Zajímavostí z českého pohledu je fakt, že právě modely iMac G3 Dalmatian (a jeho „květinový“ sourozenec Flower Power) se vyráběly v České republice – konkrétně v Pardubicích, v nově vznikajícím závodě společnosti Foxconn. Tento výrobní závod se později stal jedním z nejvýznamnějších partnerů Applu v Evropě. Je potěšující vědět, že i české ruce se přímo podílely na výrobě jednoho z nejvýraznějších počítačů přelomu milénia.
Svého dalmatina jsem koupil jako nefunkční počítač. Diagnostika odhalila vyhořelou napájecí desku, kterou jsem musel vyměnit. Při čištění bohužel došlo k poškození vnitřního barevného nástřiku. Tento estetický prvek je u něj klíčový, a tak jsem jej svěřil do rukou šikovné airbrusherky. S její pomocí se podařilo nástřik zcela obnovit tak, že počítač dnes vypadá jako nový.
V minulosti jsem vlastnil i další modely – modré Indigo, červený Strawberry a oranžový Tangerine. Byly to krásné kusy, ale s ohledem na prostor a zaměření sbírky jsem se rozhodl je prodat a ponechat si pouze dva nejzásadnější: první Bondi Blue jako počátek celé revoluce a Dalmatian jako její poslední výkřik. Tyto dvě varianty dnes symbolizují začátek a konec jedné neuvěřitelně důležité éry.
Vliv iMacu G3
Když se dnes ohlédneme za koncem 90. let, nelze zpochybňovat, jaký vliv měl iMac G3 na celý design spotřební elektroniky. V době svého uvedení byl iMac nejen technicky zajímavý, ale především jiný. Vypadal jako něco, co by mohlo přistát z budoucnosti. Jeho průsvitný plast, zaoblené tvary a jasné barvy se staly inspirací pro celý svět. Mnoho firem se snažilo iMac napodobit. Průhledný plast se stal na chvíli všudypřítomným prvkem. Apple tímto zásahem ovlivnil nejen design, ale i postoj veřejnosti k technice jako takové.
Jobsův přístup k propojení technologie a estetiky se díky iMacu dostal do popředí zájmu. Už to nebyla jen otázka výkonu, ale i pocitu. Počítače se najednou stávaly přirozenou součástí domovů, pracovních stolů i školních tříd – a přestaly budit respekt nebo strach. Zejména ve školství měl iMac G3 obrovský úspěch. Apple tradičně podporoval vzdělávací sektor, ale právě iMac mu dal nový impuls. Díky své jednoduchosti, barevnosti a příznivé ceně se stal ideálním počítačem do školních učeben. Děti se s ním rády učily, učitelé jej chválili pro intuitivní prostředí systému Mac OS 8 a později Mac OS 9.
Apple vytvořil speciální edice pro školy a nabídl atraktivní vzdělávací balíčky. iMacy se rozšířily zejména v USA, Kanadě, Austrálii, ale i v některých evropských zemích – a díky výrobě v Pardubicích se dostaly i do českých škol. Mnoho dnešních vývojářů a kreativců se poprvé setkalo s počítačem právě skrze iMac G3.
iMacu G3 byl bezesporu produkt, který zachránil Apple – jak finančně, tak reputačně. Byl to také počítač, který změnil pravidla designu a estetiku celé éry. Pomohl předefinovat, co to znamená „použitelné a krásné“ v kontextu techniky. Bez iMacu G3 by Apple pravděpodobně neexistoval v podobě, v jaké ho známe dnes. Nebyl by zde iPod, iPhone, iPad ani současný Mac. Byl to první krok zpět na vrchol – a krok odvážný, radikální a úspěšný. Z hlediska technologického světa pak iMac G3 otevřel cestu k tomu, aby počítače nebyly jen nástrojem, ale i součástí stylu, sebevyjádření a každodenního života. Přinesl barvy, přátelskost a radost do světa, který byl do té doby převážně šedý a technokratický.
iMac G3 není jen počítačem. Je to milník. Symbol znovuzrození Applu, začátek éry, ve které technologie a design kráčí ruku v ruce. Jeho dopad je viditelný dodnes – v každém zařízení, které Apple vyrábí, ale i v myšlení celé generace tvůrců, designérů a uživatelů.
Ve své sbírce mám mnoho fascinujících strojů, ale iMac G3 vždy zůstane mezi těmi nejzásadnějšími. Je to kus historie, který změnil svět.
Tohle bylo moje úplně první setkání s Applem.
Byl jsem po roce 2 000 na nějakém školení, už nevím, co to bylo, proč to bylo, a není to důležitý. Přišla tam lektorka, rozhlídla se, viděla, že si má sednout k nějakýmu hnusnýmu [písíčku], tak na chvíli odešla, předpokládám, že do auta, a vrátila se s něčím, co jsem do té doby nikdy neviděl a hned jsem se do toho totálně zamiloval. Perfektní počítač v naprosto originálním designu rovnou s obrazovkou, kterej nehučel, nepípal, no prostě paráda.
Naneštěstí v době, kdy jsem si mohl dovolit koupit si první Mac, tak už se tyhle krásky nedělaly, bylo to až o deset let později, takže jsem už měl 13palcový MacBook Pro s Intelem samozřejmě.
Pak přišel iPad, pak iPhone a tak dále:)