K sepsání tohoto zamyšlení mě inspiroval seriál Manažerský život s iPadem. V něm je iPad popisován jako velice užitečný a komplexní nástroj. To nepopírám, ale jako zrakově handicapovaný uživatel to vnímám mírně jinak. Na základě osobních zkušeností právě s iPadem bych vám rád prostřednictvím tohoto článku nastínil můj vlastní názor na celou problematiku. Nechci ovšem nijak vyvracet, co již bylo řečeno právě o životě s iPadem. Pouze bych rád předložil pohled na iPad z hlediska zrakově handicapovaného uživatele.

Inkluze je termín, který dnes zvedá ze židle nejednoho pedagoga a také rodiče. Možná také proto se tento název změnil na výraz Společné vzdělávání. Nevím, jestli to zní lépe, ale takto dnes Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) oficiálně definuje začlenění dětí s různým typem postižení do výuky na běžných základních školách. Abychom lépe pochopili dané pojmy, řekněme si na úvod, co to vlastně znamená a co je cílem Společného vzdělávání.

Moderní trendy se rozmáhají čím dál víc. S postupnou digitalizací v mnoha oblastech se brzy zbavíme i veškerých písemností a vše bude překlopeno do elektronické podoby. Nicméně než k tomuto kroku oficiálně dojde, uplyne pravděpodobně ještě pár let. Stále vídám řadu lidí, kteří u sebe nosívají bločky na poznámky, tištěné diáře, kapesní kalendáře.

Chcete si vytvořit účet v bance, uzavřít nájemní smlouvu, zažádat o elektronický podpis? Ať už jde o to či ono, stejně v závěru skončíte u tiskopisů. Pokud vidíte, není to žádný problém. Vyhotovené materiály přelétnete očima a směle podepisujete. Jenže jak postupovat, když vám zrak vůbec neslouží nebo jen minimálně? Budete slepě věřit neznámému úředníkovi za přepážkou?