Pamatujete si, jak jsem vám tvrdil, že je výběr mezi modely iPhonu 12 jednoduchý? A pamatujete si také, když jsem psal, že už si tím nejsem jistý? Řekl jsem si, že chci mít jasný názor a jistotu. Proto jsem se pustil do testu iPhonu 12 mini a iPhonu 12. Jak to dopadlo?

Vezměme to popořádku. Začalo to tím, že na přelomu roku jsem měl občasné pochyby o kvalitách mini. Respektive jsem zažil momenty, které mě vedly k pocitu, že je malý. Možná to bylo způsobeno mou „nenažraností“, možná jen chutí zkoušet něco nového.

Chcete PDF verzi tohoto článku? Stáhněte si ji zdarma.

Máme přece jen v redakci Marka, který stále zkouší nové věci a převážně dokonce i ve světě Androidů. Vzhledem k tomu, že jsme se společně často potkávali v podcastech, mě asi ovlivnila jeho nestrannost. Následující zkušenost však vyjadřuje můj osobní pohled na věc. Určitě se mezi vámi, milí čtenáři, najdou i tací, kteří budou mít přesně opačnou zkušenost.

Osobně bych to přirovnal k bydlení. Když máte domek se zahrádkou, můžete si na ní zasadit strom, který vám bude růst i do výšky desítek metrů. Pokud máte rádi stromy a žijete v bytě, nejspíš vám nezbyde jiná možnost, než si pořídit bonsai. Záleží vždy na úhlu pohledu a je třeba vždy zvolit řešení podle vaší situace – nemůžete se řídit jen podle názorů ostatních. Nebo můžete, ale sousedé v patře nad vámi by vám při zasazení smrku moc nepoděkovali.

Dva zářezy

U iPhonu 12 mini se mi stávalo, že mi přišla jeho velikost nevyhovující ze dvou důvodů. Prvním bylo nepohodlné čtení. Ano, stále je to bombastický telefon, který je příjemný do ruky a je lehký. Když jsem jej ale držel při čtení delší pasáže, stávalo se mi, že jsem vyloženě „nebyl nadšený“.

Kromě častějšího posouvání obrazovky jsem občas měl pocit, že písmo je tak nějak zmenšené a hůře čitelné. To je něco, čeho si možná všimnete jednou, pak na to nemyslíte, a po delším období si uvědomíte, že je něco v nepořádku. Na začátku jsem zkoušel upravovat i velikost písma až jsem došel ke zjištění, že se oči po delším čase přizpůsobí. Od svého prvního iPhonu používám stále nejmenší možný font v rámci celého systému. Což samozřejmě větší obrazovka dokáže lépe pobrat.

Je pravdou, že se mnoha uživatelům modelu mini není co divit. Ono, když Apple škáluje rozlišení iPhonu 12 mini velikostí obrazovky z iPhonu 11 Pro (X nebo XS), budou někde vznikat drobné problémy. S tímto „pocitem“ jsem bojoval na konci prvního měsíce užívání. Není to něco, co by vám drásalo nervy, jako je rozdíl mezi Retinou a předchozími verzemi displeje. Spíš bych to přirovnal k rozdílu mezi Liquid Retina a OLED – pokud telefony nedáte vyloženě vedle sebe, asi málokdo pozná panel na první dobrou.

Dle mého je v tomto pohledu prostě zvláštní, že Apple přeškáloval displej z většího na menší, místo aby nastavil optimální zobrazení pro menší displej. Vždyť na iPhonu s velikostí 4,7″ nebo 5,8″ se iOS zobrazuje perfektně. Proč bylo třeba u mini zobrazení škálovat? Sám si vzpomínám, že iOS 10 byl pro mne důvodem, proč vyměnit iPhone SE první generace za iPhone 7. Šlo o to, jak se vám ten systém používá. Jasně, po delší době si oči a prsty zvyknou na vše, nehledě na velikost, nebo dokonce i systém. Přesto se nedokáži ubránit pocitu, že škálování nebyla dobrá volba.

Piš, holoubku, piš

Druhou věcí bylo psaní. Jednou rukou jsem po letech opět tak rychlý, jako při psaní dvěma palci. Tedy něco, co mi na předchozím XS chybělo. Jednoduše už na písmeno A dosáhnu palcem bez jakéhokoliv přehmatávání těla telefonu. Při delším psaní jsem však vždy využíval dva palce. Jde to, ale není to úplně komfortní. Záleží na velikosti rukou, osobně mi přišlo, že mám ve dvou rukách najednou velmi malý telefon. I když – říct to o zařízení s více než 5″ úhlopříčkou je stále trochu úsměvné.

Nějakou dobu jsem zvažoval, zda objednat i větší model, ale nakonec mi pomohl kolega Filip, který mi poskytl na zkoušku svůj iPhone 12 v zelené barvě, který si pamatujete z jeho recenze. Začalo tak období, kdy jsem odložil malý a skladný telefon a vyzkoušel čím dál populárnější (pro mne do té doby) obří velikost. Taky jste nervózní z výsledku?

Prohození SIM karty a nastavení iPhonu ze zálohy je záležitost přibližně hodiny. V Knihovně fotografií na iCloudu mám jen něco kolem 1 300 fotek a v systému 75 aplikací včetně těch, které testuji. Byl jsem připraven dříve, než skončil fotbalový zápas, u kterého jsem si vyžehlil kopu svých košil.

Jen jediný to může být

Mnoha lidmi kolem mi bylo doporučeno, abych nezkoušel fungovat na obou telefonech, ale abych mini uklidil a používal jen jeden. To se ukázalo jako rozumné vzhledem k finálnímu výsledku. Asi nebylo úplně ideální načasování, protože v období testu jsem nemohl celou dobu používat levý palec z důvodu silnějšího pořezání. Nemohl jsem tak úplně komplexně zhodnotit psaní oběma palci, protože po většinu testování byl prst obvázán gázou.

První pocity byly zajímavé. Velmi dobře se mi četlo, psalo oběma palci (pak už to šlo z kopce s jednou rukou) a po dvou dnech jsem si chválil i delší výdrž baterie. Nebylo ale nic zásadního, co by mě překvapilo. Jedná se o dva stejné modely jedné řady, se stejným hardwarem kromě drobnosti s velikostí obrazovky a kapacitou baterie.

Dosud jsem nepociťoval problém s výdrží baterie miniho, ale mít kolem šesté večerní hodiny o pár procent navíc bylo fajn. Po víkendu jsem se dokonce postupně i naučil psát jednou rukou. Zdaleka to nebylo tak komfortní jako na mini, ale když jsem si přehmatával tělo telefonu, docela to šlo. Pocitově bylo psaní jednou rukou o trochu horší než na XS (vzhledem k rozměrům). Během březnového uzavření okresů se mi však prst postupně zahojil a já si uvědomil, jak je psaní dvěma prsty na větší klávesnici pohodlné. Ano, je to benefit, ovšem je jediný?

Ne všechno zlato…

Začal jsem si pohrávat s myšlenkou vyměnit mini za větší obrazovku. Jeden večer jsem ale narazil. Když ležím v posteli na boku, často mívám telefon opřený o stranu na posteli a ovládám jej jen jednou rukou. XS tady naráželo na problém zakulaceného rámečku, který na boku klouzal. Nikdy jsem nepoužíval kryty a z toho důvodu mi oblé hrany v posledních letech nevyhovovaly. Možná se pohodlněji drží v dlani, ale osobně dávám více přednost hranatému designu.

Ten se vrátil zpět u řady 12 a zrovna v tomto ohledu má výhodu. Ovšem obří obrazovka 6,1″ mi dělala značné problémy. Po přibližně dvaceti minutách používání mne začal nepříjemně bolet palec pravé ruky a část zápěstí. Dal jsem tomu pár dní a vždy takto telefon používal jen pár minut, aby si ruce postupně zvykly. Ani po dvoutýdenní silnější uzávěře, kterou jsem z 85 % trávil doma, se mi nepovedlo tento problém vyřešit. Ruka bolela a já se nakonec naučil telefon v posteli nepoužívat.

Říkal jsem si, že tento drobný neduh (na který bych si třeba v horizontu měsíců zvykl) mi vyváží benefit baterie a větší obrazovky. V každodenním kontaktu jsem ale s tímto rozhodnutím dostával čím dál více „na frak“. Při platbě Apple Pay v pekárně byl telefon najednou nepohodlný – z důvodu absence Apple Watch a nutnosti zadávání kódu byl moc velký a do ruky neforemný. Když jej vytahuji z kapsy za chůze na procházce, úchop je trochu méně jistý a často jsem se bál, že mi spadne na zem. I když první záležitost placení bych vyřešil pořízením chytrých hodinek anebo snad budoucností bez respirátoru na obličeji, strach z pádu zařízení na zem při vytažení z kapsy pro mě nebyl už tak jednoduše řešitelný. V jednu chvíli se mi tak představa menší varianty zase zamlouvala více a já si říkal, že rozhodnutí bylo správné.

Nebyla by to správná recenze, kdybych nevyzkoušel i rozdíly v oblasti focení. Když vytáhnete mini z kapsy, fotku jednou rukou uděláte bez problémů. Stejně tak selfie se skoro dvouletou neteří. Ale fotit takové fotky jednou rukou při použití (pro mě) obří dvanáctky jsem nedokázal. Všechna čest všem, kteří to zvládají a ještě si u toho spokojeně pobrukují.

Teď dejme stranou prodeje malé varianty i to, zda zůstane v nabídce v dalších letech, či jaká vylepšení by mohla mít. Když jsem přemýšlel nad touto recenzí, uvědomil jsem si opravdové základy. Nechci tím omlouvat nižší výdrž baterie nebo nepochopitelné použití ultraširokého fotoaparátu místo telefoto objektivu. To, na co telefon nejvíce potřebujeme, je kontakt s rodinou a přáteli. Malý přenosný „počítač“ nám to vše usnadní. Telefon jakékoliv velikosti – takový, který nám vyhovuje nejvíce.

Záludné benefity

Nečekané bylo překvapení, že větší telefon mám v ruce častěji. Na e-maily jsem najednou odpovídal skoro okamžitě (přestože nemám upozornění), shlédl jsem více videí na YouTube a dokonce jsem naplánoval několik čísel iPure v Trellu. Což jsou sice činnosti, které zvládnu i na menší obrazovce, ale až dodnes jsem se tím neobtěžoval. Větší obrazovka neznamená jen produktivnější práci, ale současně také více času u ní.

Ne, že bych nutně musel omezit čas strávený u telefonu, ale s mini nemáte pocit, že všechny události dne musíte vyřešit teď hned. Věnujete se jim až v čase, který na ně máte vyhrazený. Například svou e-mailovou schránku sice otevírám vícekrát denně, ale na většinu e-mailů není třeba odpovědět do 5 minut.

Stejně tak, pokud vezmeme v úvahu názor, že větší obrazovka je lepší, je logické zmínit, že i iPad nebo MacBook nás činí produktivnějšími. Došlo mi, že čas, který pak mám na konkrétní činnost vyhrazenou, netříštím mezi více zařízení, kde je práce s aplikacemi nebo službami komplikovanější, ale vyřídím ji rychleji, protože daná zařízení jsou k tomu ustanovená. Jasně, i tabulku upravíte na iPhonu, ale že by to byla vyloženě pohodlná práce, na kterou byste se těšili, to se říct nedá.

Pokud si to dobře pamatuji, výdrž baterie je velmi podobná předchozímu XS, takže v denním rytmu jsem nenarazil na větší problémy, kdy by mi chyběla šťáva. Ostatně jejich hodnoty dle porovnání na stránkách Apple jsou velmi podobné. Je také zajímavé, že mini s výdrží překonává všechny řady s menší obrazovkou, včetně druhé generace SE z minulého roku. A kromě 11 Pro má velmi podobná čísla jako modely X a XS. Což mě přivedlo na myšlenku, jak jsme mohli dříve vydržet s baterií celý den třeba u iPhonu 6S, 7 nebo X. A teď si stěžujeme na výdrž mini? Ano, ale jen proto, že jej porovnáváme s těžšími váhami jako je iPhone 11, 11 Pro nebo 12.

Ale ať už by telefon měl jakkoli velkou obrazovku, určité úkony budou stejně rychleji zvládnutelné na iPadu nebo MacBooku. Proto jsem byl za zkušenost s větším telefonem rád. Dává vám víc, ale současně od vás více vyžaduje.

Všechny telefony v našem mozku vytváří jakési podhoubí myšlenek, že musíme být stále dostupní a připravení reagovat. Ale telefony by měly sloužit nám a ne my jim, správně? Bylo zajímavé sledovat, jak u mě větší telefon vytvářel pocit, že musím vše vyřídit okamžitě, protože k tomu vybízí velikost obrazovky a mám tu možnost. To jsem za předchozí měsíce s mini nepociťoval ani jednou. A přitom jsem na něm vyřídil stejné množství e-mailů a stejně kontroloval Twitter. Jen četnost a čas se změnily.

Osobní pocit je takový, že se nacházím přesně na rozmezí spektra. Co já bych dal za velikost 5,8″ v designu dvanáctkové řady? Úhlopříčka 5,4″ mě přivedla ke zpochybňování vlastního já a naopak „standardní“ dvanáctka je pro mě v mnoha situacích velká. Chápu, že trend směřuje jinam, než myšlenkové pochody jednoho zanedbatelného uživatele v Čechách. Přesto vnitřně budu tento krok Applu ještě několik let (nejspíš) vyčítat.

Volba srdce a prstů

Nakonec u mě zvítězila pohodlnost a skladnost. Telefon pro mě není jediným zařízením, které používám, ale zapadá jako dílek do celého obrazu puzzle několika zařízení, se kterými v průběhu dne pracuji. S každým jinak, s každým na jiné bázi a na jiné úkony. Mám pocit, že jsem paradoxně byl produktivnější, protože větší a náročnější úkony jsem si nechal na větší zařízení a ty menší zvládnul s telefonem.

iPhone 12 mini obejmu v jedné ruce bez větší námahy a hmotnostně si v kapse polepším. Díky zabandážované ruce se u mě prokázalo, jak nemotorně ovládám tak velký telefon jednou rukou. Psaní zpráv po několika dnech dalo čím dál víc zabrat, palec trpěl, jak se natahoval po áčku. Dva palce na začátku testu byly přece jen o poznání lepší, ale ve svém denním nastavení tak běžně nepíšu. Uvědomil jsem si, že velikost pro mě není dostatečným důvodem pro změnu.

Bez obalu přiznám, že baterie by mohla v letošním roce zažít pokrok, jakým byl znatelný posun mezi XS a 11 Pro. Ale že bych kvůli tomu obětoval pohodlnost mých prstů a bezpečí práce s telefonem? Nejlepší na tom je, že pokud se mi jednou stane, že večer nebudu mít dostatek šťávy na večerní akci (až budou třeba v létě povolené), tak aspoň zažiju ten absolutní klid bez „stálé dostupnosti“.

Přivedlo mě to na začátek. Ke konci testu jsem si položil otázku: chceš větší telefon, aby se ti dobře psalo, nebo menší, abys jej mohl pohodlně přenášet a ovládat? Odpověď rozhodla a opět se přiklonila k mému původnímu názoru. Apple prostě v roce 2020 nabídl uživatelům hodně možností. Pandemická situace trochu promluvila do nemožnosti vyzkoušet si telefony naživo, jak se různé obchody otevírají a zavírají. Což se stalo i mně, když jsem si musel větší variantu vyzkoušet sám a nespoléhat jen na youtubery nebo kolegy z iPure.

Tohoto hesla se nadále držím. Nepřemýšlet nad volbami ostatních, kteří mají různé potřeby, ale přemýšlet při výběru nad vlastním workflow a osobním pocitem. Nechci teď znít sebestředně, ale jednoduše má každý jiné metody, jinou práci, jiný typ zábavy atd.

Kdybychom všichni dělali všechno stejně, stačil by nám jeden model telefonu s jedním operačním systémem. Možnost volby nás dělá lidmi a odlišuje nás od zvířat. Občas nás něco láká na vyzkoušení jen proto, že je to trendy a moderní. Moje závěrečné doporučení po tomto testu je: pokud vám něco nevyhovuje, zkuste to změnit. Pokud vám ale něco vyhovuje, proč to měnit?

V budoucnu tuto situaci může zlomit jediná věc – pořízení Apple Watch. Věřím, že v té chvíli bych přestal řešit pohodlí ovládání jednou rukou, protože bych telefon nemusel mít stále u sebe v kapse. Ale jestli se to stane a jak to změní mé návyky, možná nikdy nezjistíme. Pokud ale ano, budete první, kdo se o změně dozví.