Inkluze je termín, který dnes zvedá ze židle nejednoho pedagoga a také rodiče. Možná také proto se tento název změnil na výraz Společné vzdělávání. Nevím, jestli to zní lépe, ale takto dnes Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) oficiálně definuje začlenění dětí s různým typem postižení do výuky na běžných základních školách. Abychom lépe pochopili dané pojmy, řekněme si na úvod, co to vlastně znamená a co je cílem Společného vzdělávání.
Některé děti bohužel neměly tolik štěstí jako ostatní a narodily se s nějakým typem postižení, které jim znemožňuje stejný přístup ke vzdělání. Takové děti dnes potkáváme ve speciálních školách. Jsou to školy, na které si mnozí, a to bohužel včetně některých učitelů základních škol, ukazují prstem a říkají: to jsou ti, no však víš…

Používají se různé i hanlivé názvy a většina si možná přeje, aby tyto speciální školy stály někde na periferii a nebylo na ně a jejich žáky moc vidět. Dnes je po vzoru Evropské unie a okolních zemí snaha děti s postižením začlenit do běžného života mimo jiné také tím, že se budou vzdělávat v běžných základních školách. A právě tady může docházet – laicky řečeno – ke kolizím a střetům se dvěma světy.

Dva světy

Jsou děti, kterým to jejich typ postižení umožní, za pomocí školních asistentů mohou zvládnout zařazení do běžné výuky a nemusí to být vůbec velkým problémem. Narovinu si ovšem řekněme, jak se umí děti chovat k těm, kteří nějakým způsobem nezapadají, případně nevypadají stejně jako ostatní. Už to je pro mnohé takto začleněné děti velmi stresující.

Pak jsou tady učitelé, kteří nejsou zvyklí pracovat s dětmi s postižením a mnohdy jsou rádi, že dokáží zvládnout ty své. Pro učitele a také pomocného asistenta ve třídě je to stejně jako pro žáka s postižením nové a neprobádané teritorium, kde se všichni teprve hledají.

Než budu pokračovat, asi bych měl objasnit, proč já, člověk, který se zabývá implementací technologií Applu, píšu takovýto článek. Co k tomu asi můžu říct? Už více než osm let se mimo vzdělávání v oblasti mobilních technologií ve firmách a medicíně zabývám se svými kolegy také vzděláváním nejen pro školy běžného typu, ale také pro školy speciální. Nepovažuji se za odborníka na inkluzi a ani na to nemám vzdělání. Mám ovšem něco, co nemají ani někteří pedagogové – osobní rodinnou zkušenost.

Mám neteř s mozkovým postižením, která navštěvuje speciální školu a se níž jsem poprvé před sedmi lety na iPadu vyzkoušel možnosti vzdělávání. Díky iPadu začala být poprvé schopna vyjádřit některé základní pocity, rozpoznávat a učit se novým situacím a co bylo nejpodstatnější, poprvé s okolním světem komunikovat.

Od té doby jsme zařadili vzdělávání s iPady pro děti s postižením do jedné z našich prioritních os a začali jsme se ve spolupráci s pedagogy ze speciálních škol zabývat metodikou vzdělávání. Uběhl nějaký ten rok a od roku 2017 jsem koordinátorem celorepublikového projektu MŠMT, Centra kolegiální podpory.

Inkluze: iPad jako prostředek

Cílem projektu, je seznámit učitele z běžných základních škol s možnostmi vzdělávání dětí se speciálními potřebami a jak právě iPad může být jejich prodlouženou rukou a velkým pomocníkem. Center kolegiální podpory je celkem osm, vždy jedno v kraji. Samotným centrem se staly speciální školy a vedoucími lektory pedagogové, kteří iPad ve výuce a motivaci žáků s různými typy postižení používají.

Každý měsíc tito lidé předávají své zkušenosti kolegům z běžných základních škol a učí je s dětmi pracovat. Než budu pokračovat, je potřeba zdůraznit, že zde nestavíme iPad jako nejdůležitější a všespásný prvek pro vzdělávání dětí. Je to především učitel, jeho představivost, schopnost naslouchat, trpělivost a kreativita, které jsou na prvním místě při výuce.

Až poté spolu s dalšími kompenzačními pomůckami přichází na řadu iPad, který – abychom ho zase neposouvali někam na konec – si získává čím dál větší oblibu nejen u dětí, ale také u pedagogů, kteří mají k dětem za pomocí této technologie podstatně blíže a jsou schopni některé věci daleko lépe vysvětlit. Děti mají za pomocí jablečného tabletu také větší možnosti než doposud.

iPad se pro mnohé z nich stal významným komunikačním nástrojem a pomůckou k dosažení vědomostí, které přijímají, dále s nimi pracují a v jejich zápalu „boje“ si ani neuvědomují, že se vlastně učí. Celá řada doposud dostupných pomůcek nebyla schopna tohoto efektu dosáhnout, anebo jich musela být celá řada, aby splnily to, co jedna tenká placka.

Proč právě iPad? Proč ne jakýkoliv jiný tablet? Tento dotaz dostáváme poměrně často od rodičů dětí a vedení škol, které nechtějí vždy investovat do „drahých“ iPadů. Odpovídám takto: iPad je prozatím, dokud nepřijde někdo s něčím jiným, nestabilnější a nejbezpečnější tablet na trhu. Stabilita zařízení je v případě práce s dětmi s postižením zřejmě nejdůležitější. Představte si tablet, který se bude dítěti při jeho práci s ním, jež nám mnohy přijde sama o sobě chaotická, zasekávat, odpojovat a budou padat aplikace. Takový tablet je v tomto prostředí prostě nepoužitelný.

Magické označení

Dalším důležitým faktorem je přístup Applu právě k lidem se speciálními potřebami a různým typům postižení. Od vybalení z krabice toho nejlevnějšího modelu si můžete být jisti, že toto zařízení je připraveno i pro člověka, který je nevidomý! iPad toho pro různé typy postižení nabízí celou řadu a byli bychom tu na další článek, kdybych se měl rozepisovat. Doporučuji navštívit stránky Applu a vyhledat témata zpřístupnění, anglicky accessibility. Budete žasnout, co všechno umí.

Vraťme se ale nyní zpět k tomu, proč iPad ve speciální pedagogice. V neposlední řadě, a to nejdůležitější, proč právě iPad, jsou speciální a odborné aplikace pro výuku a práci s těmito dětmi. Dnes jich existují stovky a mnoho z nich už i v českém jazyce. Tyto aplikace pro speciální potřeby pomáhají dětem s vadou řeči, rozvíjí jemnou motoriku, pomáhají se orientovat v čase a prostoru, vytvářet příběhy, díky kterým se dětí učí vyjadřovat a chápat situace běžného života. Je jich dnes celá řada a učitelům mohou významně pomáhat v jejich práci se vzděláváním dětí.

iPad je dnes jako jediný tablet úřady identifikován jako kompenzační pomůcka! Toto magické slovní spojení znamená v našich končinách poměrně hodně. Představte si, že úřady oficiálně tento „drahý, značkový“ tablet identifikují jako nástroj pomoci pro naše občany s různými typy postižení. Osobně jsem za to moc rád a ještě raději vnímám to, že jsou lidé na úřadech, kteří neztratili všechnu soudnost. Díky za to!

Spolu s našimi vedoucími lektory Center kolegiální podpory jsem navštívil základní školy v Anglii, kde jsme měli možnost srovnání a především načerpání inspirace ze země, kde inkluze a společné vzdělávání již funguje mnoho let. Pro mne jako člověka technologicky zaměřeného bylo velkým překvapením, jak významným způsobem byl iPad a také Mac ve školách do výuky začleněn.

Škola Bohunt School, kterou jsme navštívili, má 1 200 žáků a hádejte co – ano, mají 1 200 iPadů! Každý žák má iPad, se kterým chodí do vyučování, a každý den s ním aktivně pracuje. Do školy Bohunt School dochází také děti s postižením. Nutno ovšem říci, že stejně jako u ostatních škol, které jsme navštívili, bylo zřejmé, že ne s každým typem postižení a žáka jsou schopni pracovat. Některá postižení jsou prostě natolik velká, že ani v zemi, kde má společné vzdělávání poměrně velkou historii, nejsou schopni všechny typy žáků vzdělávat na běžných školách.

Také v Anglii, stejně jako u nás, mají speciální školy a hrdě musím říci, že ty naše ze zkušeností z našich center jsou na velmi vysoké úrovni. Přístup našich pedagogů na speciálních školách se možná liší jen v tom, že ještě neumíme všude využívat moderní technologie naplno, ale přístup učitelů a možnosti, které děti ve speciálních školách mají, jsou opravdu výjimečné.

Závěrem si dovolím poděkovat všem pedagogům, kteří učí děti s postižením, a to jak ve školách speciálních, tak nově v běžných základních a mateřských školách. Práce, kterou děláte, je vidět a je vnímána. Nejen že pomáháte těm, kteří neměli tolik štěstí jako ti ostatní, ale především pomáháte svým přístupem budovat lepší společnost. Díky za to!