Funkce na čas

Několik posledních dnů testuji beta verzi iOS 12.2, kterou Apple vydal 24. 1. 2019. Aktualizace přináší několik novinek jako například změnu ikony zrcadlení obrazovky v Ovládacím centru, nový design aplikace Apple TV Remote Control Center nebo podrobnější možnosti nastavení aplikace Wallet. Registroval jsem také novou sekci Reproduktory a TV v aplikaci Domácnost. Novinek je mnohem více, ale co mě opravdu zaujalo, je nová funkce Klidový čas, která byla již v iOS 12.1.2 doplněna do Času u obrazovky.

Funkce umožňuje nastavení časového rozvrhu, kdy nechceme trávit čas u obrazovky, tj. nastaví nám klidový režim a znepřístupní aplikace pro jejich použití. Tedy vyjma těch, které si v nastavení nepovolíme. Je to až zarážející, že takovou funkci dnes potřebujeme. A pravda, vlastně samotný Čas u obrazovky, který je nám k dispozici od iOS 12, s sebou nese stejnou pochybnost. Osobně si nemyslím, že něco takového potřebuji a využiji, nicméně jsem se nechal unést a novinku otestoval.

Málo bylo více

S nelibostí sleduji, jak se postupně stáváme čím dál více závislejšími na technologiích, které, myslím, nám mají být hlavně pomocníkem. Je to novodobý fenomén, že namísto, aby technologie sloužila nám, sloužíme my jí.

Nebudu se dnes vracet do dětství ani do let dospívání. Přeci jenom to byla doba ovlivněná svým politickým uspořádáním, které značně omezovalo dosah na technologické novinky. Vždyť už jen sehnat kazetový přehrávač, tzv. dvojče, bylo malým zázrakem. Nebudu zasahovat ani do sociální roviny, kdy jedinou komunikační sítí byl osobní kontakt, který se na dálku udržoval formou dopisů a v lepších případech pomocí telefonátů.

Sice už jen matně, ale pamatuji dobu, kdy jsem ještě neměl mobilní telefon a počítač jsem používal jen v zaměstnání a abych nezapomněl – bez internetu. Byla to doba, kdy hlavním zdrojem informací bylo rádio, noviny, časopisy, knihy a v neposlední řadě kolegové a rodina. Vzpomínám také na dobu, kdy jsem se cestou na služební cestu rád ztrácel v papírových mapách při hledání odboček, které již neexistovaly. Přeci jenom být hezky ztracen mělo své kouzlo. To samé se dá říci o korespondenci, kdy jsem na odpovědi k zaslaným otázkám čekal několik dní. Ten pocit, když jsem na stole viděl očekávanou obálku či koresponďák, se mi dodnes vybavuje.

Představte si, že na stole máte kalendář, hodiny či budík, papírový blok a tužky různých barev. To byly jediné nástroje, které řídily můj čas, a se kterými jsem kontroloval plnění úkolů. Produktivita se měřila skutečným výkonem v čase, tedy reálně odvedenou prací. Z té vás mohl vyrušit maximálně zvuk drnčícího telefonu, příchozího faxu nebo hlas kolegy.

Nová doba

Dnes jsou naše kapsy, batohy a tašky obtěžkány technologiemi, které dokáží naprosto neuvěřitelné věci. Je až s podivem, že si každý najde to své, tedy, že dokážeme jednu a tutéž technologii použít jinak, respektive ji přizpůsobit našim potřebám. Naši pomocníci za nás převzali většinu agendy, jako organizaci času, správu úkolů, kontrolu jejich rozpracovanosti a plnění. Zároveň jsou zdrojem informací a hlavním komunikačním nástrojem. Pominout nelze ani dostupnost dat, která již nenosíme na fyzickém disku, ale máme je kdykoliv dostupná na cloudových službách. Z mnoha pohledů jsme dospěli, tedy alespoň pohledem v čase.

Nicméně je zde i stinná stránka. S růstem technologických možností kapesních zařízení se objevilo i mnoho služeb, které nám změnily návyky. Ano, je řeč o sociálních sítích, stejně jako o schopnostech získávat jakékoliv informace v setinách vteřiny. Také herní průmysl využil technologických možností kapesních zařízení a přispěl výrazně k tomu, že více a více času trávíme pohledem na displeje umístěné v našich dlaních.

Jsme neustále vyrušováni desítkami až stovkami notifikací, které se nám na našich zařízeních zobrazují a upozorňují nás na nutnou pozornost. Z počátku výhoda, kterou jsme chtěli a získali, se stává překážkou, kdy namísto soustředěné činnosti chaoticky přeskakujeme z jedné do druhé. Být neustále on-line již není výhodou a stále čím dál tím častěji hledáme způsoby, jak se od novodobé závislosti odpoutat.

Měření s omezením

Apple v iOS 12 přišel s novinkou, kterou pojmenoval Čas u obrazovky. Jde o funkci, která nám zobrazuje informace o vytíženosti našich kapesních pomocníků v čase a zároveň zobrazuje nejvíce používané aplikace. Lehce si tak můžeme udělat obrázek o tom, kolik času věnujeme jaké aplikaci, respektive činnosti. Možná byste se divili, co vše o sobě a svých návycích zjistíte. Ti odvážnější z nás funkci využívají a věřím, že do značné míry díky ní změnili svůj styl práce s iOS.

Nyní šel Apple o krok dále a představil funkci Klidový čas. Ta umožňuje stanovit čas, kdy nechceme být rušeni a zakáže všechny aplikace a telefonní hovory nebo jen jejich výčet. Funkce je součástí Času u obrazovky, kterou najdeme v nastavení iOS. Pro její aktivaci postačí určit den nebo dny, kdy ji chceme použít a definovat časové rozmezí. Můžeme zapnout stejný čas omezení pro každý den nebo zvolit jiné časy pro různé dny.

V případě aktivace se u všech zakázaných aplikací zobrazí ikona přesýpacích hodin před jejich názvem a samotné tlačítko aplikace ztmavne. Aplikace jsou nedostupné, respektive při jejich aktivaci dostanete upozornění, že jste vyčerpali povolený čas. Pokud i přesto budete trvat na její aktivaci, je zde nabídka Ignorovat limit, po jejímž stisknutí je aplikace opět k dispozici.

Novinka je logickým rozšířením nastavení iOS, respektive Času u obrazovky. Do té doby jsme mohli využívat více jak desítku aplikací, které nám zajistily blokaci ostatních aplikací či služeb. To, že ji Apple implementoval přímo do iOS, je chvályhodné a ukazuje, že si je Apple vědom problému se závislostí uživatelů na technologiích.

Řešení je snazší než snadné

Přijde mi opravdu zvláštní, že jsme dospěli do stavu, kdy měříme aktivitu strávenou s technologiemi, které měly být primárně našimi pomocníky. Rovněž se pozastavuji nad tím, že nejsme ochotni je vypnout nebo jednoduše odložit. Často se setkávám s tím, že namísto přímé komunikace řešíme vše jen pomocí messengerů, a to i v případě, kdy jsme v jedné místnosti. Nezřídka registruji pokusy o využívání sociálních sítí i pro obchodní korespondenci.

Často sleduji dění kolem sebe, kdy se na ulicích potkávám s lidmi, kteří hledí do svých zařízení a mnohdy ani neví, kde jsou a koho potkali. Také je častým jevem, že vkročí do silnice, kde projíždí auto nebo vrazí do kolemjdoucích. Rovněž konverzace získala neduhy v podobě nezúčastněného hledění do displejů během společných setkání, případně neslušné vyrušování pohledem na zápěstí s hodinkami plnými notifikací.

Namísto využití technologií pro vyšší produktivitu, pro kvalitnější výstupy naší práce, jsme si vytvořili závislost nemálo podobnou té, kterou známe u gamblerů či narkomanů. Nemyslím si, že omezení, které Apple nyní v iOS nabízí, je cestou k jejímu odbourání. Nicméně snaha nabídnout uživatelům alespoň nějaké možnosti omezení se jeví jako kladná. Já jsem pro radikálnější změny. Možná je to tím, že jsem zažil jiný systém, možná je to má charakteristická vlastnost, ale já se technologiím nepodřizuji. Když je potřebuji, využívám je a když ne, odložím je. S klidem a beze stresu. Ostatně, to doporučuji i vám.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *