Neskutečný pohodář a kreativec. Tak na mě působí Honza Krejčí alias @screechcz, kterého jsem poznal nejprve na Instagramu a následně i osobně. Líbí se mi, jakým způsobem Honza přistupuje k životu a zároveň mě oslovuje i jeho tvorba. Myslím si, že jeho příběh je velmi zajímavý.

Honzo, zkusíš se v krátkosti představit? Kdo jsi a co děláš?

Jsem obyčejný chlap, který miluje svoji rodinu, svůj domov, přírodu a svůj foťák. S rodinou žiju na malém statku ukrytém v srdci středních Čech. Před sedmi lety jsme s ženou po svatbě odletěli na Nový Zéland, kde jsme rok žili. Tam jsem vlastně poprvé začal více koketovat s focením a videem. Tehdy ještě pomocí malého kompaktu a akční kamery. To jsem asi ještě netušil, že je to začátek dlouhého příběhu. Příběhy jsou právě to, co mě neskutečně baví. A možnost tyto příběhy vyprávět skrz hledáček foťáku se pro mě stala obrovskou vášní. Ta vášeň byla natolik silná, že v poslední době už foťák nedávám z ruky.

Chcete PDF verzi tohoto článku? Stáhněte si ji zdarma.

Je pravda, že tě aktuálně fotografování a točení videí naplno živí?

Je to pravda. To rozhodnutí přišlo během letošního roku. Práce na statku, zaměstnání, a k tomu foťák, nebyla trvale udržitelná kombinace. Zakázek na fotky a videa začátkem roku přibylo natolik, že jsem se odvážil udělat ten krok a pustit se na volnou nohu. Nebylo to pro mě jako hlavu rodiny jednoduché, ale od ženy jsem měl obrovskou podporu, a tak nebylo co řešit. Zatím toho absolutně nelituju. Občas je toho hodně, ale jsem svým pánem a dělám to, co miluju.

Co ty a Instagram? Už nějakou dobu tě sleduji a moc se mi líbí, jak jsi kreativní a kombinuješ fotky s videem. Prozradíš tajemství svého úspěchu?

Díky, tak to mě těší, že tě můj Instagram baví. To je asi vlastně i mým cílem. Bavit lidi. Snažím se tolik neřešit čísla, i když tahle sociální síť k tomu člověka trochu nutí. Největším úspěchem pro mě ale je zpětná vazba od lidí, kteří mě sledují. Loňský rok jsem měl takový miniprojekt Úterní inspirace, kde jsem představoval české a slovenské profily, které mě svým obsahem zaujaly. Prostě jsem si každé úterý stoupl před foťák a začal mluvit. K tomu jsem časem přidal ztřeštěné úvody a „pořad“ byl na světě. Protože mě to neskutečně bavilo, a taky díky obrovské odezvě, jsem to úterý co úterý táhl celý rok. Nedávno jsem zahájil nový projekt na IGTV, kde se snažím lidem přiblížit základy focení a videa. A zatím to má nečekaně velký ohlas. Úspěch je asi v tom, být sám sebou. Lidé po čase poznají, když si člověk na něco hraje a tvoří „umělý“ obsah. A taky by ten Instagram měl člověka bavit. Alespoň já to tak mám.

Co je dnes vlastně potřeba k tomu, aby se člověk na Instagramu či jiných sítích prosadil?

Sociální sítě jsou dnes přesycené obsahem, a tak to není nic lehkého. Člověk by si měl na samém začátku stanovit, co od Instagramu očekává. Zda to má jako své portfolio, výkladní skříň své firmy či se chce stát „influencerem“. I když tohoto „vysněného zaměstnání“ nejsem úplný zastánce. Každopádně cesta k úspěchu je dlouhá, plná práce a učení se. Je to o skvělém obsahu, originalitě, komunikaci a hlavně pravidelnosti. Samozřejmě i dnes se objeví lidé, kteří na sociálních sítích vystřelí jako raketa. Většinou je to právě tím, že jsou něčím jiní, dělají věci po svém a na špičkové úrovní. Ale jsou to spíše výjimky. Také je podle mě hodně důležité potkávat lidi ze sociálních sítí v reálném světě. Spojovat si tak ty nicky za zavináčem s reálným člověkem. A taky dost pomáhá nebrat Instagram tak vážně.

Pojďme k technice. Vím, že jsi Apple pozitivní, ale zároveň primárně používáš zrcadlovky. Je to tak?

Nedávno jsem si pořídil své úplně první nakousnuté jablko v podobě iPhonu. A přiznávám, že to nebylo jen kvůli recenzím na spolehlivost, uživatelskou příjemnost, ale taky z důvodu foto a video výstupu. A musím říct, že mě iPhone mile překvapil a poslední dobou ho čas od času využiju pro tvorbu právě na sociální sítě. V devadesáti devíti případech ze sta ale stále v ruce držím zrcadlovku (momentálně už bezzrcadlovku, která před pár dny rozšířila můj arzenál).

Dokázal bys pro svoji tvorbu používat jen a pouze iPhone?

Kdybychom se bavili pouze o tvorbě pro Instagram, uměl bych si to představit z technické stránky. Ty výstupy jsou plně dostačující. Ve fotografii i videu. Dokonce mám na IGTV dva vlogy, které jsou točené a stříhané jen a pouze pomocí iPhonu. A myslím, že kvalita výsledných videí je skvělá. Trpělo by ale moje kreativní já. Možnosti různých objektivů, hraní si s hloubkou ostrosti a následná postprodukce jsou věci, kvůli kterým mě svět fotografie a videa pohltil. A neumím si zatím moc dobře představit přijít za klientem jen s telefonem v kapse. Ale ten čas možná jednou přijde.

Prozradíš nám nějaké tipy a triky na super záběry, místa anebo tvé oblíbené aplikace?

Jak rád říkám, video musí mít hlavně „příběh a srdíčko“. Skvělé video se dá natočit skoro všude. Samozřejmě lokace dokáže posunout výsledek o několik levelů výš. Důležité je, aby se lidi naučili vnímat svět kolem sebe. Všímali si detailů a ty pak do videa zapojili. Je to o trénování oka, stejně jako třeba v kompozici. Naučit se vyprávět i sebekratší příběh, například jen ve stories, jako by to byl film. Netočit bezhlavě, přemýšlet nad tím. I krátké zastavení a rozmyšlení záběrů bude na výsledku hodně znát. Mé oblíbené aplikace? Co se fotografie týče, je to stoprocentně Lightroom. Nejen na úpravu, ale i focení pomocí iPhonu. Nativní aplikaci na focení prakticky nepoužívám. A na video mám aplikaci Spark camera a na tu nedám dopustit. Za mě nejlepší pomocník na tvorbu stories nebo dokonce IGTV videí.

Co následná úprava. Dáváš přednost drobným změnám nebo naopak preferuješ velký zásah do fotky.

Přiznávám, že mě baví si s fotkou v postprodukci hrát. Vše ale většinou zvládnu právě v Lightroomu. Po Photoshopu sahám málokdy. Čas od času z fotky něco vymažu, když vím, že to v reálu prostě nešlo vyfotit jinak (dráty vysokého napětí atd.). Postprodukci beru jako součást tvorby fotografa, takže mi úpravy fotek nevadí. Naopak si myslím, že je to cesta, jak se odlišit a najít si svůj styl.

Co ty a iPad? Dokázal bys ho používat na úpravu a střih videa? Nebo jedeš vše na Macu?

Jak už jsem zmiňoval, zatím vlastním jen iPhone. Ale svět nakousnutého jablka mě samozřejmě láká. Už mi není dvacet, takže to není kvůli nějaké frajeřině, ale protože kolem sebe slyším, jak vše funguje, spolupracuje a ulehčuje člověku práci. Měl jsem možnost vidět úpravu fotek na iPadu a byla radost to sledovat. Takže pokud člověk řeší postprodukci „za běhu“, může to být neskutečný pomocník. Určitě mi to nasadilo brouka do hlavy.

Jaký je tvůj životní cíl? A co plány do budoucna?

Mým životním cílem je úsměv na rtech. Vždycky jsem chtěl být táta. To se mi splnilo. Chci se v životě bavit a dělat to, co mě baví. Tak teď díky foťáku pracuju na tomhle. A doufám, že mi to dlouho vydrží a úsměv mi z tváře jen tak nezmizí.

BIO:

Jan Krejčí, čtyřiatřicetiletý táta, manžel, statkář a v poslední době tak trochu profesionální držák na foťák. Jeho život začal láskyplným dětstvím na vesnici, které vystřídala gymnazijní léta plná bujarých večírků a rock&rollu. Po maturitě zamířil na ČVUT do Prahy, které po pár letech zdárně nedokončil a vrhl se do řad pracujícího lidu. Velkým životním krokem bylo slovo „ANO“, které v roce 2012 udělalo z jeho krásné přítelkyně manželku a celoživotního parťáka do nepohody. Po svatbě společně odletěli na Nový Zéland, kde rok žili. Tam také Honza udělal své první krůčky do světa fotografie a videa. Narození prvního potomka vedlo ke změně bydliště a Prahu nahradil malý rodinný statek ve středních Čechách. Honzova láska k foťáku postupně sílila a v posledních letech přerostla v obrovskou vášeň a životní náplň.