Od vzdělávací konference Applu, která proběhla na konci března v jedné z nejstarších středních škol v Chicagu, jsem neočekával mnoho. Když se mě někdo zeptal, co si myslím, že Apple představí, počítal jsem s nějakým novým iPadem, aktualizacemi aplikací se zaměřením na vzdělávání a doufal jsem možná v nové barvy iPhonu X, nové AirPody nebo nástupce iPhonu SE. Novinářské sny se však nevyplnily a hodinové představení se neslo jen a pouze v duchu vzdělávání. Záře reflektorů byla po celou dobu zaměřena na jedno místo – staronový iPad 6. generace.

V souvislosti s konferencí Applu, která byla zaměřená na školství, se hojně diskutuje o větším důrazu a zaměření kalifornské společnosti právě na tento segment, který byl v poslední době spíše přehlížen. Otázkou však zůstává, jak hodně se představené novinky, mezi nimiž je tou největší levný iPad, dotknou českého vzdělávacího systému. Oslovili jsme proto nejen odborníka pro vzdělávání Jana Jílka, ale i několik učitelů, kteří s iPady ve školách každý den pracují.

Každá cesta má svůj začátek a svůj konec, tedy start a cíl. Má cesta začala v dubnu 2015, kdy jsem si objednal své první Apple Watch. Hlavní důvod k pořízení byl čistě prozaický, chtěl jsem je pro správu a organizaci času. Přeci jenom jsem očekával hlavně hodinky, i když díky integraci s iOS chytré. Na startovní čáru jsem se tedy postavil s očekáváním, že se přesune správa mého času z kapsy na ruku, tedy z iPhonu na Apple Watch.

Kam s ním? Slavný Nerudův fejeton o starém slamníku. Já jsem však seno vyměnil za Apple Pencil, u kterého již od začátku řeším, kam s ním. Kalifornský gigant svoji jablečnou tužku představil v roce 2016. Ten samý rok také vyšel iPad Pro s úhlopříčkou 12,9 palce, který jsem si pořídil. K tomu kromě Smart Keyboard i Apple Pencil a jablečnou tužku od té doby nedám z ruky.

„Je složitější najít dobrý design než ten špatný, částečně proto, že ten dobrý slouží našim potřebám tak dobře, že ho vůbec nevnímáme,“ řekl americký akademik Donald Arthur Norman. A jeho citát přesně vystihuje můj dlouhodobý pocit z designu, a to nejen od kalifornské společnosti Apple.

Žijeme v digitální době, v digitální společnosti, která ovlivňuje nejen nás dospělé, ale i naše děti. V dobách mého dětství tomu tak nebylo. Jedinou dostupnou vyspělou technologií byla černobílá televize (později barevná), kazeťák nebo walkman, z těch komunikačních pak pevný telefon. K těm šťastnějším z nás se dostali první osmibitové domácí počítače jako Atari nebo Commodore. Sociální sítí nám byla škola, dětské hřiště nebo zájmové činnosti. Nejčastějším způsobem komunikace byl rozhovor, telefonát a tam, kde to nešlo jinak, dopis. Internet nebyl, neexistoval, a tak jediným zdrojem informací byly učebnice, respektive knihy, noviny a časopisy, rodiče a další dospělí.

Všude samé iPady, aplikace, praktické zkušenosti a učitelé. Jednou větou lze vystihnout, jak proběhl devátý ročník Učitelského summitu, který se uskutečnil uplynulou sobotu v prostorách Mezinárodní školy v Praze. Už jen samotné místo konání je velmi příznačné. Ať jsem se podíval kamkoliv, všude jsem viděl produkty s nakousnutým jablkem. O učebně plné iMaců jsem dosud mohl jenom snít. To však dejme stranou a pojďme se podívat, jak vypadal letošní Učitelský summit, jehož hlavním tématem byla virtuální a rozšířená realita.

Používám zařízení od Applu již pár let. Můj první MacBook byl patnáctipalcový model Pro z roku 2011. Rok jsem používal MacBook Air v třináctipalcové variantě a následně vystřídal ještě dva modely Pro. Od loňského léta se stále ještě tak trochu trápím s nejnovější verzí třináctipalcového MacBooku Pro s Touch Barem. Ano, jsem to, čemu se říká power user. A i proto mohou být mé nároky a požadavky na zařízení, specifické.