Hodně se všichni věnují těm viditelným novinkám v letošních systémech Apple. Já se v tomto článku zaměřím na to, co mě udělalo obzvlášť radost, ale zase tak viditelné to není. A to je evoluce využívání iCloudu, a to zejména na iPhonu a iPadu. A věřte, je rozhodně na co se těšit.
Jak jistě víte, už nějaký ten pátek můžeme testovat nové operační systémy od Apple. Ve třetí aktualizaci se objevila jedna novinka, která by rozhodně neměla být opomenuta jak uživatelem, tak ani naší redakcí. Tou funkcí je Režim blokování.
Troufám si tvrdit, že tohle patří na Macu mezi nejpoužívanější funkce. Snad každý občas potřebuje vytvořit nějaký záznam obrazovky, ať už fotku či video. Na druhou stranu se stále setkávám s lidmi, kteří netuší jak na to, nebo znají jen polovinu možností. Málokdo třeba ví, že může nahrávat i jen určitou část plochy. K tomu zapnout diktafon a vše pak rovnou sdílet.
V (ne)instalaci betaverzí jsem již popsal, jak jsem během dvou dnů musel přejít kompletně na procesory Silicon, na iPadu i Macu. Původně jsem v tom neviděl nic jiného, než hromadu útrap. Jak je mi po pár týdnech? Co na M1 říká nováček odkojený na PowerPC a Intelech? A má to pro mě i nějaké nevýhody?
WWDC a s ní spojené testování betaverzí někoho nechává zcela chladným. Vývojáři a bloggeři jsou mezi prvními, kdo se k betaverzím dostanou, a my se nedočkavě těšíme na každý nový poznatek, o kterém Apple na své prezentaci nemluvil. Po pár týdnech Apple umožní testovat i uživatelům. Dnes se podíváme na to, jak můžete testovat, jaká úskalí s betaverzemi souvisí a jak případně betaverzi odinstalovat.
Máme tu další téma, které není úplně „Apple“, ale částečně se ho dotýká. Podíváme se společně do světa hodinek. Chytrých i obyčejných. Pokusíme se odbourat různé předsudky. Podíváme se trochu do historie hodinářského průmyslu, proč jsou klasické hodinky stále na výsluní, a řekneme si, jak jsme se dostali tam, kde dnes jsme, a pro koho je lepší volba Apple Watch, Garmin nebo něco jiného. Bude to delší, ale bude to stát za to.
Před rokem by mě rozhodně nenapadlo, že budu psát recenzi a svůj pohled na nějakou službu či aplikaci ryze od Google. Nikdy jsem nebyl příznivcem jejich aplikací a tohle je jedna z mála výjimek. Dva měsíce zpět jsem začal po mnoha a mnoha letech plně pracovat ve Windows. Samozřejmě v kombinaci se zařízeními Apple. Potřeboval jsem nějakou aplikaci na poznámky, kterou mohu snadno a rychle používat všude. Výsledkem mého hledání je Google Keep.
TikTok už se delší dobu těší (nejen) mezi mladší generací daleko větší popularitě než Facebook, ale ani on není neporazitelný, jak dokazují poslední týdny a měsíce. A zde je důkaz – v žebříčcích nejstahovanějších aplikací ho i v Česku překonala nenápadná sociální síť BeReal, která je založena na zcela odlišném principu.
O Applu a bezpečnosti se většinou mluví velice pozitivně. Také proto asi každého zaujala zpráva americké univerzity M. I. T., která prohlašuje, že čipy Apple Silicon mají neopravitelnou bezpečnostní chybu, která obchází všechny bezpečnostní mechanismy. O co jde? A máme hromadně strkat naše miláčky s procesory z rodiny M1 do lisu?
Je malej, ale šikovnej. Má sílu, sílu komunity. Někdo jej využívá každý den, někdo ho má jen jako pojistku. Jeho kvality si vážíme až tehdy, když ho potřebujeme. Ano, dneska bude řeč o našem nedoceněném příteli AirTagu.
Myslel jsem si, že se mi tohle nemůže nikdy stát. S Applem pracuji již skoro 15 let a tohle bych přece nikdy neudělal. Jenže ano! V uplynulém měsíci jsem prožil asi 5 minut paniky, kdy jsem si myslel, že jsem přišel o celou svoji knihovnu fotografií, tedy 50 tisíc fotek. Naprosto všechno, co jsem kdy vyfotil. Naštěstí mě zachránil iCloud, ale na chvíli jsem zpanikařil. Co se stalo? A jak knihovny na Applu fungují?
Nedávno jsem se při pravidelném úklidu bytu a rutinním profukování počítačové skříně zadíval více než jindy na svoji grafickou kartu, na jejímž větráku jsem nezpozoroval nic jiného než usazený prach. Je totiž všude. Vzal jsem proto plechovku se stlačeným vzduchem a pokusil se svoji grafiku tohoto prachu zbavit. Proč tam ale vůbec musel být? Patřím přece k těm starostlivým bláznům, kteří kvůli prachu otevírají počítač i několikrát do měsíce. A měla ta námaha vůbec nějaký efekt?
Je po půlnoci, všude kolem je tma, venku zuří letní bouřka a jen já nespím. Mám důležitější věci na práci – jsem na cestě z jižní Kalifornie do Oregonu v obřím kamionu, který převáží nová auta do tamějšího autosalonu. Ne, nezměnil jsem kariéru, ani si neplním položky z bucket listu. Před hodinou a půl jsem zjistil, že moje oblíbená hra American Truck Simulator podporuje Steam Deck, a musel jsem to vyzkoušet. Původně jsem se už chystal do postele, ale nedalo mi to. Podobný scénář se za poslední dva týdny opakuje už poněkolikáté, jen s jinou hrou. „Pár minut času mám, tak se ještě zkusím dostat dál,“ říkám si vždycky na začátku nočního hraní, které obvykle končívá pozdě v noci. Už jsem opět dohrál Portal (zase mi lhali s tím dortem), v Half-Life 2, který hraju znovu po 17 letech, mě čeká cesta přes Ravenholm, což ve mně vzbuzuje hrůzné vzpomínky, a Zemi od invaze z pekla v Doom Eternal taky nikdo jiný nezachrání.
Vždy jsem si myslel, že nic lepšího než kostky lega nemůže existovat. Už jako malý kluk jsem měl doma několik stavebnic. V té době neexistoval iPad, takže jsem rozhodně nemohl svoji stavebnici „online“ propojit. Dnes jsou zcela jiné možnosti. Mezi ně patří i magnetické kostičky PIXIO, které geniálně propojují offline a online svět. A zabaví to nejen děti, ale i rodiče.
