Podle očekávání zahájil Apple letošní keynote na WWDC 2024 právě operačním systémem pro své brýle Vision Pro. Je to logické, jde o nejmladší z operačních systémů a v jistém slova smyslu vlajkovou loď pokroku v hardwarové nabídce Applu. Vzhledem k tomu, že se Vision Pro začaly reálně dodávat až v lednu letošního roku, asi nebylo příliš pravděpodobné, že dojde k nějakým dramatickým změnám. Přesto jsem byl zvědavý, jakým směrem se Apple vydá. Pokud pamatujete rozdíl mezi první a druhou generací watchOS, mohlo se klidně stát, že inženýři z Cupertina zjistí, že jejich původní vizi uživatelé uchopili za nečekaný konec a bude potřeba celé směřování systému přesměrovat. První generace visionOS se dočkala celkem tří verzí a po visionOS 1.2 pravděpodobně už bude následovat až verze 2.0.

Naše zařízení toho umí opravdu hodně. Většinou se těšíme na nová nastavení a funkce, které obohatí náš život. Někdy se ale stane, že nás některá z nich obtěžují, rozčilují nebo přímo přivádí k šílenství. Já bych se chtěl zaměřit na taková, o kterých možná ani nevíte, že je můžete vypnout. Anebo jsou pro vás zbytečná, a proto je dobré je vypnout… Která to jsou?

V našem seriálu o firemních prostředích a jejich používání na Applu se dnes mrkneme na zoubek Microsoftu a jeho nástrojům. Platformy Microsoftu jsou sice nabité funkcemi, ale o to složitější, a tak rozhodně nezůstane jen u jednoho dílu. Dnes si tedy řekneme, co vše tu od MS je a jak to obecně funguje na jablíčkách a případně i ostatních platformách.

Google Glass, Apple Vision Pro či brýle od Mety. Doba pokročila a chytré funkce se z našich telefonů přesouvají přes zápěstí na obličej. Chytré brýle od Mety (Facebook) nejsou nic nového. Ostatně, první generaci jsme vám v iPure již jednou představili. Na oči se mi dostala druhá generace a musím říct, že jsem byl jen kousek od nákupu. Co mě zradilo? Že mi moc neslušely… bohužel.

Přirozenější interakce mezi člověkem a počítačem. Komunikace jako se skutečným člověkem. Přečtěte si to ještě jednou – komunikace jako se skutečným člověkem. Ale kruci, není už fakt lepší komunikovat se skutečným člověkem? Na to bychom se měli především ptát, pokud jde o nové vydání modelu GPT-4 s přívlastkem „o“. Neumím si pomoci, ale já v tomto ohledu prostě nespatřuji nic veselého. 

Produkty Applu samy o sobě jsou věcí jednou, jejich uživatelská přístupnost pak věcí druhou. Co si však pod tou uživatelskou přístupností představit? Je fakt, že tento pojem má docela široký záběr a každý si ho může vyložit po svém. Já se však v tomto článku zaměřím na uživatelskou přístupnost pro uživatele se zrakovým handicapem. S každoročním příchodem nových operačních systémů se i my, zrakově postižení uživatelé, dočkáváme různých větších či menších featur. A jak naznačují informace na stránkách Applu, ani letos tomu nebude jinak. Pojďme si proto shrnout, jaké uživatelské prostředí vytvořili v Cupertinu pro nás „zrakáče“.

Tak jsem se dočkal. Konečně mám v ruce zcela nový iPad Pro. Pokud jste četli můj sumář z rychlé keynote Applu, tak jistě tušíte, jakou konfiguraci jsem zvolil. Ještě minulý týden jsem doma měl oba iPady Pro, jak velký tak malý. Nakonec velký s M1 šel z domu a pořídil jsem nový 11″ iPad Pro s čipem M4. K tomu samozřejmě novou Apple Pencil Pro, klávesnici a obal Smart Folio. Jsem nadšený?

Žádný učený z nebe nespadl. Nikdo nezná vše, nikdo se nenarodil s iPadem v ruce, nikdo dokonale neovládá iOS, iPadOS nebo macOS. Přesto mě někdy překvapí, jak věci, které jsou pro mě „základní“, mohou být pro druhé i po letech nové. Někdy se mi poštěstí někomu poradit na základě toho, že ho jen pozoruji při práci. Moje poslední rada se týkala Split View, a tak jsem si řekl, že ji zkusím napsat i do svých Náhodných tipů. Co když o tom neví víc lidí!

Už pár dní si pohrávám s myšlenkou, kdo a proč vlastně potřebuje Pencil Pro. Ta otázka nenapadla mě, byla mi položena a já ji nějak neumím dostat z hlavy. Moje jednoduchá odpověď zněla: „Pokud se ptáme na potřebu, tak pravděpodobně nikdo. Otázkou je, kdo jej využije.“ A tím jsem nechtěl před odpovědí utéct. Jen jsem se ji snažil rozvést.

Autobus nás převáží do poslední z rumunských vesnic, které jsou známé svou majoritní českou populací. Do Eibenthalu, tedy Tisového Údolí, jedeme po cestě vedoucí podél Dunaje a zároveň hranice se Srbskem, následně stoupáme téměř půl hodiny do hor. Signál rumunského Vodafonu jsem ztratil už několik dlouhých kilometrů před odbočkou. Připadám si, jako kdybych se vrátil…