Hola! Jak jsem zmiňoval již v předešlém editorialu, na nějakou dobu jsem se rozhodl vydat do Mexika. Jakožto fotograf jsem navázal spolupráci se svatebními, fotografickými a realitními agenturami, pro které jsem měsíc dělal foto a video obsah. Po měsíci jsem si přivezl mnoho zkušeností právě v této oblasti – tedy kéž by jen v této oblasti. Vraždy, krádeže, drogy, kartel, politika, kultura, zkrátka výlet se vším všudy.
Mezi etablovanými aktéry na českém trhu s mobilními telefony a elektronikou si v posledních letech dělá větší a větší místo jeden mladý čínský výrobce, jenž si z mnoha důvodů zaslouží naši pozornost. Xiaomi je mladou a ambiciózní firmou a jako jedna z mála se netají tím, že přinejmenším v začátcích byl právě Apple, respektive Steve Jobs, tím, kdo jejich CEO inspiroval k založení značky, která si půjde tvrdě za svým.
V následujících několika odstavcích bych vás chtěl seznámit s tím, jak produkty Applu využívám, jak s nimi pracuji, jak jsem se vůbec k Applu dostal a co pro mě v současnosti tato velká firma znamená.
Všechno to začalo v mých sedmi letech, když bratr dostal k 11. narozeninám na českém trhu zcela neznámý iPhone 2G. Pamatuji si, jako by to bylo včera. Přijeli jsme na pražský Smíchov, kde nás hned u dveří uvítal pán středního věku. Byl to tehdy moment, který mi zcela změnil pohled na život. I když mi bylo pouhých šest let, pamatuji si, jak nám celé dvě hodiny vyprávěl o zařízení, které změnilo svět. Jeho poslední věta na rozloučenou byla, ať se o něj staráme podle svého nejlepšího svědomí a vědomí, protože Apple a iPhone není pouze společnost a zařízení, ale životní styl. To byla věta, která mi změnila, dovolím si říct, poměrně značnou část života.
K napsání tohoto článku mě inspirovali dva puberťáci, se kterými jsem před několika dny cestoval autobusem. Oba měli iPhony XS Max, jejich zápěstí zdobily Apple Watch a oba měli na uších AirPody. Mlčeli a psali si přes messengera. Skoro bych řekl, že byli němí, kdyby jeden z nich nezařval na celý autobus „Hej kámo, nejdem do školy, vole a zajdem na Šesťák, dáme gamesy…“Vzpomněl jsme si na jeden květnový den roku 1984. Nebyl ničím výjimečný. Prostě den jedenáctiletého kluka. Den, který ráno začal a večer skončil.
Psal se rok 2012 a můj tatínek čelil zásadnímu rozhodnutí. Už dlouho u nás doma bylo zvykem, že jsme v rodině měli stejné nebo aspoň podobné telefony. Museli bychom jít hodně do historie, ale jen namátkou to byly prastaré telefony Siemens, potom Sony Ericsson, došlo dokonce na románek se Samsungem – když ještě dělali „vysouváky“ – a skončili jsme u Nokií. Nokia byla tehdy na vrcholu, v roce 2012 byl Symbian dokonalý operační systém, ale my jsme s třemi Nokiemi E71 stáli na rozcestí. Kam dál?
Mám rád praktické příběhy reálných použití zařízení Apple. Jsou inspirující a velmi motivační. Myslím si, že jedním z nich může být i to, jakým způsobem vzniká magazín iPure. Ostatně, hodně lidí se mě na to ptá. Jaké používáte aplikace? Lze pracovat jen z iPadu? Jak probíhá sazba či korektura?
Pokud používáte Instagram, možná jste v poslední době zaregistrovali přibývající odpovědi influencerů skrze Instagram Stories. Instagram sice udělal v posledních měsících menší úpravy, ale to nestačilo. Uživatelé tak začali používat speciální způsob odpovědí a sdílení. Chtěli spíše vyprávět svůj příběh než jen odpovídat na dotaz. Pomoc našli v rychle rostoucí aplikaci Unfold.
„Musí to jít přeci jinak. Chci, aby Siri viděla mé elektronické implantáty v mozku a reagovala na všechny mé myšlenkové příkazy. V mém kódu musí být chyba,“ rozčiloval se mladý vývojář Petr během telepatického rozhovoru se svým kolegou na druhé straně republiky.
