Radar! Je neděle šest hodin ráno a můj nový iPhone 11 Pro Max mi dává jasně najevo, abych vstal. Však jsem si taky tento čas sám zvolil. Za půl hodiny mám vyzvednout kamaráda a jedeme fotit ranní mlhu a východ slunce na Vysočině. Vypínám budík a vytahuji iPhone z nabíjecího docku. Používám úplně ten samý, jako je k vidění v Apple Storech či obchodech APR. Pohodlné a elegantní nabíjení. Začíná den jen a pouze s iPhone 11 Pro Max. Na jiná zařízení dnes nesáhnu.
K napsání tohoto článku mě inspirovali dva puberťáci, se kterými jsem před několika dny cestoval autobusem. Oba měli iPhony XS Max, jejich zápěstí zdobily Apple Watch a oba měli na uších AirPody. Mlčeli a psali si přes messengera. Skoro bych řekl, že byli němí, kdyby jeden z nich nezařval na celý autobus „Hej kámo, nejdem do školy, vole a zajdem na Šesťák, dáme gamesy…“Vzpomněl jsme si na jeden květnový den roku 1984. Nebyl ničím výjimečný. Prostě den jedenáctiletého kluka. Den, který ráno začal a večer skončil.
