Tento díl velkého seriálu o programování aplikací pro iOS je výjimečný. Prvně si napíšeme ucelený program, který za nás bude řešit zadaný problém. V něm bude použito téměř vše z předchozích dílů.
Předpokládám, že většina z vás vlastní iPhone. Jak jste již z našich minulých článků postřehli, iPhone který nosíte každodenně v kapse, může být i náhradou za (rodinný) fotoaparát. Pojďte se podívat, jak z mobilu dostat ty nejlepší fotky.
Máme za sebou naprosté základy práce s proměnnými, a je tak dobré začít s psaním delšího kódu. Je totiž důležité mít pod kontrolou, kdy se jaký kód vykoná. K tomu nám pomohou podmínky a cykly.
Je čas konečně se v našem seriálu začít věnovat samotnému střihu videa. Máme nastavenou aplikaci, založený projekt a je na čase začít skládat příběh kostičku ke kostičce.
Čtvrtý díl velkého seriálu o programování aplikací pro iOS bude zaměřený na kolekce. Ve Swiftu můžeme pracovat se třemi typy kolekcí. Každá slouží k jinému účelu, ale všechny tři mají spoustu funkcí společných.
Pojďme navázat tam, kde jsme skončili. Minule jsme si ukázali co to je proměnná, jak takovou proměnnou vytvořit a jaké základní datové typy proměnných ve Swiftu máme. Dnes tyto znalosti rozšíříme o další zajímavosti.
V druhém díle našeho seriálu o programování aplikací pro iOS ve Swiftu si poprvé napíšeme nějaký kód. Tématem jsou proměnné, tedy obecně naprostý základ programování. Bez pochopení proměnných nelze vytvořit žádnou aplikaci. Naštěstí je Swift určen i pro začátečníky, a tak jsou proměnné v jeho kódu vcelku intuitivní.
Jako fotograf jsem čelil rozhodnutí, jaký program mi bude při mé práci pomáhat. Své první úpravy jsem dělal ještě na starých Windows přímo v jejich výchozí aplikaci, následně jsem přešel na MacBook a jejich nativní aplikaci Fotky a skončil u Lightroomu. Aplikace od Adobe nyní využívám již šest let, a to na všech zařízení. Za tu dobu mám několik tipů, které se můžou hodit jak naprostému začátečníkovi, tak i zarytým profíkům.
Pokud se živíte prací na počítači, přinejmenším jste se zamysleli nad koupí externího monitoru k laptopu, případně sekundárního monitoru na svůj pracovní stůl. Desítky otevřených oken a programů, záložky v prohlížeči, to vše potřebuje být někde umístěno a na očích. Ale možná ani u počítače nepracujete a chcete jen víc zobrazovací plochy ke konzumaci obsahu, monitor navíc se prostě hodí. Tak proč jsem se o něj nechal připravit?
Programovat může každý. I vy. Je to velmi náročné, zabere to spoustu času a je to nikdy nekončící proces učení. Ale stojí to za to. A tím, že nás ještě tento rok čeká velký update aplikace Swift Playgrounds, který má přinést alespoň základní vývoj aplikací na iPadu, se stává programování ještě víc dostupným pro širokou masu uživatelů. Jen znovu varuji, bude to velmi dlouhý proces.
Minule jsme probrali import zdrojového materiálu a určitě se již těšíte na samotný střih. Nicméně, než se do něj pustíme, je rozumné si aplikaci správně nastavit a přizpůsobit svým potřebám. Může vám to ušetřit hromadu času a práce.
V minulé části našeho volného seriálu o LumaFusion jsme si vysvětlili jak používat projekty. Dnes se zaměříme na to, odkud a jakým způsobem do projektů dostat zdrojová data – videa, fotografie či třeba zvuky. Ano, budeme se bavit o importu.
Minule jsem vám popsal, pro jaké uživatele by měl být lepší nástroj pro pořizování fotek iPhone a pro koho zase kompakt.
Přestože je LumaFusion dostupnou aplikací pro iPad, nabízí překvapivě dobrý a promyšlený systém práce s daty. Pomocí projektů můžete nejen dobře organizovat svou aktuální práci, ale provádět i zálohování, přesun mezi zařízeními nebo dokonce přenést svoje rozpracované dílo do Final Cut Pro. Pojďme se podívat jak na to.
Odesílání a přijímání souborů mezi iPhony bylo, především ze začátku, vskutku oříšek. Něco jako drbat se pravou rukou za levým uchem. V roce 2013 ale Apple vydal promyšlené řešení s názvem AirDrop, které komunikaci mezi dvěma zařízeními dramaticky zjednodušilo. Pojďme si dnes tedy rozebrat, jak AirDrop vlastně funguje, jak ho nejlépe nastavit a jak ho používat.
