Jak jsem kupoval nový iMac

iMac

Bylo to, jak už to tak bývá, impulzivní rozhodnutí. Ne, že bych o tom nějakou dobu nepřemýšlel, ale spíše jsem hledal důvody, proč si nový iMac nekupovat. A už to vypadalo, že to tak dopadne. Jenže víte jak to je. Člověk míní, pánbůh mění. Takže jak to vlastně bylo?

Svět se mění a my s ním. Přes dva roky používám MacBook Pro 13″ late 2019, který nahradil můj velmi oblíbený MacBook 12″. „Pročko“ s TouchBarem je skvělá mašina a fakt mu není moc co vytknout. I po dvou letech funguje jak má a věřím, že dalších pár let fungovat bude. Jestli u mě, to je otázka, kterou si dnes společně zodpovíme.

Jsem velmi zvědavý na další MacBooky s čipem M1, respektive jeho další generací. Dočkáme se nového MacBooku Pro? MacBooku Air snad? A co dvanáctipalcový MacBook? Ten bych bral všemi deseti.

iMac

Poslední rok a kus používám souběžně s MacBook Pro i Microsoft Surface Laptop 3. Potřebuji k práci Windows. Zároveň jsem ocenil i možnosti propojení s různými telefony Samsung s Androidem, které používám. Poslední dobou ale přemýšlím, že bych vyzkoušel Windows v cloudu. Službu, kterou Microsoft nedávno představil pro firemní zákazníky a který mi dává čím dál tím větší smysl. To by mi umožnilo poslat Surface do světa. Ale na jakém zařízení ji používat? To je otázka.

Nutno zde podotknout, že aktuálně mi v MacBooku Pro běží beta macOS Monterey a v Surface beta Windows 11. Rád experimentuji a pouštím se do rizika. Ale to už asi víte. Oba systémy jsou zatím naprosto stabilní, téměř bez problémů.

O tom, jak mě vyhodila…

Jenže svět se mění a my s ním. Ačkoliv se pomalu vracíme do stavu podobnému tomu před příchodem pandemie, hodně se změnilo. Alespoň u mě. Dalo by se říci, že jsem zlenivěl a naučil se mnohem více pracovat z domova. Často je to příjemnější, efektivnější a produktivnější. Začal jsem s tímto vědomím i plánovat svůj čas tak, abych minimálně dva dny v týdnu pracoval z domova a v tyto dny měl v kalendáři jen online schůzky. Další dva dny věnuji zase jen schůzkám mimo nebo v kanceláři. Pátý den je flexibilní dle potřeby.

Často mám první online schůzky už kolem sedmé ráno, někdy i dříve. Časový rozdíl mezi Evropou a východním pobřežím USA je prostě znát. Nejsem sice „5am club“ jako Filip, ale vstávat lehce po šesté, udělat si kafe, připravit si plán na den a přečíst si ranní zprávy či zkontrolovat, co dělá moje krypto portfolio, mi tak nějak vyhovuje. Takže k počítači sedám brzy a často u něj trávím celý den.

Postupně jsem začal víc a víc vnímat, že mi nevyhovuje pracovat doma na 13″ displejích jednoho či druhého notebooku. V kavárně nebo někde na cestách to samozřejmě stačí. Doma v pracovně nebo v kanceláři ne. Zároveň jsem se přistihl, že mi trochu sobecky začíná vadit sdílet domácí pracovnu se ženou. Víte jak to se ženami je… Krůček po krůčku, pomaloučku polehoučku dělají neznatelné plíživé změny a zabírají si tak své území. Až jednoho dnes zjistíte, že vaše pracovna už není vaše a je tak trochu „girly“. 😊 Nevadí mi to, ale zpětně mi ten proces přijde vtipný. A ve finále jsem za to rád, protože mě to konečně donutilo k tomu najít si nové místo a udělat si svoji pracovnu z pokoje pro hosty, který stejně nepoužíváme a kde jsem beztak trávil většinu času během online schůzek.

iMac

O tom, jak jsem ho koupil…

A pak přišla ta palčivá otázka týkající se pracovního místa a stroje, který budu používat. Nebudu skrývat, že nový iMac mi přišel zajímavý hned od představení. Mám poslední roky rád barevné variace, do kterých se Apple pouští a novému iMacu barvy prostě sluší. Žlutá verze mi padla do oka okamžitě. Společně se zelenou a modrou.

Postupem času se mi tahle nová mašina začala líbit víc a víc a pohrával jsem si s myšlenkou, že si ji pořídím. To ale bylo ještě před výše popisovaným „procitnutím“ a nedokázal jsem si obhájit nákup iMacu vedle MacBook Pro a Surface Laptop 3. Pak přišla ona změna domácího pracovního místa a s ním otázka, zdali nepořídit velký externí 4K monitor a k němu podle potřeby připojovat buď MacBook nebo Surface. Jenže, víte jako to je. Tohle by bylo rozhodnutí a řešení čistě z rozumu. A tak to u Apple nefunguje. U něj prim hrají emoce a já ten iMac chtěl čím dál tím víc. A pak mi jedno odpoledne cvaklo a objednal jsem ho. S myšlenkou, že ho pár dnů vyzkouším a buď ho vrátím, nebo pošlu Applu zpět MacBook Pro jako trade-in, na který jsem mimochodem dostal velmi zajímavou cenu. O tom ale později.

Apple u nás doručuje do dvou hodin, takže nedlouho po potvrzení objednávky zvonil kurýr s velkou krabicí a modrým iMacem uvnitř. Jedno se Apple musí nechat. To, jak má produkty zabalené, je opravdu promyšlené do posledního detailu a každý unboxing je vážně zážitek. U iMacu ten největší zážitek bylo pomalé sundání folie s nápisem „Hello“ z displeje. To stálo za to a klidně bych si to ještě párkrát zopakoval.

Objednal jsem střední variantu s osmijádrovým procesorem, osmijádrovou grafikou, 4 porty USB (2× Thunderbolt / USB 4 a 2× USB 3), myší Magic Mouse a klávesnicí s Touch ID. Magic Trackpad doma mám, takže mi nedávalo smysl za něj připlácet i když by byl modrý a hezky by ladil ke klávesnici a iMacu. Ale co už.

O tom, jak je dobrý…

O procesoru M1 toho bylo řečeno a napsáno opravdu hodně. Logicky nemůžu hovořit o jeho energetické úspornosti, protože iMac nemá baterku. Nicméně výkon je téměř nepředstavitelný. Nedělám na macOS nic extra složitého, ale i tak je ten výkon sakra znát.

iMac

Nejvíce jsem si toho všiml při exportu audio nahrávek ze Zoom. Exportoval jsem na původním MacBooku Pro zhruba hodinový audio soubor a trvalo mu to necelých 15 minut. O týden později jsem na iMacu exportoval 2hodinový audiozáznam a M1 to zabralo necelých 5 minut. Hodně znatelný rozdíl.

I práce v Garage Band je znatelně plynulejší a rychlejší. Říkám si, že jako běžný uživatel mohu jen těžko narazit na výkonový limit tohoto stroje. Což ho pasuje do pozice zařízení, které může sloužit dlouhé roky, dokud ho Apple bude podporovat. Upřímně, nemůžu se dočkat finálních verzí macOS Monterey a iPadOS 15 a doufám, že budou konečně obsahovat Universal Control, protože to mi přijde jako jedna z nejlepších funkcí, kterou Apple za poslední roky představil. A která je možná právě díky výkonu čipů M1. Doufejme tedy, že Universal Control nebude následovat AirPower do věčných lovišť.

O tom, jak je krásný…

Obecně není novému iMacu moc co vytknout. Respektive za těch pár týdnů co ho používám, jsem zatím na nic nepřišel. Stále mě baví design a barva. Ačkoli jsem úplně původně chtěl žlutou, naživo mi přišla hodně agresivní. Nakonec jsem se rozhodoval mezi modrou a zelenou a jsem rád, že jsem zvolil modrou. Vypadá prostě skvěle.

Oceňuji i ten krok, kdy Apple barevně sladil klávesnici a myš s počítačem. Co si budeme povídat. Mohl do krabice dát bílé provedení obou a bylo by. Tohle je drobný krůček navrch směrem k uživatelům a povedl se. No a klávesnice s TouchID je prostě skvělá. Sice bych spíše ocenil FaceID, v iMacu by na něj prostor asi byl, ale to už si dost vymýšlím.

Apple barevně naladil i další drobnosti. V balení byly dvě nálepky. Jedna je v barvě přední strany iMacu, druhá v barvě zadní strany. Krásný detail. Stejně jako barevně sladěný kabel USB-C/Lightning pro napájení klávesnice a myši a kabel k napájecímu adaptéru. Kabel na straně k iMacu má magnetickou koncovku, která se připojuje s uspokojivým cvaknutím. iMac, jeho rozbalování, zapojování a nastavení mi opět připomnělo, jak mám Apple rád a to, jak myslí i na drobné detaily.

iMac

Vadí mi jedna věc, ale ta je řešitelná. Aktuálně mi iMac stojí na stole zadní stranou ke zdi. Hele, na rovinu, já vím, že je to fakt už jen marnivost, ale zadní strana je tak pěkně udělaná, že se snažím vymyslet nové uspořádání pracovního místa tak, aby iMac byl v prostoru a ta zadní strana byla vidět, protože prostě vypadá skvěle. Tečka.

O tom, jak je skvělý…

Práce na tomhle novém iMacu je stejná jako na jakémkoli jiném počítači s macOS. Ano, je to 24″ 4,5K displej, který vypadá naprosto skvěle, na druhou stranu asi není nijak výjimečný a na trhu najdete lepší zobrazovací panely. V tomto ohledu ale nejsem nijak náročný a na moji kancelářskou práci, stříhání podcastů a podobně je tenhle displej více než dostatečný. Je radost na něj koukat.

Stále mě překvapuje ta rychlost a plynulost, se kterou iMac spouští aplikace, přepíná mezi nimi, načítá soubory a podobně. Poprvé v životě jsem částečně změnil svoje workflow a v macOS jsem si vytvořil více profilů, mezi kterými přepínám podle toho, co dělám. Mám tedy čistě soukromý profil a pak pracovní profily. Ta nenucenost, se kterou iMac mezi profily přepíná, je prostě super. Cvičně jsem nastavil podobný setup na MacBooku Pro a opět se ukázalo, o kolik je M1 oproti staršímu Intelu výkonnější. To není jiná liga, to je úplně jiný sport.

O tom, co s ním dál…

Asi už vám to došlo, takže to nebude překvapující závěr. Po prvním týdnu a pár dnech došlo na rozhodnutí, co dál. Nebylo to nijak složité, ani dlouhé rozhodování. Nový iMac 24″ ukazuje záda nejen konkurenci, ale i starším MacBookům s procesory Intel. Ten rozdíl je tak dramatický, že není cesty zpět a MacBook Pro stejně tak jako Surface Laptop 3, mi teď vedle nového iMacu přijdou jako pomalé mrchy. iMac si tak vysloužil stálé místo na mém pracovním stole a pozici hlavního pracovního zařízení.

iMac

MacBook Pro tedy balím do krabice a posílám ho Applu jako trade-in. Další krok je prozkoumat možnosti Windows v cloudu a vyřešit, jak bych tuto službu mohl používat mimo domácí kancelář, a pak přijde řada i na Surface Laptop 3. Taky půjde z domu. Nahradí ho iPad? Dávalo by to smysl. Bude záležet jen na tom, jak pohodlně se na něm cloudové „Widle“ budou používat. Mám před sebou další zkoumání, zkoušení a rozhodování, o kterém, jak už to tak bývá, budu tady v iPure reportovat. Do té doby na viděnou.

1 komentář

  1. Já jsem si hned po představení jen tak zkusmo koupil Mac mini s M1 a jako teď tam mam Monterey a v Parallels Desktop také W11 a Linux a nemůžu si naprosto stěžovat. Teď jen přemýšlím o tom, že to celé překlopím do iMacu právě.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.