Apple nás nikdy nepřestane udivovat. Zelená politika patří už dlouhé roky k ústředním hodnotám firmy a tak po zářijovém skeči s Matkou Přírodou, který se těšil velmi smíšené odezvě, přichází v souvislosti s Dnem Země další bombastické prohlášení.

Chcete PDF verzi tohoto článku? Stáhněte si ji zdarma.

Apple už snížil svoje emise o více než 50 % a zvyšuje investice do čisté energie a snižování spotřeby vody. Na první pohled to ve mně vzbuzuje jasný dojem – soukromý sektor je v inovaci mnohem pružnější než státní sféra, protože je motivován ziskem. Druhý pohled ale říká, že každá mince má dvě strany.

To, jak se Apple rozhodne prezentovat navenek a měnit svoji orientaci v průběhu času, je vyloženě jeho rozhodnutí a nikomu nepřísluší to soudit. Můžeme si o tom myslet cokoliv, můžeme to považovat za pokrytecké nebo za obrovskou zásluhu o zdraví naší planety, ale i kdyby se Apple rozhodl nedělat nic, byla by to pořád čistě jeho věc. Je proto pro mě vždycky fascinující pozorovat divoké debaty lidí na sítích, jak se dovedou pohádat kvůli takovým nesmyslům, jako jak moc trapné ono výše zmíněné video s Matkou Přírodou bylo a jak moc falešný kvůli tomu Apple ve skutečnosti je.

Závazek

Jestli se ale chceme bavit trochu vážně, protože Apple není sám, kdo dneska sype neskutečné peníze do rozšiřování světové zeleně a do nějaké míry přechází na zelenou vlnu, pak bychom měli v první řadě ocenit, že dělají aspoň něco a že toho v jejich případě fakt nedělají málo. Je rozdíl hodnotit odchod od spalovacích motorů, které s sebou kromě stále prokazatelných výhod oproti elektroautům nesou jakousi romantiku a lidi se jich nechtějí zbavovat, a snahu největších světových výrobců čehokoli na absolutní minimum omezit svůj vlastní dopad na prostředí, jestliže dospějí k názoru, že v tomto ohledu mají mezery. A že je mají a máme je do jisté míry všichni. Opuštění spalovacích motorů též na rozdíl od snížení korporátních emisí Applu má za následek zvýšení počtu vyrobených a vyhozených baterií, čemuž se Apple právě svými programy a iniciativami snaží zabránit. Taky nehrozí, že by Apple začal skokově prodávat více produktů s bateriemi.

Mám-li se i v tomto článku částečně držet porovnání aut a iPhonů, čemuž jsem věnoval svůj editorial minulý týden, nikdo nemá lepší infrastrukturu na opětovné využití součástek již jednou použitých materiálů a součástek než právě Apple. Prostě nikdo. A to je pro moje chápání nejzásadnější argument, proč nadále budu podporovat strategii Applu, třebaže s mnoha snahami o zelený životní styl bytostně nesouhlasím. Apple dělá to všechno za zachování jednoho zásadního aspektu svých produktů – kvality. Zákazníků se všechny tyto vzletné fráze o uhlíkové neutralitě celé společnosti fakticky nijak netýkají; iPhony se pořád vyrábějí a jsou lepší než kdy dříve, Apple pořád odvádí skvělou práci. Ale možná to je to, co škarohlídy tolik provokuje. Zase dělají něco dobře…

Bez následků pro zákazníky

Apple kvalitu ve skutečnosti rok od roku zvyšuje, což se neprojevuje jenom prvotřídním zpracováním absolutně všeho od produktů samotných po jejich stále úspornější a ekologičtější balení, ale on přináší do telefonů také nové funkce jako omezení nabíjení na 80 %, díky čemuž se konkrétně já ve svém iPhonu 15 Pro Max i po půl roce dennodenního používání s časem u obrazovky mezi pěti a šesti hodinami denně držím 100% kapacity baterie! Ty produkty jsou dnes prostě nesmrtelné, pokud se k nim aspoň trochu umíte chovat. Já jsem to teda přestal řešit úplně, telefon nabíjím, kdy se mi zachce, rychlonabíječkou (denně děkuji za USB-C, tady Apple fakt šlápl vedle) po dobu aspoň deseti minut, aby baterie nedostala šok, a tak mi ani s 80% omezením energie nikdy nechybí.

A tam to zdaleka nekončí. Nemám to přesně prozkoumané, protože se to s každým modelem mění, ale tak polovina mého iPhonu je recyklovaná, a celý iPhone bude jednoho dne recyklovaný tím, že ho za pár let prodám a někdo si ho koupí jako zachovalý použitý kus se super kondicí baterie. Zacházení s baterií teď možná díky novým nástrojům začne ještě víc rozhodovat o prodejní ceně použitého kusu. Řekněte mi, co víc chcete v pozici největší technologické firmy na světě udělat? A přesto se to zdá být možné – aspoň Apple nás o tom ve svých pravidelných reportech nepřestává přesvědčovat, ať už mu to chceme věřit či nikoli. Jednou to prostě bude mít dopad, a něco mi říká, že lepší, než kdyby se na to úplně vykašlali.

Vše podléhá změně

Dalibor Gondík nedávno v jednom z ranních příspěvků v rádiu o Applu prohlásil jednu zásadní skutečnost, a sice že Apple začíná sklízet bouři, jejíž vítr zasel, protože jeho iPhony jednoduše přežijí moc dlouho a nikdo je pak nekupuje. To je ale prostě přirozený vedlejší produkt udržitelného průmyslu. Pokud se rozhodneme být učebnicovými kapitalisty a jet na čísla a co největší prodeje, jako to dělá většina konkurenčních značek, potom musíme nevyhnutelně skončit s nadprodukcí postupně všech produktů, protože i ta nejžádanější věc jednou začne přebývat. Všichni už ji budou mít a než vy to zjistíte, máte plné sklady. Vidíte sami, které produkty se nejčastěji prodávají ve slevách a že Apple razí spíš ideu dlouhé čekací doby (já na svůj iPhone čekal dva měsíce). Ano, iPhony se samozřejmě stále masově prodávají a ano, je validní argument, že počet dnes ve světě fungujících i vyřazených iPhonů je extrémní, ale jak jinak chcete proti tomuto logickému vyústění jakékoli průmyslové aktivity bojovat než trvanlivostí a spolehlivostí vašich produktů?

Každá činnost, kterou se jakýkoli tvor na téhle planetě rozhodně dělat, vytváří odpad. Ať už je organický či nikoli, každý organismus přispívá ke změně krajiny a erozi. Pokud se lidem daří krajinu přetvářet zatím nejvíc, co to kdy šlo, vymyslet způsob, jak jednou vyrobené a použité produkty zase rozebrat a materiál znovu prodat je logicky nejlepší možná cesta, abychom ten těžce vybudovaný průmysl nemuseli zase zítra zavřít. Nejen že tím můžete trochu zalepit díru, která vám vznikne snižující se poptávkou, ale zároveň děláte všeobecně dobrou věc. Pokud chceme, aby tady po nás nebyla ani stopa, pak se musíme shodnout na tom, že tu nemá lidstvo být vůbec. A s ním nic jiného. Pustá planeta by pro takové chytrolíny byla asi nejlepší volbou. Jednou tu ale jsme, a tak je nutné se s tím nějak smysluplně vypořádat, přece se nebudeme navzájem vraždit… Např. takový první covidový lockdown nám byl skvělou ukázkou, jak moc udělá byť pár měsíců bez letecké dopravy. Apple o tom s Davidem Attenboroughem dokonce natočil dokument, jeden z prvních na Apple TV+, doporučuji zhlédnout. Pokud se budeme starat o sebe i věci, které používáme, vydrží nám i naše auta dlouhé roky a stovky tisíc kilometrů bez nutnosti měnit celé auto, jehož výroba a distribuce je pochopitelně největší ekologickou zátěží, řádově větší než kolik emisí způsobí následný běžný provoz auta. S iPhony je to naprosto stejně a vyplývá to i ze statistik, s nimiž sám Apple při svém zeleném přerodu pracuje.

Koordinace jak má být

Když čtu ty dvě tiskové zprávy, na které jsem v úvodu článku odkázal, v podstatě pro mě ani nejsou tak zajímavá ta čísla jako vehementnost, s jakou se Apple do očištění celého svého byznysu vrhnul. Pokud vás zajímají bližší informace o recyklaci odpadu datových center, spolupráce s komunitami, recyklace všech možných prvků, snižování emisí prostřednictvím chytřejšího zacházení s teplem a zvyšování výkonu obnovitelných zdrojů poskytujících Applu stovky MW zelené energie ročně, můžete si odkazy projít sami. Mě nejvíc baví jejich iniciativa rekultivovat prostředí, které bylo lidskou činností nebo změnou klimatu poškozeno, a tím pádem se nenachází v rovnováze. To má za následek vznik požárů nebo vysychání koryt řek, což kromě devastace místní biodiverzity má samozřejmě dopad i na byznys a lidskou aktivitu, protože z tekoucí vody se dá velmi pohodlně vyrábět energie a vodu člověk potřebuje úplně na všechno. Mám z toho ten dojem, že Apple uchopil celý problém za správný konec, protože pochopil, že záchrana krajiny a přírody není jenom o té záchraně jako takové, ale též o umožnění lidem dále pohodlně žít.

Pokud se nám začne okolní prostředí překotně měnit pod rukama, začneme strašně rychle přicházet o životní prostředí nejen my, ale také další druhy, a zkolabuje i náš byznys. Apple jako soukromý subjekt na rozdíl od vlád řeší mnohem vážněji, jak si sám zajistit přežití a nevykazovat ztrátu, protože to by byl jeho konec. Jde mu taky o stovky tisíc zaměstnanců po celém světě, kteří jsou na jeho úspěchu závislí, a prostředí, ve kterém operuje, aby bylo možné byznys vůbec dělat. A taky jde o zbytečně vyhazované peníze do topení, odpadu, produkce energie, kutání materiálů atd., čemuž se dvě tiskové zprávy primárně věnují. Asi se každý shodne na tom, že tyto výdaje jsou asi nejzbytečnější a každá společnost by se jich ze všeho nejraději zbavila, nebo je aspoň redukovala na absolutní minimum. Nejlepší zprávou pro mě v tomto ohledu je, že Apple přinejmenším v Americe spolupracuje i s vládními organizacemi, tudíž si jsou schopni navzájem sdílet zkušenosti a metody, jak dosáhnout co nejlepších výsledků co nejrychleji. Pokud se budou na jedné frontě hádat, ale na druhé budou schopní spolupracovat a vytvářet skutečné hodnoty, ještě na tom ten svět není tak špatně.