Apple si velmi dobře uvědomoval, že iMac G4, ač krásný a pokročilý, nebyl cenově dostupný pro všechny. Proto pár měsíců po představení legendární lampičky přichází na trh její dostupnější sourozenec, eMac. 

Společník pro školství

Školy, knihovny a vzdělávací instituce hledaly řešení, které by bylo spolehlivé, cenově přijatelné a zároveň poskytovalo dostatek výkonu pro každodenní práci s moderním softwarem. Narozdíl od domácích uživatelů, kteří mohli být ochotni připlatit za unikátní design, školy musely počítat s rozpočtovými omezeními a zároveň potřebovaly zařízení, která by vydržela roky intenzivního provozu v učebnách.

Tento článek si můžete vychutnat v plně grafické PDF podobě.

Apple proto v dubnu 2002 představil eMac – jehož název byl odvozen od „Education Mac“. Hlavním cílem bylo vytvořit počítač dostupný primárně pro vzdělávací trh. Aby Apple udržel cenu níže než u iMacu G4, rozhodl se pro použití obrazovky CRT místo dražšího panelu LCD. Technologie CRT byla levnější, odolnější proti poškození a navíc nabízela dobré barevné podání a vysoké rozlišení, což pro účely výuky postačovalo. Bylo to řešení pragmatické, které reflektovalo potřeby škol – robustnost a dlouhá životnost měla přednost před elegancí.

Hardware, který neurazil

Součástí filozofie eMacu bylo nabídnout výkon srovnatelný s iMacem G4, ale v provedení, které bude finančně dosažitelné pro široké spektrum škol a vzdělávacích programů. eMac nebyl jen levnější variantou iMacu G4, ale šlo o plnohodnotný počítač s hardwarem, který zvládal nároky tehdejší doby. První modely z roku 2002 nabízely procesor PowerPC G4 s frekvencí 700 nebo 800 MHz, což bylo na školní a kancelářské aplikace více než dostatečné. Standardní operační paměť byla 128 MB DDR SDRAM (rozšiřitelná až na 1 GB), což uživatelům umožňovalo plynule provozovat Mac OS X a zároveň i starší aplikace v prostředí Classic.

Displej byl robustní 17palcový CRT s rozlišením 1280 × 960, který poskytoval velmi dobrou barevnou věrnost a široké pozorovací úhly. O grafický výkon se starala karta ATI Radeon 7500 s 32 MB paměti, která umožňovala provozovat nejen běžné vzdělávací aplikace, ale i graficky náročnější programy. Pevné disky měly kapacitu od 40 do 80 GB a optická mechanika byla k dispozici ve variantách CD-RW nebo SuperDrive pro vypalování DVD.

Po stránce konektivity nabízel eMac dva porty USB 1.1 (později USB 2.0), dva porty FireWire 400, ethernet, modem a možnost bezdrátového připojení přes AirPort Card. Nechyběly ani vestavěné stereo reproduktory, které poskytovaly dostatečnou kvalitu zvuku pro výuku multimediálních předmětů.

Toto hardwarové vybavení zaručilo, že eMac nebyl kompromisem po stránce výkonu, ale skutečně konkurenceschopným počítačem. Ačkoliv byl designově méně atraktivní než iMac G4, jeho výbava umožnila školám provozovat široké spektrum programů – od textových editorů přes multimediální aplikace až po grafické nástroje.

Uvedení eMacu byl strategicky významný krok. Apple si tím upevnil pozici v oblasti vzdělávání, kde měl historicky silnou základnu už od éry Apple II a prvních Macintoshů. eMac dokázal navázat na tuto tradici a přinést školám moderní počítač, který byl cenově i technicky přizpůsobený jejich potřebám. Ve výsledku se eMac stal nejen nástrojem pro výuku, ale také symbolem toho, že Apple nezapomíná ani na zákazníky mimo prémiový segment.

Česká stopa ve výrobě

Výroba eMacu byla úzce spjata s Českou republikou, což je zajímavý a často opomíjený detail v historii Applu. Stejně jako poslední modely iMacu G3 se eMac montoval v závodech ve střední Evropě – konkrétně v Pardubicích, kde měl Apple ve spolupráci s externím dodavatelem montážní linky pro evropský trh. Tyto továrny byly vybaveny tak, aby zvládly výrobu ve velkém objemu, ale zároveň v souladu s přísnými standardy Applu.

Umístění výroby do České republiky mělo několik důvodů. Jednak šlo o strategickou polohu uprostřed Evropy, která umožňovala rychlou distribuci do škol a institucí po celém kontinentu. Druhým faktorem byly nižší náklady na práci oproti západní Evropě, což pomáhalo udržet cenu eMacu dostupnou i při zachování vysoké kvality. Zásilky eMaců odtud putovaly nejen do zemí Evropské unie, ale i do Ruska a dalších států bývalého východního bloku, kde se Apple snažil obnovit svou pozici.

Výroba v Česku měla také význam symbolický – Apple ukázal, že si uvědomuje důležitost evropského trhu a je ochoten investovat do místní infrastruktury. Pro české zaměstnance a techniky to byla příležitost podílet se na výrobě počítačů, které se staly součástí tisíců škol po celé Evropě. 

A právě proto jsem eMac pořídil i do své sbírky. Počítač nepatří mezi mé oblíbence. Tím, jak je velký a těžký, si jej jen tak nepustím a nezahraji si na něm nějakou dobovou hru. Z police jej sundávám, jen když pořádáme větší výstavu. A i tam je dost často přehlížený. Hodně lidí jej považuje jen za nějakou větší „gétrojku“. To se ale změní ve chvíli kdy jim prozradím, o jaký počítač se jedná a že i ten co mají před sebou, má zespodu nápis Made in Czech Republic. 

Společný úspěch

eMac se po svém uvedení rychle stal fenoménem především ve školních učebnách. Jeho robustní konstrukce a dostupnější cena byly pro vzdělávací sektor ideální kombinací. Recenze oceňovaly výkon srovnatelný s iMacem G4, což znamenalo, že školy získaly dostupný, ale přitom výkonný stroj schopný spustit nejnovější verze Mac OS X i starší aplikace v prostředí Classic. Kritika směřovala především k faktu, že v době nástupu LCD působil eMac poněkud zastarale, a také k jeho hmotnosti, která byla téměř 23 kg. Přesto byl přijat pozitivně, zejména díky tomu, že dokázal nabídnout to, co školy skutečně potřebovaly – spolehlivý výkon, robustní konstrukci a rozumnou cenu.

Ve srovnání s iMacem G4 působil eMac méně elegantně a postrádal kouzlo revolučního designu. iMac G4 byl určen spíše pro domácnosti a profesionály, kteří si zakládali na estetice a hledali zařízení, které bude ozdobou interiéru. eMac naopak kladl důraz na praktičnost a odolnost. Oba modely přitom sdílely procesor PowerPC G4, podporu pro Mac OS X, možnost SuperDrive a dostatečný grafický výkon.

Zatímco iMac G4 si vysloužil místo v muzeích designu a stal se ikonou přelomu tisíciletí, eMac zůstal především pracovním koněm školství. Společně však vytvořily tandem, který ukázal, že Apple dokáže myslet jak na prémiový segment, tak na vzdělávací sféru. Tato strategie posílila pověst Applu jako značky, která je schopná přizpůsobit své produkty různým potřebám a zároveň udržet vysokou úroveň kvality.

Stevův plán

iMac G4 a eMac byly součástí širší strategie Steva Jobse, která měla z Applu znovu učinit nejen konkurenceschopnou technologickou firmu, ale také kulturní fenomén. Po jeho návratu se Apple proměnil ze společnosti na pokraji bankrotu v jednoho z lídrů digitální revoluce. Tato transformace nebyla náhodná – Jobs spojil design, inovaci a emoce do jediného uceleného příběhu.

Rok 2001 přinesl uvedení iPodu a iTunes. Spolu s nimi Apple vytvořil zcela nový způsob, jakým lidé konzumovali hudbu. iTunes Store umožnil legálně a jednoduše nakupovat digitální hudbu, což byl revoluční krok, který zásadně změnil hudební průmysl. iPod se stal ikonou, která spolu s počítači Macintosh vtiskla Applu punc moderní a stylové značky, schopné spojit technologii s každodenním životem.

Mac OS X se rychle vyvinul ve stabilní, moderní a vizuálně atraktivní operační systém, který položil základy pro budoucí vývoj Applu. Jeho unixové jádro umožnilo vysokou stabilitu a bezpečnost, zatímco grafické rozhraní přineslo uživatelsky přívětivý a elegantní vzhled. Právě kombinace hardwaru a softwaru vytvořila silný ekosystém, v němž počítače jako iMac G4 a eMac fungovaly nejen jako pracovní nástroje, ale i jako vstupní brána do digitálního světa.

Finanční výsledky ukázaly, že strategie funguje. Do poloviny prvního desetiletí 21. století už nikdo nepochyboval, že Apple je zpět. Z firmy, která se potácela na pokraji krachu, se stal jeden z nejvýraznějších hráčů technologického světa. iMac G4 zůstal symbolem krásy a inovace, zatímco eMac se stal školním pracantem. Společně reprezentovaly důkaz, že i kompromis může, pokud je veden jasnou vizí, vyústit v legendu. Tento úspěch připravil cestu pro další revoluční produkty – od iPhonu až po iPad – a položil základy Applu, jak jej známe dnes, ale o tom zase příště.