Moje cesta od počítače k iPadu se neobejde bez kapitoly o psaní. Je to koneckonců činnost, která mě od dětství neskutečně baví a už pár let mě více či méně živí. Možná se zdá, že teď zabrousíme do světa textových editorů. Ale tak to nebude. Třeba tenhle úvod je psaný rukou na obrazovku iPadu. Přece jste si nemysleli, že to bude normální článek.
Budete zklamaní. Budete nesmírně zklamaní z tohoto dílu, který vám místo výčtu všech možných skvělých aplikací bude tvrdit, že si máte zapamatovat nějaké klávesové zkratky. Ale čtete článek člověka, který s iPadem pracuje šest let a všechny ty pěkné věci postupně mazal a mazal a mazal. A já tady nejsem od brouzdání po App Storu, já potřebuji pracovat a mám jenom iPad.
Aplikace Paper je s námi nějakých šest let a pořád patří k nejzákladnější výbavě každého iPadu a často i iPhonu. Minulý týden studio Fiftythree vydalo kompletně přepracovanou verzi 4.0, která ukazuje, že Paper nemá v úmyslu dělat vylomeniny, ale zároveň se posouvá neustále blíž k podstatě mise: stát se papírem.
Zbavil jsem se iMacu i MacBooku. Koupil jsem iPad. Po letech práce na počítačích nemám nic než tuhle malou destičku, klávesnici a tužku. Tenhle příběh bude na pokračování a plný zvratů. Bude o tom, jestli se dá pracovat úplně jinak.
Charles Dolan měl problém. New York byl v šedesátých letech 20. století už pořádně vysoké město plné skla a oceli. Proto jestli tu něco opravdu špatně fungovalo, byl to televizní signál. Jediný vysílač byl na špičce Empire State Building a když mezi ním a vaším domem stál mrakodrap, tak jste měli smůlu. Jistě, už v té době bylo v odlehlejších částech Spojených států možné přijímat televizní signál po sloupech telefonního vedení. Ale ne v New Yorku.
Zatímco Intel, Google a Microsoft se předhánějí v natáčení futuristických spotů o vizi zítřka, Apple se většinou v klidu věnuje její reálné výrobě. To platí i o iPhonu X. Telefon je našlapaný technologiemi, které očividně baví desítky milionů lidí po celém světě. Řada z nových funkcí přicházela na svět dlouhá léta. Jiné jsou jen zárodky novinek, které můžeme čekat ve velmi blízké budoucnosti. Jedno je jisté – pokud máte iPhone X, to nejlepší vás teprve čeká.
V lednu tu s námi bude již patnáct let. Aplikace Keynote z balíku iWork je mocná záležitost. Microsoft se může snažit jak chce – a také že Numbers i Pages umlátí čepicemi –, ale na prezentace nic lepšího nenajdete. Keynote toho ale umí mnohem víc a navíc si hoví zdarma ve vašem počítači, iPhonu i iPadu. Pojďte se podívat co všechno s ním dokážete, protože nechat to ležet ladem je věčná škoda.
Zatímco Satoshi Nakamoto, tajemný vynálezce bitcoinu, je jméno, které skloňují kryptoanarchisté, liberálové a technosnílci po celém světě, jméno Shigetaka Kurita vám asi nic moc neříká. A to je chyba. Nakamoto možná vytvořil nástroj pro dekonstrukci světového kapitalismu, ale Shigetaka Kurita vymyslel jazyk, kterým se dorozumí 3 miliardy lidí na celém světě. Shigetaka Kurita vymyslel emoji.
Právě teď Google, Facebook, váš mobilní operátor, vaše banka a desítky dalších společností nabízejí informace o vás. Kdybych chtěl, tak si tě, milý čtenáři, můžu koupit jako rohlík v supermarketu. Dokonce za stejnou cenu. Apple je jediný z velké čtyřky, u koho mám smůlu.
Legenda o Applu vypráví o neomylné firmě s plány na dekádu dopředu. Firma, která všechno, co jí stojí v cestě, zkrátka převálcuje. Tohle je jiný příběh. Příběh o Apple Pay je o umění kompromisu, selhání i změně názoru. A odkrývá mnohem věrnější obrázek nejhodnotnější firmy světa.
Prvního iPhonu se prodalo půl druhého milionu kusů a nad hranici 30 milionů kusů se šplhal tři roky. To byla trajektorie, která nastartovala „nejúspěšnější produkt všech dob”. iPhone Nano, se nad tuto hranici dostal ještě o několik měsíců dříve. Jak ale tušíte, s tím jménem není něco v pořádku. Z nějakého důvodu známe tento produkt jako Apple Watch.
