Nomádské léto

Nomádské léto

V posledních letech je Instagram a YouTube plný lidí, kteří sdílejí fotografie a videa, jak leží u moře na pláži s notebookem (většinou nejnovějším MacBookem) na klíně. Jsou to lidé, kteří k práci potřebují pouze notebook a internet a nevadí jim časový posun od svého zaměstnavatele nebo zákazníka. Takovým lidem se říká digitální nomádi, a i já jsem si chtěl nomádský život vyzkoušet.

Jelikož jsem si nebyl jistý, jestli takový život pro mě bude, zvolil jsem pro experiment pouze dva měsíce. Původní plán byl strávit oba dva měsíce v thajské Chiang Mai, nakonec jsme ale s přítelkyní rozhodli, že jeden měsíc strávíme v Thajsku a jeden v Indonésii, ať můžeme porovnat, kde to je lepší. Na konci června jsme se tedy zabalili a odletěli směr Thajsko.

Chcete PDF verzi tohoto článku? Stáhněte si ji zdarma.

Mekka nomádů

Chiang Mai je největší město severního Thajska a je umístěno v údolí mezi horami. My jsme se trefili zrovna do období dešťů, které ale nejsou tak silné, jak to může znít. V realitě to vypadalo tak, že nám z jednoho měsíce propršely asi tři dny, ale jinak byl jednou za pár dní asi hodinový déšť. Teplota se pohybovala okolo 33 °C. Období sucha je v Chiang Mai přibližně od listopadu do dubna a teploty se blíží i k 40 °C.

Díky skvělému podnebí a lokalitě, která nenahrává masovému turismu, jaký můžeme znát například z Benátek, a nízkým cenám se Chiang Mai stala rájem pro digitální nomády. Na každém rohu naleznete kavárnu s Wi-Fi nebo coworkingové centrum. Každý den se můžete zúčastnit různých setkání. Zajímá vás, jak vylepšit vaše tělo? Je tu skupina biohackerů. Máte nápad na startup, ale nevíte, jaký bude mít ohlas? Můžete si najít skupinu, ve které každý týden probíhá představování různých nápadů. Chcete s lidmi probrat váš úkolovací systém a nabrat motivaci od ostatních? Ano, hádáte správně, najdete si na to skupinu. Pro začínajícího nomáda nejspíš neexistuje lepší místo.

Důležitým aspektem je vyvážení západního a východního světa. Pokud chcete, můžete žít jako v evropské metropoli za přibližně pražské ceny. Najdete zde restaurace plné burgerů, steaků nebo sushi. Když se vám rozbije notebook, můžete skočit do autorizovaných servisů, případně si v elektru koupit nový. Samozřejmostí jsou posilovny nebo v Thajsku tak oblíbené kliniky pro plastické operace. Jestli ale chcete okusit thajský styl života, minimálně alespoň thajskou kuchyni, tak je Chiang Mai ideální místo. Od restaurací až po streetfood. Cena za jídlo je okolo 30 Kč a můžete si vybrat z velmi rozmanité nabídky, od masa, zeleniny až po mořské plody.

Práce až na prvním místě

Jak jsem psal v úvodu, sociální sítě jsou plné příspěvků, které se snaží navodit, že tento styl života je perfektní. Samozřejmě, že to tak není. Proto, aby člověk mohl pracovat na dálku, je potřeba obrovská dávka sebeovládání. Člověk si musí uvědomit, že v cizině primárně pracuje a ve volných chvílích si může užívat exotiky.

Já sám jsem byl překvapen tím, jak jsem zvládl být produktivní. Jelikož jsem byl o šest hodin napřed před Evropou, tak mě nezajímaly sociální sítě, protože na nich stejně nic nového nebylo. Naše ubytování mělo malý bazén na plavání (bazén má spousta baráků a spolu s klimatizací to považuji v tomto městě za nutnost). Každé ráno jsem si přivstal a šel jsem si zaplavat. Poté jsem několik hodin pracoval a šel na oběd. Po obědě jsem ještě několik hodin pracoval a pak jsem měl volno pro prozkoumávání okolí.

Nemusím zdůrazňovat, že hlavním pracovním nástrojem byl pro mě MacBook Pro. Hodně jsem využíval beta verzi macOS Catalina, a tak jsem si mohl dělat druhou obrazovku z iPadu Pro. Nejdůležitější ale byl stojánek na MacBook, díky kterému jsem neměl hlavu ohnutou dopředu a tím pádem mě nebolelo za krkem. Tento dokonalý vynález doporučuji každému, kdo tráví dny před notebookem.

Nomádské léto

Lidé se stejným zaměřením

Ať už půjdete v Chiang Mai kamkoliv, narazíte na lidi, se kterými vás něco spojuje. Minimálně to, že máte rádi cestování. Většinou vás ale spojuje i to, že pracujete na vlastním produktu nebo se chcete pracovně osamostatnit. „Dělat small talk“ je pak velmi jednoduché.

Já sám jsem narazil na obrovské spektrum lidí. Například jeden Korejec vytvářel hru doma, zasekl se a nevěděl co dál. Rozhodl se změnit prostředí a odjel do Thajska. Prý mu to pomohlo. Naopak Španěl, kterého jsem potkal, žije již třetím rokem v Asii. Živí se jako marketér na volné noze a ve volném čase rozjíždí webovou službu pro digitální nomády. A takhle bych mohl pokračovat dál.

Každý je ochotný se s vámi bavit, vyslechnout vás, říct vám názor, případně nabídnout pomoc. Ať už se ale zeptáte kohokoliv, nikdo vám nedoporučí pracovat z pláže nebo od bazénu. Na pláži vám nalétá písek do klávesnice a u bazénu je nesnesitelné horko. Digitální nomádství je sice exotický styl života, ale není to procházka růžovou zahradou.

Únik od civilizace

Naší druhou destinací pro nomádský život se stal indonéský ostrov Lombok. Původně jsem se chtěl vrátit na Bali, kde jsem byl před dvěma lety, ale nakonec jsme se rozhodli pro vedlejší ostrov. Důvodem byli lidé a internet. Nomádské centrum Bali nepovažuji za skvělé místo k životu. Je neuvěřitelně přeplněné turisty. Scházejí se zde dvě skupiny lidí, a sice nomádi a párty turisté. Osobně se mi líbí severovýchod Bali, kde jsou neuvěřitelně krásné korály v moři, ale tato oblast není ideální pro práci. Na Lomboku jsme našli skvělé místo, s relativně dobrým připojením na internet a krásným mořem.

Usadili jsme se u pláže Senggigi, prý nejoblíbenější pláže na Lomboku. O Lomboku se říká, že je jako Bali před 10–15 lety, přístupné pro turisty, ale stále víceméně neobjevené. Bohužel minulý rok bylo na Lomboku ničivé zemětřesení, při kterém několik set lidí zahynulo a spousta domovů byla zničena. Prý díky tomu byl letos ostrov téměř bez turistů. Vypadalo to na ideální situaci – exotický levný ostrov bez turistů a se skvělou možností šnorchlování a potápění.

Bál jsem se, že s mořem plným korálů, pár set metrů od baráku, se nebudu dostatečně soustředit na práci. Naštěstí tomu tak nebylo. Téměř každý den jsem strávil 30–60 minut v moři, pozorováním a natáčením korálů a zbytek jsem pracoval. Bohužel jsem byl ale rozmazlený rozmanitou stravou z Thajska. Na Lomboku existovaly pouze 4 druhy jídla. Kuřecí s rýží, kuřecí s nudlemi, mořské plody s rýží a mořské plody s nudlemi. V některých oblastech bylo možné koupit čerstvou rybu, ale nebylo jich mnoho. A jídlo se ukázalo jako největší problém. Po pár dnech jsem už na jídlo neměl chuť a to se projevovalo i na produktivitě práce. Něco takového jsem ještě nezažil a bylo to pro mě velké ponaučení.

Vybavení jako z iPure

Na vlastní kůži jsem se mohl přesvědčit, že produkty recenzované v iPure jsou perfektní. Všechna má zařízení od Apple jsem měl v batohu Peak Design Everyday Backpack 30L. Navíc se mi do batohu vešel dron DJI Mavic 2 Zoom, Nintendo Switch pro krátké odreagování, gimbal DJI Osmo Mobile 2 a GoPro Hero 5 s příslušenstvím pod hladinu.

Nomádské léto

Skvělou zátěž pro batoh představoval jeden z výletů, výstup k sopce Rinjani. Jedná se o druhou nejvyšší sopku v Indonésii s nejvyšším bodem 3 726 m n. m. Samotný vrchol byl zavřený kvůli loňskému zemětřesení, takže jsme mohli jít pouze k nižšímu okraji sopky do výšky přibližně 2 600 m n. m. Výstup kombinoval cestu vlhkou džunglí a suchou, neuvěřitelně prašnou cestou k vrcholu. Batoh nepropustil jedinou kapku nebo jediné zrnko prachu.

Samostatnou kapitolou bylo natáčení pod vodou. Já miluji korály. Je to něco neuvěřitelného a pro mě strašně inspirujícího. Chtěl jsem si udělat krátké video, a tak jsem je téměř každý den natáčel. Moje starší GoPro nemá stabilizaci obrazu, a tak z potápění mám neuvěřitelně roztřesené záběry. Při šnorchlování jsem měl ale čas hledat místa v písku, kam mohu kameru položit a mít jednak stabilní záběr a také různé zajímavé úhly pohledu.

Jak jsem říkal, natáčel jsem téměř každý den. Dopadlo to tak, že mám téměř 300 GB záběrů korálů. Můj MacBook Pro má „pouze“ 256 GB a tak jsem spoléhal na iCloud. MacBook mám primárně na programování, v normálním provozu je vždy více než 100 GB volných. Původně jsem měl 200 GB na iCloudu, ale to přestalo po pár ponorech stačit. A tehdy se něco rozbilo. Automaticky jsem rozšířil iCloud na 2 TB a vesele nahrával dál. Jenže jsem si nevšiml, že aplikace Fotky ještě nezjistila, že mám větší úložiště na iCloudu a odmítala nahrát importovaná videa. Začal jsem tedy vše importovat do iPadu Pro, kde Fotky pracovaly bezchybně. Skok o měsíc a půl dopředu – až teprve nyní se vše nahrálo na iCloud.

Dovolená v USA

Původně jsme chtěli jet pouze do Asie a pak zpět do Evropy. Pak jsem si ale řekl, že bychom se mohli zastavit „na skok“ na západním pobřeží USA. Už budeme relativně kousek. Ten kousek byl ale 14 hodin letu.

Plán dovolené byl jasný. Dát odpočinout mozku, připravit se na dlouhou, útrpnou zimu a podívat se po národních parcích. Vyrazili jsme z Los Angeles do národních parků Joshua Tree a Grand Canyon. Cestou jsme se zastavili na prime rib v Las Vegas. V Grand Canyonu jsem byl poprvé a byl jsem uchvácen tím, jak je obrovský. Z národního parku jsme přejeli na severní část kaňonu k slavnému meandru Horseshoe Bend.

Horseshoe Bend je slavné instagramové místo. A já upřímně nechápu, proč zrovna tato část kaňonu. Cestou z jihu na sever byla spousta dobře dostupných, krásných, téměř opuštěných míst. Ale lidé si z nějakého důvodu vybrali toto místo. Horseshoe Bend je na indiánském území a indiáni si nechají za jeho návštěvu zaplatit. Po zaparkování na přeplněném parkovišti musíte téměř kilometr pěšky vyprahlou, kamennou pouští, na kterou neustále paří slunko. Samotný meandr je pak tak obrovský, že se obyčejnému instagramovému turistovi nevejde do čočky iPhonu, pokud nevlastní nový iPhone 11. A nikoho tam nenapadne použít krátké panorama a vytvořit si tak uměle širokoúhlý objektiv.

Nomádské léto

Star Wars a macOS

Po Grand Canyonu jsme se vydali do pouště v Death Valley. Death Valley je známé tím, že velká část leží pod úrovní moře, je v něm neskutečné vedro (byla zde naměřena nejvyšší teplota v historii – 56,7 °C) a také se v něm natáčely původní Star Wars. A to byl cíl cesty.

Pamatujete na záběr, kdy Luke Skywalker a Obi-Wan Kenobi stojí na vyhlídce a koukají směrem na kosmický přístav Mos Eisly? Natáčeno v Death Valley, stejně jako cesta osamoceného R2-D2, než byl chycen tlupou Jawů. Já jsem obrovský fanda Star Wars a navštívit tato místa byl neskutečný zážitek. To jsem ještě netušil, co mě čeká v San Franciscu, ale to předbíhám.

Po Death Valley byly na řadě lesy, v podobě národních parků Sequoia, Sierra a Yosemite. Všechny tři se dají opět shrnout do jednoho slova – obrovské. Ať už rozloha parků, výhledy nebo hlavní atrakce. Vidět mezi borovicemi obří sekvoje je pohled, který se neomrzí. A co teprve obří skály v parku Yosemite. A samozřejmě jsem si udělal fotografii podobnou jako byla tapeta v macOS El Capitan.

Poslední zastávkou dovolené bylo San Francisco a Cupertino. Našel jsem si, že v San Franciscu má hlavní sídlo Lucasfilm, a tak jsme se tam vydali. Před vchodem si můžete prohlédnout fontánu, jejíž hlavní dominantou je socha Yody. Veřejnost se dostane pouze do lobby, ale i tam je spousta věcí k vidění a já málem dostal infarkt. Sochy R2-D2, K-2SO a Darth Vadera v životní velikosti. Repliky všech světelných mečů, které se v sérii objevily. A k tomu všemu spousta ocenění. Pro fandy jednoznačná povinnost.

A nesmím zapomenout také na návštěvu Applu. Od minulého roku, kdy jsem tam byl naposled, obehnali garáž Steva Jobse páskou, i tak ale bylo možné udělat si zde památeční foto. A samotné centrály se z vnějšího pohledu nezměnily. Na 1 Infinite Loop byla navíc výzdoba v rozšířené realitě. Pěkné a nápadité.

Aplikace a dál?

Před samotným létem bylo nutné připravit správnou výbavu iPhonu. Jednou z hlavních aplikací byla anglická služba Revolut pro placení v zahraničí. Naopak jsem za celou dobu nepoužil aplikaci Počasí. Pro Chiang Mai nebyla předpověď přesná, na Lomboku bylo období sucha, takže bylo jasné, že bude jasno a 30 °C a podobné to bylo i v USA, kde vrcholilo léto. Co bylo ale úplně nezbytné, byla aplikace WhatsApp. V Asii se bez ní neobejdete. Všichni používají WhatsApp. Dokonce i služby jako rezervace kina.

Nomádské léto

Po celou dobu jsem měl nainstalovanou betu iOS 13 a učil se používat nové Připomínky. Starou verzi jsem měl rád, protože byla jednoduchá. Nové verze jsem se zpočátku bál, ale nakonec jsem dokázal najít systém, který mi vyhovuje. Musím také pochválit nové funkce v Mapách. Celé léto mám zaznamenané v kolekcích a v Kalifornii je použití navigace velmi příjemné. Navigace vám ukáže, kde jsou stopky nebo semafory a hlas v navigování je plynulý a má nové hlasové příkazy.

Co mi dalo léto na cestách? Přesvědčení, že zvládnu pracovat sám, bez dohledu a nenechám se rušit vnějšími vlivy. Naopak jsem zjistil, že jídlo je pro mé tělo priorita číslo jedna a musím opravdu mít rozmanitou, pravidelnou stravu. A pak jsem přišel na to, jak dlouho mi trvá adaptace na nové místo. Za sebe mohu říct, že jeden měsíc je minimální doba pro někoho, kdo chce pracovat na dálku. Za měsíc si stihnete vytvořit denní rutinu, zjistíte, kde mají dobré jídlo a kde se můžete dobře pobavit, a hlavně nasát tu správnou atmosféru.

Digitální nomádství není pro každého. Já sám jsem došel k závěru, že nepotřebuji strávit několik měsíců až let cestováním. Ideální bude najít kompromis, kdy většinu roku zůstanu v Čechách a na měsíc nebo dva si odjedu třeba znovu do Chiang Mai. To místo jsem si zamiloval.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *