Když jsem si před více než devíti lety přinesl domů první Philips Hue Starter Kit, netušil jsem, že právě zapínám systém, který se stane dlouhodobou součástí mého života. Dvě barevné žárovky, jednoduchá aplikace a malý most připojený ethernetem, který měl na starosti veškerou logiku. Hue nebylo tehdy fenoménem moderní chytré domácnosti, bylo spíš malým technologickým experimentem.

Tento článek si můžete vychutnat i v plně grafické PDF podobě.

Začalo to nevinně: obývák, ložnice a světlo v kuchyni. V té době bylo vzrušující už jen to, že si člověk mohl nastavit světelnou scénu podle nálady. O několik měsíců později přibyly první senzory pohybu, časové automatizace při západu slunce, ovladače na stěnu, a nakonec celá struktura osvětlení, která se stala přirozeným rytmem domova. Hue přestalo být gadgetem. Stalo se něčím, co tiše doprovází den, aniž by se vnucovalo. A přesně to byl důvod, proč jsem si ho oblíbil.

Za těch devět let jsem světelný systém vypěstoval. Přibývaly místnosti, zahradní světla, scénické nasvícení starých Maců v pracovně, jemné světlo v dětském pokoji. Vždy jsem si liboval v tom, že Hue není agresivní technologie. Není to hlasový asistent, který vás upozorňuje na každou maličkost. Není to televize, která se mermomocí snaží být inteligentní. Hue bylo klidné, téměř nenápadné. Fungovalo každý den, při každém příchodu domů, každé večerní scéně, bez námahy, bez restartů, bez výkřiků „chyba spojení“. Nikdy jsem neměl pocit, že jsem beta tester. Měl jsem pocit, že systém je hotový a že se mohu spolehnout na to, že svítí dům, ne aplikace.

Limity původního Hue Bridge

Tím spíš mě překvapilo, když jsem si časem začal uvědomovat, že něco není v pořádku. Nešlo o havárie ani selhání. Původní Hue Bridge nezačal padat. Jen tiše narážel na vlastní strop, který tehdy nebyl nikde napsaný. Oficiálně se vždy říkalo, že zvládne přibližně padesát světel, ale praxe je jiná. Systém se začne zadýchávat už kolem čtyřiceti. Scény, které se dříve rozsvěcovaly najednou, začaly působit jako orchestr s unaveným dirigentem: harmonika světel, která se rozsvítí jedna po druhé, přičemž rozdíl jsou třeba dvě desetiny vteřiny, ale lidské oko si toho všimne hned. Najednou se večerní režim zapne nejdřív v kuchyni, pak na chodbě, a až potom v obýváku. Technicky to pořád „funguje“, ale esteticky už ne.

Postupně jsem zjistil, že nejde jen o počet světel, ale i o množství scén a zón. Když se dům rozroste do desítek světelných bodů, přibydou i senzory pohybu, tlačítkové ovladače a mapování v Apple Home. Most přestává být mozkem a stává se překážkou. A co je nejhorší, systém přestane být systémem. Z jednoho Hue se tak stanou dvě Hue: most pro interiér, most pro exteriér. A tam se vytrácí kouzlo. Aktuálně máme doma celkem 5 původních mostů Hue, aby náš dům fungoval spolehlivě.

Vytvoření více mostů je praxe, která se mezi dlouholetými uživateli rozšířila. Nejprve je člověk rád, že to „řeší problém“. Po čase pochopí, že jen odsouvá následky. Jedna síť v domě a jedna na zahradě znamená dvě logiky. Scéna „celý dům“ přestane existovat. V Apple Home vypadá všechno sjednoceně, ale uvnitř Hue se odehrávají dvě oddělené verze reality. Když přicházíte z auta domů, exteriér vás vítá, ale interiér o vás ještě neví. Automatizace ztrácí kontinuitu a to je něco, co na chytré domácnosti bolí víc než nefunkční žárovka: vytratí se plynulost.

Hue Bridge Pro

Výrobce si velmi dobře uvědomoval, že původní most doslouží nikoliv kvůli poruše, ale že technicky zestárne natolik, kdy jej bude problém při větších instalacích použít. A právě proto přichází Hue Bridge Pro. Ne jako facelift, ne jako marketingový update, ale jako řešení, které počítá s tím, že chytré osvětlení není koníček nadšeného geeka. Je to infrastruktura domu.

Rozdíl začíná už na úrovni hardwaru. Původní Hue Bridge je dnešním pohledem nevýkonné zařízení s malou pamětí. Nový Bridge Pro je od začátku navržen jako plnohodnotný výpočetní uzel. Má čtyřjádrový procesor ARM Cortex-A53 na frekvenci jednoho gigahertzu, jeden gigabajt operační paměti, osm gigabajtů úložiště eMMC. Pokud vám tyto údaje zní jako parametry levného Raspberry Pi, není to náhoda. Hue přestalo uvažovat o mostu jako o příslušenství a začal o něm přemýšlet jako o lokálním serveru. Tohle není zařízení, které posílá příkazy žárovkám. Tohle je zařízení, které zpracovává světelnou logiku v celém domě o několika patrech.

Právě díky svému výkonu dokáže nový most zvládat to, co starý bridge nikdy nedokázal. Kapacitně zvládne více než sto padesát světel bez zpomalení. Jen tento údaj by stačil jako důvod k upgradu. Most si pamatuje více než pět set lokálně uložených scén, podporuje desítky zařízení v jedné síti, a co je zásadní – odezva nepůsobí jako síťový příkaz. Nepůsobí jako „zapni“. Působí jako „stalo se“. Celá scéna v obýváku, zahradě i v kuchyni proběhne v jediném okamžiku. Přestává existovat reakční řetězec, začíná synchronní akce. Teprve při tomto upgradu zjistíte, jak jste se za těch devět let naučili tolerovat drobná zpoždění.

MotionAware

A to není vše. Skutečnou revolucí není výkon, ale MotionAware. Pamatuji si, jak jsem se u prezentace smál. „Další chytrá funkce typu IF motion = ON“. Jenže právě tady se ukazuje, jak zásadní je rozdíl mezi marketingovým slibem a reálnou architekturou.

MotionAware přestává používat světla jako slepé žárovky a začíná s nimi pracovat jako se senzory. Nejsou to senzory PIR nebo infračervené oči. Světla sama jsou součástí topologie, která vyhodnocuje přítomnost a pohyb. Systém nesleduje polohu uživatele jako kamera, ale pozná, že se světelný organismus domova změnil. Pokud projdete domem ve dvě ráno, nerozsvítí se všechny chodby na plnou intenzitu. Rozsvítí se jen nejbližší segmenty. Ložnice zůstane tmavá, kuchyň se probouzí pomalu. Pokud přijdete domů v šest večer, světla vás uvítají širší scénou, která počítá s návratem, s interakcí s rodinou, s otevřenými dveřmi. Ne proto, že byste si to nastavili. Ale proto, že systém pochopil kontext.

MotionAware pracuje s časem, s typem světel, s denním režimem a s tím, jak dlouho se pohyb v určité části domu vyskytuje. Je to rozdíl mezi „světlo se zapnulo“ a „světlo pochopilo, že někdo žije v domě“. Tuhle úroveň elegance nikdy nešlo simulovat na starém mostu. Neměl výkon. Neměl paměť. A hlavně, neměl žádnou prediktivní logiku.

Abych nebyl jen subjektivní, procházel jsem zkušenosti dalších. Jeden uživatel popsal, že jeho venkovní cesta se při návratu domů rozsvítí jako filmová scéna, nikoliv jako série rozsvícených reflektorů. Druhý napsal, že přestal používat vypínače a tlačítka na stěnách, protože je už nepotřebuje. Dům se o něj postaral sám. Třetí, který má relativně malou instalaci s dvaceti světly, napsal: „Nemám velký dům, ale díky Pro mám pocit, že se světla naučila žít.“

Tohle je podstata. Hue Bridge Pro není upgrade výkonu. Je to upgrade celého přístupu k chytrému osvětlení.

Migrace mostů

Migrace ze starého mostu je naprosto zásadní téma. Výrobce udělal jednu chytrou a jednu krutou volbu. Ta chytrá spočívá v tom, že migrace ze starého mostu je možná bez resetování jednotlivých světel. Zigbee si zachovává mapování. Nepobíháte po domě s telefonem. Přenesou se zóny, scény, profily a automatizace. Ale existuje jeden limit, který se při větších instalacích stane tvrdým bodcem: migrace je možná jen z jednoho starého mostu. Pokud jste si jako já vytvořili paralelní svět venku a uvnitř, Hue vám řekne „vyber si“. Neexistuje způsob, jak pět starých mostů sloučit do jednoho velkého. Aplikace slibuje že migraci více mostů přijde později. Do té doby, kdo nebude chtít čekat, tak ho to bude trochu bolet. Nicméně i tak to stojí za to. Po přepnutí na Pro se dům stane organismem. Přestanete dělit svět na světla v přízemí, v patře a venku. Hue se vrátí k tomu, co bylo vždy jeho nejsilnější stránkou: celé světlo, jeden rytmus, jeden král.

Hue je infrastruktura

Starý bridge byl králem éry chytrých žárovek. Splnil svůj úkol. Naučil nás, že světlo může být nálada, komfort, bezpečí i design. Ale byl královstvím s nízkým stropem. Hue Bridge Pro už není správce světel. Je architekt domu. Ne ovladač, ale infrastruktura. A ve chvíli, kdy žijete s domem, který chápe, kdy máte spát, kdy se vracíte domů, kdy potřebujete jemné světlo a kdy noční cestu do kuchyně, pochopíte, že to nebyl upgrade, ale změna epochy.

Král je mrtev. Ať žije král.