Apple Watch ukazují dvě hodiny ráno, všechny kroužky splněné a já unavený vyrážím z porodnice směr postel. Před třemi hodinami se mi narodila druhá dcera, Anna. Mám z toho obrovskou radost, ale zároveň obavy. Přede mnou jsou totiž tři dny, kdy budu mít sám na starosti prvorozenou roční dceru Emu, ale zároveň potřebuji nějak normálně fungovat. Do toho mám v kapse iPhone X.

Většina recenzí, které jsem o tomto stroji budoucnosti četl, byly napsány technicky zdatnými redaktory. Ti podrobně popsali veškeré parametry, funkce a novinky, a to někdy doslova v laboratorních podmínkách. V praxi však iPhone X používá každý úplně jinak. Jsou to především právě zcela všední dny, kdy se staráte o dítě a zároveň potřebujete být alespoň trochu produktivní.

Rychlý a efektivní komunikátor

Zpět do příběhu. Vrátil jsem se z porodnice, ale spát ještě chvíli nebudu. Musím dát vědět rodině a blízkým přátelům. Většina z nich používá nějaké iOS zařízení, a tak neváhám ani chvíli a i ve špatném osvětlení nahrávám rychlou zprávu s Animoji. „Jmenuji se Anička a přišla jsem na svět 16. 11. ve 23.15, abych pozlobila rodiče a ségru Emu. Vše proběhlo dobře.“ Na závěr si neodpustím protáhlý úsměv veselé opičky.

Animoji mě opravdu moc baví. Někdy si říkám, že lidem už musím lézt na nervy, když pořád posílám nějaká hovínka a barevné jednorožce. Ještě že Apple povolil odesílání Animoji na jakékoliv jablečné zařízení. Navíc si je zobrazí i uživatelé na Androidu, Animoji jim přijdou jako video.

Stejnou větu dávám i na sociální sítě a k tomu přikládám fotografii. V porodnici jsem jich stihl nafotit skoro sto, a to za mizerných světelných podmínek. Když sestřička nesla dcerku na měření, vážení a ošetření, běžel jsem s ní a fotil jako o závod. Líbilo se mi, že si iPhone X poradil i v noci s portrétním režimem. U teleobjektivu zase dobře fungovala optická stabilizace.

Je hezké vidět, jak kombinace softwaru a hardwaru vždy posune fotoaparát na vyšší úroveň. Jsou to detaily, ale na nočních fotkách je čím dál méně šumu a vše je více přirozené. Ostatně na čočky a fotoaparát obecně se v Applu hodně soustředí. Stále si pamatuji na první kompakty a klasické foťáky na film, kde když jste udělali fotku v noci, tak z toho většinou vylezlo černé pozadí s nějakými obrysy. I iPhonu tu má ještě své mouchy, ale výsledky jsou stále lepší. Už jsem psal několikrát, že mi doma v šuplíku leží zrcadlovka s kompletní výbavou, kterou už kvůli iPhonu prakticky nevytáhnu. iPhone je mnohem skladnější a stále při ruce. Radost s ním fotografovat.

První den bez mámy

Ráno Ema hned po probuzení marně hledá mamku. Moji rodiče již také odjeli, a tak jsem zůstal s Emou sám. Před námi jsou tři dny, kdy si musíme vystačit. V hlavě už plánuji několik výletů a během toho rychle připravuji snídani. Pouštím si k tomu playlist z Apple Music. V recenzi iPhonu 8 Plus jsem uvedl, že reproduktor hraje výrazně hlasitěji než u sedmičkového modelu. To samé platí i v případě X (čtěme „ikska“, protože tomu tak stejně všichni říkají), které bez problémů ozvučí celou naši kuchyň.

Kromě krmení sebe stíhám utírat ovesnou kaši z dětské židličky a do toho ještě odpovídám na první gratulace. Mnoho lidí mi napsalo na Facebooku a Twitteru. Právě u aplikací třetích stran se chvíli zastavím. Při pořizování iPhonu X jsem měl strach, jak to bude s vývojáři a jejich optimalizací aplikací, protože tu máme opět jinak velký displej a také ten proradný výřez (notch, chcete-li).

Obával jsem se, aby nebyl podobný scénář jako kdysi u iPhonů Plus, ale naštěstí je situace mnohem lepší. Dnes už mám prakticky všechny nejpoužívanější aplikace zcela optimalizované. Chybí akorát bankovní služby a sem tam nějaká hra. Stále se to však zlepšuje.

Po snídani vyrážíme s Emou do porodnice. První shledání se ségrou proběhlo celkem úspěšně. Otázka je, zda se smála na novorozence, nebo na její hračku v postýlce. I tak je Ema v porodnici neklidná a nic ji nebaví. Zkouším ji zaujmout alespoň iPhonem a aplikací Výukové kartičky, kde ji ukazuji zvířátka a doplňuji svým komentářem. Ani to nepomáhá, a tak vyrážíme zpět domů. Venku zrovna prší, tak již dopředu přemýšlím, co dnes budeme dělat.

Je jasné, že nemohu celý den sedět u iPhonu X a hrát si s ním. Ostatně mám ho doma již měsíc. Myslím si, že jsem už objevil snad vše, co se dalo. První dny jsem si zvykal na displej a gesta. Po týdnu se mi to tak rychlo dostalo pod kůži, že už není cesty zpět. Když vezmu do ruky iPad 4, který slouží hlavně pro vzdělávání a výchovu Emy, mám neustálé nutkání švihat prstem od spodního okraje. Často také používám gesto pro otevření poslední aplikace. Stačí jen pohladit dock zleva doprava a ihned se přede mnou objeví poslední aplikace.

Během dopoledne stíhám vyřídít nejdůležitější e-maily a komunikaci. Stále přitom na mě doléhá dcera, abych se ji věnoval. Právě v těchto okamžicích si pochvaluji velikost iPhonu X. Poslední tři roky jsem používal výhradně Plusové modely, na které jsem nedal dopustit. Kombinace Pluska a dítětě na klíně však byla vždy vražedná. Jednou rukou jsem toho moc neudělal.

V případě desítky je situace jiná. Bál jsem nových rozměrů a „nudlovitosti“, ale celý iPhone i s Emou na ruce dokážu pohodlně ovládat jednou rukou. iPhone X má zcela ideální rozměry, které mi aktuálně vyhovují. Je však otázka, zda Apple příští rok nepředstaví také iPhone X Plus, což by pro mě mohlo být složité rozhodování.

Vynachválit si nemohu ani nový OLED displej, který je prostě nádherný. I po měsíci na něm pravidelně měním tapety a neustále si užívám krásné detaily a barvy. Jen obyčejné fotky je na desítce radost prohlížet. Emě znovu ukazuji ségru a zkouším ji vysvětlit, kdo to je.

Super Retina displej, jak se jablečný OLED oficiálně jmenuje, je velmi zajímavý. Apple přímo na svých stránkách slibuje, že odstranil problémy, které trápily konkurenci. Tím myslí vypalování pixelů. Přesto ovšem Apple doporučuje mít zapnutý automatický jas, kratší čas na uzamknutí iPhonu a nenechávat statické snímky dlouho na obrazovce. Ač jsem zatím neviděl jediný vypálenýi iPhone X, obezřetnost je asi na místě. V tomto případě vše ukáže až čas.

Druhý den bez mámy

Vyrážíme s Emou na výlet. Ještě předtím proběhla rychlá návštěva porodnice a jsme zpět v autě. K iPhonu přicvakávám kabel a spouštím CarPlay. O této funkci chci v blízké době napsat samostatný článek, ale jednoduše mohu konstatovat, že CarPlay je za volantem nesmírně užitečná funkce. K dobré náladě si pouštíme hudbu a k tomu ještě streamuji na displeji Mapy. iPhone je přitom v přihrádce a vše ovládám na dotykové obrazovce na palubní desce.

Na návštěvě u rodičů mám chvíli klidu, kterou využívám pro čtení článků uložených v aplikaci Pocket. Ač je stále aplikace pro iPhone X optimalizovaná tak napůl, přesto si nedokážu představit lepší způsob čtení článků. iPhone mi skvěle sedí v ruce a palcem jemně kloužu po displeji a konzumuji obsah. Pro rychlé přepnutí do jiné aplikace nejčastěji využívám multitasking nebo jen pohladím spodní část a přepnu se jinam. Už jsem mluvil o tom, jak jsou ta gesta skvělá?

Po obědě s Emou v kočárku vyrážíme na delší procházku do lesa. Po cestě ji ukazuji, co se kolem ní nachází, a jakmile usne, nasazuji do uší AirPody. Vyřizuji pár hovorů a pouštím si podcasty. K tomu pořizuji pár snímků a zkouším si hrát s portrétními režimy a novými úpravami. Přiznávám, že největšího efektu se dočkáte u klasického portrétu člověka, který tu je s nám už více než rok. Nové experimentální portréty ještě potřebují čas. U iPhonu X navíc můžete využít pro Portrétní režim i přední kameru, a tak jich pár zkouším. Funguje to dobře.

Zastavím se ještě chvíi u fotografování pomocí aplikací třetích stran. Líbí se mi, jak vývojáří přemýšlejí a snaží se naplno využít výřezu v displeji, respektive „uší“ kolem . Asi nejlepší zpracování, které jsem zatím objevil, má fotoaplikace Halide. Tu vytvořili lidé se zkušenostmi mimo jiné z designového oddělení Applu, a tak mají rozhraní opravdu propracované. V jednom z horních rohů tak v Halide vidíte živý náhled histogramu, ve druhém zase nastavení kompenzace expozice. Osobně tyto údaje vítám a tajně doufám, že by takhle mohlo myslet více vývojářů a výřez využít co nejefektivněji.

Jsem také rád, že mám na iPhonu nasazený kožený kryt od firmy Mujjo. Naháč je sice krásný, ale ač Apple tvrdí opak, v ruce mi celkem klouže. Kryt dodá pocit jistoty a nebojím se fotografovat a používat desítku jen jednou rukou. Prostě si telefon položím mezi malíček a ukazováček a palec mám stále volný na obsluhu.

Den uteče jako voda. Večer padám vyčerpáním do postele a pouštím si film z Netflixu. Ač mám připojenou Apple TV přímo k televizi a možnost koukat na filmy z dvanáctipalcového iPadu Pro, stejně volím iPhone X. A to z jednoduchého důvodu – kvůli skvělému displeji. Koukám, že Netflix zrovna přidal do výběru film Davida Ayera Železná srdce v hlavní roli s Bradem Pittem. „Letííí…“ – téhle hlášky se prostě nemohu nabažit. Chvíli mám pocit, že střely lítají kolem mé hlavy a seržant Wardaddy se svým tankem Shermanem a posádkou vyjede z obrazovky do mé postele. Záměrně mám obraz roztažený až do krajů. Barvy jsou opravdu nádherné.

Třetí den bez mámy

Probouzí mě budík. Sahám po iPhonu, vypínám zvonění a při pohledu na něj se automaticky odemkne. Face ID je skvělé bezpečnostní řešení. Heslem jste vy sami. I po ránu si přední sada projektorů poradí s mým pomačkaným obličejem. Podobně jsem na tom během dne, ale najdou se i slabší chvilky. Na obranu musím říct, že se Face ID po měsíci používání radpidně zlepšilo. Apple sází na strojové učení a čím více iPhone X odemykáte, tím je celý proces v podstatě chytřejší a rychlejší.

Pokud mě TrueDepth kamera nepozná hned, vždy telefon zhasnu a zkusím znovu. V případě, že zadáte kód, Face ID by si tuto situaci mělo zapamatovat, uložit nějaké styčné body a příště ve stejné situaci zařízení odemknout. Tohle jsem si například ověřil večer na nočním stolku. Dříve, když jsem se vyklonil z postele, mě Face ID nepoznalo. Jednou jsem však zadal kód a od té doby už vše funguje hladce. Místa, kde Face ID nezafunguje, tak ubývají, ale prostor pro zlepšení tu stále je.

Píšu ženě, jak to u nás vypadá. Už jsem říkal, jak se mi na desítce dobře píše? Aby se mi psalo ještě pohodlněji, připínám si klávesnici ke straně, což umožňuje iOS 11. Lépe se mi tak píše jednou rukou, v níž telefon držím, a hravě tak napíšu delší zprávu. Samozřejmě při použití obou palců jsem ještě rychlejší, ale i tak je klávesnice připnutá na jednu stranu velmi efektivní.

Dokonce bych si dokázal představit, že iPhone X položím do obalu Canopy, ve kterém je ukrytá klasická bezdrátová klávesnice od Applu. Sice je to trochu sebemrskačství, ale jen na čistý text bych si to představit dokázal. Snadno si tak mohu z desítky udělat psací stroj.

Po snídani zkouším Emě ukazovat pár aplikací na rozšířenou realitu. Chvíli ji zaujme AR Dragons, kde krmím a házím míčky roztomilému drakovi. Desítka má výkonu na rozdávání. Na druhou stranu vnímám rozdíly v odezvě mezi X a 8 Plus. Desítka se sem tam zachová trochu nekorektně, občas na sekundu zamrzne obrazovka při gestech či nějaká aplikace na pozadí. Prostě to chce ještě pár aktualizací a vylepšení. Oproti tomu 8 Plus je spolehlivá a ověřená mašina.

Velmi mě překvapila i výdrž baterie. Díky bezdrátovému nabíjení mám sice iPhone stále položený na nějaké podložce, nebo dobíjím v autě během jízdy, ale i když celý den nedám iPhone do zásuvky, atakuji hodnoty 8 až 9 hodin. Samozřejmě pokud si pustíte nějakou náročnou hru, baterie letí střemhlav dolů. Já si však s baterií celý den bohatě vystačím, ale samozřejmě jde o způsob používání.

Během dopoledne balím autosedačku a věci pro Aničku. Za chvíli si jedu vyzvednout holky do porodnice. Zpětně musím říct, že to byly tři náročné dni a v podstatě ani nekončí. Plynule navazuji na týdenní otcovskou dovolenou, která se nese v podobném duchu. Nejen během těch tří dnů, ale i v těch dalších, jsem sotva ze šuplíku vytáhl iPad. Nebyl na to nejen čas, ale hlavně prostor. Jakmile bych si sedl k Emě na koberec s iPadem, skončilo by to plácáním rukou do obrazovky. To stačí, že probíhá na „jejím“ iPadu 4, kde jsou akorát výukové aplikace. K iPadu Pro nebo MacBooku jsem se dostal vždy až večer.

iPhone X funguje jako moje prodloužená ruka a mozek zároveň. Je to asistentka, která slouží jen a pouze mně. Zároveň je to skvělý komunikátor a čtečka obsahu. Není to jen telefon, je to moje osobní zařízení, k němuž mám určitý vztah. A také vím, že se na něj můžu prakticky kdykoliv spolehnout. iPhone X má předpoklad stát se dokonalým telefonem.