Tak to máme téměř za sebou. O současném stavu hudby a její distribuci jsme si už pověděli skoro všechno. Nadto jsem minulý týden poslední díl věnoval problému Spotify, na kterém jsou zřetelně vidět tlaky působící všemi směry celým hudebním průmyslem. Původně dvou až třídílná série článků na téma streamovacích platforem se díky své složitosti rozrostla na dvojnásobek, a nám tak nezbývá než uzavřít to tím, o co vždy jde až na prvním místě – penězi. 

Všechno vždycky potřebuje svůj čas. Po desetiletích vlivu na veškerou vyprodukovanou hudbu se hudební průmysl ještě nemohl vzpamatovat z toho, že se umělci najednou mohou obejít i bez něj. Problém však je, že přizpůsobení se situaci začalo vést k tomu, že nová hudba za to už zkrátka nestojí. Z umělců se stala jen personifikovaná čísla kontraktů a hudba z nich musí vyjíždět jak na běžícím páse. Tento týden dokončíme povídání o tom, proč byla hudba v minulosti lepší.