Jsem staromilec, nebo přesněji se jím stávám. Po více než dekádě nehraní jsem asi před pěti lety přičichl k Nintendo Switch a později k Xboxu. Hraji pochopitelně i nové a aktuální tituly, ale upřímně si hodně vybírám, kde nechám drahocenné chvíle svého volného času. Navíc u moderních her často narážím na problém, že když od hry na několik dní odejdu, vůbec si nemůžu vzpomenout, jak se vlastně ovládá, kam mám jít a co mám dělat. Zdá se mi, že starší tituly jsou v tomto o něco přívětivější. Ale možná je to jen nostalgie, která člověku nasazuje růžové retro brýle.