Moje nejoblíbenější sociální síť? Jednoznačně Twitter. Používám ho každý den již několik let, a to nejen pasivně jako čtečku informací, ale i aktivně. V podstatě i díky Twitteru a tamní applovské komunitě vznikl magazín iPure. Je zajímavé kolik applistů využívá právě Twitter. Na druhou stranu není Twitter v České republice tak populární jako například Instagram nebo Facebook. Myslím si, že lidé mu nerozumí a neví, jak ho správně používat.

Twitter je poskytovatel sociální sítě a mikroblogu, který umožňuje uživatelům posílat a číst příspěvky zaslané jinými uživateli, známé jako tweety. Překlad výrazu twitter je cvrlikání, švitoření, štěbetání. Základní definice, kterou lze nalézt na Wikipedii. Síť vznikla v roce 2006 a klíčovým zakladatelem byl Jack Dorsey. Za posledních několik let se Twitter hodně změnil. Kromě nových funkcí se navýšil i počet znaků, které můžete využít pro své zprávy. Změnila se i oficiální aplikace, funkce nebo pravidla pro aplikace třetích stran.

Jak začít na Twitteru

Je to prosté. Stačí si zdarma založit účet. Zvolíte si nějakou přezdívku a můžete se do toho pustit. Jako u každé sociální sítě, tak i u Twitteru je potřeba předem vědět, jak ho chcete používat. Budete aktivní nebo pasivní? Co zde chcete lidem nabídnout? Jaký bude mít smysl? Když se podíváme globálně na celý Twitter, tak je zde spousta účtů, které se snaží být vtipné, nabízí nějaké myšlenky, postřehy, reprezentují svoji firmu, značku nebo osobnost.

Od začátku se mi líbí, že zde naleznete konkrétní osoby od celebrit přes politiku až po vědu, zpravodajství, či firmy. Když chcete napsat něco prezidentovi Spojených států, klidně můžete. To samé konkrétním celebritám, hercům či Timu Cookovi. Druhá strana mince je ta, zda si to vůbec přečte a odpoví. Často jejich účty spravují nějaké marketingové firmy, ale někdy i oni sami.

Na Twitteru také velmi dobře funguje bazar, když chcete něco prodat nebo naopak sehnat, například byt, práci či jiné předměty. Lidé si zde vyznávají lásku, propagují své výrobky nebo jen píšou zážitky ze svého života. Důležité je zmínit, že důraz je kladen na text. Musíte pečlivě volit slova. Díky tomu eliminujete zbytečný slovní balast a jdete k jádru věci.

Twitter je jako zahrada

Na Twitter samozřejmě lze vkládat i obrázky, gify, vytvářet ankety, odkazy nebo sdílet videa. Vše se odvíjí od toho, jakou aplikaci používáte. O tom však, ale až za chvíli.

Osobně mi Twitter slouží jako primární zdroj nových informací, zpravodajství a bezedná studnice rad a inspirace. Každé ráno mé první kroky směrují právě sem a tento úkon se opakuje nesčetněkrát během celého dne. Svůj Twitter se snažím pěstovat jako zahradu. Zvažuji každého nového člověka, kterého chci sledovat, a snažím se eliminovat zbytečný balast a informace, které ke svému životu nepotřebuji. Twitter se vypracoval až na můj hlavní zdroj informací všeho druhu.

V podstatě nenavštěvuji klasické webové zpravodajství nebo magazíny. Snažím se sledovat konkrétní uživatele, redaktory a osobnosti, kteří zde sdílí svůj obsah. Teprve na ten já klikám a konzumuji. Výjimkou je jen hrstka webů. Když se ve světě stane něco nového, vždy se to jako první objeví na Twitteru. Samotná média zde čerpají své zdroje a často citují právě některé tweety. Když se stane nějaká katastrofa, teroristický útok nebo zemře někdo slavný, vždy se to nejprve objeví na Twitteru. Vše se odvíjí od toho, koho sledujete.

Před lety, v začátcích, jsem na iPhonu používal na prohlížení Twitteru jeho oficiální mobilní aplikaci. Časem jsem však přešel k aplikaci Tweetbot od vývojářů Tapbots, na kterou nedám dopustit. Vyzkoušel jsem samozřejmě i další twitterové klienty, například Twitterrific, který již patří mezi legendy. Tato aplikace se totiž objevila v počátcích samotného App Storu a prvního iPhonu.

Aby to nebylo tak jednoduché, tak zhruba před rokem vedení Twitteru oznámilo, že sebere alternativním klientům některá API. Dotklo se to všech vývojářů, včetně Tweetbotu a Twitterrificu. Výsledkem bylo to, že v Tweetbotu už například nemůžete sledovat podrobné statistiky a některé tweety a oznámení chodí s lehkým zpožděním. Obratem se zvedla vlna nevole. Cílem vedení bylo přilákat uživatele k oficiální aplikaci, což mnoho uživatelů včetně mě nikdy nedopustí. Proč?

Oficiální aplikace

Oficiální Twitter je pro všechny iPhony i iPady zdarma jako univerzální aplikace. Vyzkoušet ji tedy může kdokoliv. Hlavní výhoda této aplikace je v tom, že jako oficiální klient podporuje veškeré funkce a novinky, které zrovna Twitter nasadí. Jako jediná ze všech tří aplikací tak umožňuje lidem vytvářet anketní otázky, jež se staly celkem populární. Doslova během pár vteřin si můžete vytvořit vlastní mini výzkum a zpětně získat nějaká data.

Fakt, že některé funkce má oficiální aplikace jako jediná, je způsoben tím, že Twitter vývojářům třetích stran neposkytuje zdaleka všechny API, a tak je konkurenční aplikace často nemohou aplikovat. Obecně se vztah Twitteru k alternativním klientům v čase velmi proměňoval. Obecně mě na oficiální aplikaci nejvíce ruší reklamy a různé návrhy účtů, které bych měl sledovat.

U Twitteru je obecně důležité a zároveň zajímavé, že ho každý používá trochu jinak, a tím nyní myslím způsob, jakým ho čte. Někteří uživatelé Twitter otevřou a nahodile listují zobrazenými tweety, jiní je zase chronologicky pečlivě pročítají od posledního, který četli, až k tomu nejnovějšímu. I to je dobré zohlednit, když si aplikaci pro čtení Twitteru vybíráte.

V hlavní aplikaci Twitteru také oceníte shlukovaná vlákna s konverzacemi, které na síti vznikají. Když projíždíte tweety, okamžitě vidíte navazující odpovědi a máte hned přehled a zároveň se můžete snadno zapojit.

Asi největší daní, kterou však musí uživatel při používání oficiální aplikace Twitter zaplatit, je akceptace reklam. Pro mikroblogovací sociální síť představují zdroj příjmů, a tak je jimi i mobilní aplikace doslova prošpikovaná. Při čtení tak často narazíte na „cizí“, sponzorovaný tweet, což může často rušit jinak vcelku přehlednou strukturu timeline. Tu mohou narušit ještě tzv. nejlepší tweety, které si můžete nechat pravidelně zobrazovat nahoře, abyste hned věděli, co se na Twitteru v poslední době stalo důležitého.

Já osobně dávám přednost čisté timeline a veškeré příspěvky čtu chronologicky. To znamená, že když někde skončíte čtení na iPhonu a přejdete na Mac, začínáte u stejného tweetu. Právě to mi umožňuje aplikace Tweetbot, kterou mám nainstalovanou nejen na iPhonu, ale i iPadu a MacBooku.

Můj král – Tweetbot

Hned v úvodu je potřeba zmínit, že Tweetbot narozdíl od oficiální aplikace, není zdarma. Každou verzi si musíte zaplatit (iPhone, iPad + macOS). Chápu, že ne každému se za aplikaci pro sociální síť bude chtít platit.

Opět se dostáváme k tomu, jak čtete Twitter, ale pro Tweetbot mnozí sahají právě kvůli tomu, že je multiplatformní, a tak můžete pohodlně číst tweety kdekoliv, ať už jste na iPhonu, iPadu nebo Macu – všude máte stejné možnosti, stejné prostředí a co je nejdůležitější, všude čtete tam, kde jste minule přestali. Synchronizace pozice v timeline je silnou zbraní Tweetbotu a mnoha uživatelům se vyplatí zaplatit jen za ni. Vývojářské studio Tapbots samozřejmě přidává mnoho dalších funkcí navíc.

Velmi snadno můžete nastavovat fonty, různá pozadí, přepínat mezi účty pomocí gest nebo si zvolit, jaké možnosti budou pod spodními tlačítky. Velmi se mi líbí, že si mohu zablokovat určité hashtagy nebo uživatele. Vhodné je to například při premiéře nového filmu, kdy nechci číst spoilery.

V Tweetbotu také oceníte čistý design s důrazem na maximální použití a jednoduchost.

Twitterrific

Jak jsem již avizoval, nějakou dobu jsem používal i aplikaci Twitterrific, která se před dvěma lety rozrostla i o verzi pro macOS. Vývojáři nenechali nic náhodě a populárního klienta znovu obnovili skrze crowdfundingovou kampaň na Kickstarteru. Ta nesla kódové označení Project Phoenix, což skvěle vystihuje celou situaci. Stejně jako bájný pták se Twitterrific sám spálil a opět se ze svého popela narodil. Na cestě mu však pomohli lidé, kteří přispěli v kampani více než 100 tisíc dolarů.

Cílem vývojářů bylo vydat klienta, který odpovídá aktuálním požadavkům, a přitom vypadá moderně. Právě vzhled je podle mě dost sporný. Jsem natolik zvyklý na jednoduchost Tweetbotu, že i když jsem vyzkoušel změnu fontů, písma, obrázků či přepnutí na tmavé pozadí, stále to nebylo ono. Nutno dodat, že stejné změny lze provádět i v aplikaci pro iOS. Na výběr pak máte hned dvanáct fontů včetně systémového.

V případě, že používáte Twitterrific i na iOS, patrně největší zbraní verze pro macOS je synchronizace pozice časové osy skrze iCloud. To umí i již zmíněný Tweetbot, takže pro Twitterrific to byla naprostá nutnost. V samotném klientu máte v horní liště všechny základní funkce, bez kterých se neobejdete.

Rychle zde můžete vidět reakce na vaše tweety, přečíst si nové zprávy, mrknout na tweety, kterým dáváte srdíčka, seznamy či hledání. Samozřejmostí je vytvoření nového tweetu, včetně obrázkové přílohy. V Twitterrificu můžete i spravovat více účtů najednou, což se mi moc líbí. U konkurence totiž jen nepřecvakáváte z účtu na účet v rámci jednoho okna, ale zde si můžete zobrazit více časových os jako okna samostatná.

V praxi to může vypadat tak, že si celou jednu plochu na Macu vyhradím pro Twitterrific, seřadím si zde všechny své účty a vše mám přehledně na jednom místě. Také si pochvaluji možnost zpětné editace či jiné úpravy již vytvořeného a publikovaného tweetu. Mnohokrát se mi stalo, že jsem něco pustil do světa s gramatickou chybou či nějakým překlepem. V Twitterrificu můžete vše zpětně upravit.

I na iOS v Twitterrficu můžete timelinu různě upravovat a ladit ji k obrazu svému. Můžete změnit prakticky cokoliv, co vás napadne. Za obě verze však musíte zaplatit.

Co vybrat?

Nabídl jsem vám zde tři různé klienty. Pro mě osobně zůstává králem i nadále Tweetbot, bez kterého si nedokáži představit svůj pracovní ani osobní den. Pokud na Twitteru začínáte, doporučuji vám začít u oficiální aplikace. Pokud je pro vás Twitter důležitý a jste na něm závislý, vřele bych vám doporučil vyzkoušet Tweetbot či Twitterrific. Záleží jen na tom, co se vám bude více líbit. Všichni mají své verze pro macOS, iOS i iPadOS. Jako u každé sociální sítě je potřeba nalézt smysl, k čemu vám bude sloužit. Můj příběh znáte, teď je to na vás.