Zivot s Apple

Všechno to začalo v mých sedmi letech, když bratr dostal k 11. narozeninám na českém trhu zcela neznámý iPhone 2G. Pamatuji si, jako by to bylo včera. Přijeli jsme na pražský Smíchov, kde nás hned u dveří uvítal pán středního věku. Byl to tehdy moment, který mi zcela změnil pohled na život. I když mi bylo pouhých šest let, pamatuji si, jak nám celé dvě hodiny vyprávěl o zařízení, které změnilo svět. Jeho poslední věta na rozloučenou byla, ať se o něj staráme podle svého nejlepšího svědomí a vědomí, protože Apple a iPhone není pouze společnost a zařízení, ale životní styl. To byla věta, která mi změnila, dovolím si říct, poměrně značnou část života.

Zivot s Apple

Psal se rok 2012 a můj tatínek čelil zásadnímu rozhodnutí. Už dlouho u nás doma bylo zvykem, že jsme v rodině měli stejné nebo aspoň podobné telefony. Museli bychom jít hodně do historie, ale jen namátkou to byly prastaré telefony Siemens, potom Sony Ericsson, došlo dokonce na románek se Samsungem – když ještě dělali „vysouváky“ – a skončili jsme u Nokií. Nokia byla tehdy na vrcholu, v roce 2012 byl Symbian dokonalý operační systém, ale my jsme s třemi Nokiemi E71 stáli na rozcestí. Kam dál?